OTÁZKA: Zdravotnicí jste tedy chtěla být odjakživa?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Původně jsem chtěla být módní návrhářkou, což mi moji rodiče rafinovaně rozmluvili. Maminka mi s nenápadnou geniální manipulační strategií vysvětlila, že prý kvůli špatnému zraku, neboť bych musela stále kreslit. Měla jsem tehdy pět dioptrií. Také mě velmi lákalo létání a seskoky padákem. Stevardka však skončila nezvratným argumentem, že s plochýma nohama neberou. Nedala jsem se a začala jezdit závodně v autě, absolvovala soutěže a v den 18. narozenin nedočkavě převzala řidičák. Závodila jsem ale jen do svých dvaceti, pak jsem se vdala, otěhotněla a výrazně zpomalila styl jízdy. Takže mé zaměstnání vybrala – jak jinak – maminka. Ona mě vždy dokázala dokonale láskyplně manipulovat. Ostatně na to jsem přišla o mnoho let později. A protože jsem byla vždy schopná se dobře adaptovat, ani mi to nevadilo. A takový je i můj přístup k životu. Maminka posléze usoudila, že pro mne z praktického hlediska bude ideální obor dietní sestra. Navíc kvůli politickému profilu, ale hlavně neřízeně otevřenému a k tehdejšímu režimu kritickému vyjadřování tatínka na veřejnosti jsem neměla šanci dostat se na školu v Plzni.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Kam místo toho zamířily vaše kroky?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Zdravotní školy s oborem dietní sestra byly jen v Praze, Brně a Bratislavě. Po základní škole jsem se tedy rozhodla jít na Střední zdravotnickou školu do Prahy. Přijímací zkoušky jsem udělala jako jedna z nejlepších. Naštěstí prý ten rok byla těžká matematika a ta mi vždycky šla. I na škole mi šla velmi dobře teorie, ale praxe, která se odehrávala převážně v kuchyni, to byl problém. Z domova jsem průpravu neměla, neb rodiče usoudili, že čtení a sport mě do života připraví lépe. Začátky v kuchyni tak byly opravdu krušné. Pamatuji si, jak po mě jedna z učitelek, asi ze zoufalství, jednou hodila kastrol, ve kterém jsem připálila jakousi omáčku. Často jsem už cestou na praxi nebo po ní brečela. Ze školy jsem chtěla odejít, ale z boje se prý neutíká. Nakonec se mi podařilo nemít trojku z praxe, a dokonce i vyznamenání u maturity.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Lákalo vás po maturitě pokračovat ve studiu dál?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Ano, ale v závěru školy přišla další sprcha. Bylo nám sděleno, že nikdo z nás maturantek nedostane doporučení na vysokou školu, protože potřebují středně vzdělané lidi, ne vysokoškoláky. Zkusit to na vysokou jsem se rozhodla až později, když jsem pracovala ve stravovacím provozu v Psychiatrické léčebně Dobřany. Na studium sociologie jsem ale opět nedostala doporučení, a to kvůli našemu politickému profilu. Na vysokou se tenkrát opakovaně pokoušela dostat i moje starší sestra, která toužila studovat psychologii. Podařilo se jí to asi až na třetí pokus, zatímco má praktická mysl tehdy usoudila, že není dobré ztrácet čas a zbytečně se vysilovat. I studovala jsem si dle potřeby a zájmu sama. Diplom za to nebyl, vědomosti ano. Bavilo mě téměř všechno včetně dietologie a začala jsem ji vnímat v hlubším a širším kontextu, než mě učili na škole. Kromě práce ve stravovacím provozu jsem si našla čas i na pacienty a vymýšlela a hledala nové cesty nutriční léčebné péče. Jediné další vzdělávání, kam se mi podařilo posléze proniknout, byla dlouhodobá specializace pro dietní sestry v Doškolovacím vzdělávacím institutu pro SZP v Brně. Studium jsem zahájila v roce 1978. V té době jsem nastoupila na mateřskou s druhou dcerou a najednou jsem měla pocit, že sedím doma s dětmi a život okolo mě plyne dostatečně nevyužit. Měla jsem potřebu se vzdělávat a byla na vše zvědavá jako veverka. Bylo to fajn, po atestaci mi škola doporučila, abych přednášela na sjezdech. To mě bavilo a byla jsem nenásilně nucena stále rozšiřovat své poznání v rámci své profese i příprav na přednášky. Můj posun ke klinické dietologii se tak zintenzivnil. Nakonec jsem dostala doporučení ke studiu dokonce až od profesora Václava Čepeláka, v době, kdy jsem byla zaměstnána na 1. interní klinice Fakultní nemocnice Plzeň, se slovy, že nikdy nikomu nebude bránit v jeho dalším vzdělávání. Dodnes oceňuji jeho velkorysý přístup k lidem.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Kdy jste se po ukončení studia začala klinické dietologii věnovat naplno?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Bylo to v lednu 1986, v době, kdy se profesor Zdeněk Rušavý rozhodl rozvinout v rámci 1. interní kliniky diabetologii a obezitologii a hledal dietní sestru. I když to znamenalo platový sestup (v té době jsem vedla detašovaný stravovací provoz fakultní nemocnice na Slovanech), na toto místo jsem nadšeně nastoupila. Praxi jsem měla opravdu kvalitní. Během mého předchozího manželství jsme se často stěhovali, protože bývalý manžel byl voják. A tak jsem poznala různé typy nemocnic. Pracovala jsem v Dobřanech, Mostě, Rokycanech, Plzni. Byla to úžasná praxe, kdy jsem měla možnost seznámit se s různými typy stravovacích provozů, od starých várnic až po moderní zařízení tabletových systémů. Od roku 1984 jsem pak vedla stravovací provoz na gynekologické klinice v Plzni a po roce přešla na zmíněnou diabetologii. Později jsem se sice zase přestěhovala s rodinou do Rokycan, ale pracovně zůstala nadále v Plzni.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Můžete porovnat, kam se obor dietologie posunul od dob, kdy jste začínala?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Je to obrovský skok. V době mých začátků ještě termín klinická dietní sestra neexistoval. Díky Zdeňku Rušavému, který v rámci diabetologického oddělení (později centra) postavil od samého začátku tým, v němž byli lékař, dietní, rehabilitační a zdravotní sestra, jsem v oboru klinické dietologie měla příležitost být jakousi průkopnicí. Mnohem později, asi za 20 let, pak byl obor dietní sestra přejmenován a stali se z nás nutriční terapeuti. Dnes je ve Fakultní nemocnici Plzeň dobře fungující samostatné oddělení klinické dietologie s osmi klinickými nutričními terapeuty. Je logické, že pokud se má dělat opravdu dobrá dietologie, musí být nutriční terapeuti kvalitně vzdělaní a mít vědomosti v oblasti chemicko-technologické, ponětí o technologii vaření i znalosti z medicíny napříč obory. Osobně jsem měla též potřebu prohloubit si znalosti ve všeobecném ošetřovatelství, a proto jsem před pár lety absolvovala v Plzni také vyšší odbornou zdravotní školu, obor všeobecná sestra. Navíc neoficiálně, prakticky nepřetržitě, celý svůj život studuji a prohlubuji si znalosti v oblasti medicíny, ale i psychologie, protože stres a psychika se somatickým onemocněním úzce souvisí. Domnívám se, že v poslední době už se toto uznává i ve vztahu k řadě nemocí, zcela jistě ve vztahu k autoimunitním a civilizačním onemocněním. Neustále si připomínám Aristotela, který již čtyři století před naším letopočtem hlásal: „Jsme tím, jak myslíme a jíme, přičemž mysl je nadřazena.“
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Co podle vás dominantně ovlivňuje náš stav po stránce fyzické i duševní?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Příčinu zdravotních problémů je skutečně důležité vidět ve všech souvislostech, nejen ve vztahu k vlastnímu tělu, ale i k okolí. To se projevuje naším životním stylem, chováním, návyky a zvyklostmi. Nezbytné je celostní, komplexní nazírání na člověka v souvislostech mezi tělesnými a duševními ději. Jedná se o propojené a navzájem se ovlivňující systémy, snad lze použít termín psychosomatika. A chceme-li se účinně umět bránit stresu, je užitečné, možná nezbytné, být také filozoficky vybaveni a vědět jak se chovat v případě, že nás potká něco nepředvídatelného. Pokud pochopíme, že i ze zdánlivě nešťastné a neřešitelné situace si můžeme vzít pozitivní ponaučení, začneme být schopni svoji vnitřní a potažmo vnější situaci měnit. Naše zdraví samozřejmě negativně ovlivňuje i nesprávná skladba jídelníčku, špatné stravovací návyky, uspěchaný životní styl, stres, nedostatek pohybu nebo znečištěné životní prostředí. To jsou hlavní faktory. Uspěchaný životní styl a stres vedou k řadě psychosomatických i organických potíží, které jsou často důsledkem kvantitativního nadbytku či kvalitativního nedostatku nebo obojího současně. Je to s podivem, ale člověk současné civilizace ještě neumí nebo už dávno zapomněl zacházet s dary přírody, jako je například voda, jídlo, tabák či jiné rostliny jako konopí a samozřejmě alkohol. Dary původně léčivé se v našem takzvaně civilizovaném podání stávají spíše zneužité, člověka devastující.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Jak si tedy za těchto podmínek uchovat pevné zdraví?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Pokud budeme mluvit o výživě, důležitým faktorem k udržení pevného zdraví je odpovídající příjem tekutin plus vyvážená a pestrá strava s dostatkem minerálních látek, vitaminů a stopových prvků, které podporují obranyschopnost organismu a posilují imunitní systém. Našemu organismu jsou velmi prospěšné vitaminy získané ze syrové zeleniny a ovoce nebo i čerstvých šťáv. Právě ve formě šťáv je náš organismus schopen vstřebat potřebné živiny v poměrně krátké době, během několika minut. V neposlední řadě jsou pro něj nezbytné vláknina a probiotika. Čím jednodušší, tím méně eventuálních vedlejších negativních účinků. Strava nám poskytuje potřebnou energii, ale neméně důležitý je i pohyb na čerstvém vzduchu a velmi významnou roli hraje náš duševní stav. Na psychice, která v nenápadném utajení řídí procesy našeho těla, je nesmírně závislé také hormonální fungování organismu. Dojde-li k porušení dokonalé souhry nejrůznějších metabolických pochodů, vzniká pestrá nabídka závažných chorob. Prevence je vždy nejefektivnější a nejlacinější. Hledat pomoc až ve chvíli, kdy nás choroba zastihla, už mnohdy tak úspěšné nebývá.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Se kterými civilizačními onemocněními se v současné době setkáváte nejčastěji?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Mezi nejčastěji se vyskytující civilizační choroby určitě patří diabetes a obezita, ale například i méně diskutované poruchy štítné žlázy, rakovina, cévní onemocnění, infarkt, deprese, vrozené vady a další nemoci. Jedná se o mnohá onemocnění spojená často právě s naším životním stylem. Hlavními příčinami jejich vzniku jsou kromě zmíněných faktorů (tedy i životního prostředí znečištěného exhalacemi) neodpovídající příjem mnohdy nekvalitních potravin, příliš tučných a slaných nebo naopak přeslazených jídel. Barevnější s intenzivnější chutí se lépe prodává. Nejrůznější poruchy štítné žlázy jsou po diabetu asi jedním z nejběžnějších onemocnění. Obvykle si všimneme projevů porušené funkce, ať již snížené nebo zvýšené. A je zajímavé, že onemocnění štítné žlázy je uváděno ve čtyřikrát vyšším výskytu u žen než u mužů.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Medicína i věda kráčí neustále kupředu, dozajista ve svém oboru sledujete i nejnovější poznatky o jedné z nejrozšířenějších civilizačních chorob – diabetu…
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Ano, diabetes mellitus, onemocnění asi tak staré jako sama civilizace, byl popsán už starými Egypťany. Jeho výzkum stále probíhá a zdaleka není dokončen. Uvádí se, že v Česku jím v současné době trpí více než 700 tisíc pacientů a u dalších 200 tisíc lidí zatím nemoc nebyla rozpoznána. Vychází se z předpokladu, že diabetes je ovlivněn geneticky.
Diabetes 1. typu je zpravidla způsoben autoimunitní reakcí, kdy ve slinivce vznikají protilátky, které dají zaniknout buňkám vyrábějícím inzulin. Diabetes 2. typu je naopak civilizační nemoc, často způsobená špatným životním stylem. Může tu být současně i genetický předpoklad, ale podstatnou roli hraje nedostatek pohybu a špatná skladba stravy. Vyskytuje-li se v rodině cukrovka, měli bychom preventivně dodržovat jisté zásady a chovat se tak, aby nemoc nepropukla. Vysledovat tuto nemoc u našich předků je však někdy velmi složité. Medicína ani dokumentace chorob dříve nebyly na takové úrovni jako dnes.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Jsou známy i jiné příčiny diabetu?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Samozřejmě. Manifestaci choroby může spustit stres, ale také například bakteriální či virová infekce. Řekla bych, že psychický stres silně oslabuje lidský organismus, a dojde-li ke kontaktu nebo je-li přítomný útočník-virus či bakterie v dostatečném množství, vzniká optimální situace pro rozvoj nemoci. Infekce útočí na celý „organizační systém“ těla, kterému v některých případech dle genetických dispozic podlehnou beta-buňky. Existuje samozřejmě řada vědeckých studií, které zkoumají vliv, příčinu, vznik nebo prostředky vhodné pro prevenci a léčbu cukrovky, zejména pak pro zabránění vzniku komplikací tohoto onemocnění. Zkoumají se například druhy a způsoby aplikace inzulinu, aby co nejlépe mapovaly přirozenou funkci slinivky. Nejnovější technologií je už několik let inzulinová pumpa a kontinuální měření glykemie. V brzké budoucnosti se očekává, že se okruh uzavře a bude vyvinut přístroj, který si sám změří potřebné hodnoty i nadávkuje inzulin, aniž by pacient musel cokoli sám sledovat. Je to dost složité, ale medicína je už v tomto směru velmi daleko. I když ovšem budou všechny tyto technologie fungovat, stále bude platit, že každý diabetik musí dávat pozor na správnou skladbu jídelníčku a dostatek pohybu. Je také nutné si uvědomit, že naše tělo je postaveno na pohybu, a převážně nepohybující se člověk je proto vystaven mnoha rizikům. Bohužel s civilizačními výdobytky máme pohybu čím dál méně. U diabetu, který dnes postihuje mnoho lidí, je velmi důležité upravit včas stravovací návyky i životní styl. Jen tak se dají důsledky nemoci zmírnit. Někdy je dokonce možné nemoc zastavit.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: A co v případě obezity?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Důvody, proč je člověk obézní, jsou různé. Je nutné, aby terapeut ve spolupráci s klientem nebo pacientem našel vhodný a vyhovující způsob hubnutí. U mužů i u žen, kteří se rozhodnou zhubnout, je často přínosným faktorem při léčbě setkání s dalšími lidmi, kteří řeší podobný problém. Uvolní se tak napětí, jež je v mnoha případech způsobeno váznutím komunikace s manželem či manželkou, stresem i starostmi. Obézní lidé si často stěžují na rozdílné životní názory s partnerem, na odlišný postoj k výchově dětí nebo i na to, že si s nimi jejich partneři nepovídají, a často jim zazlívají různé věci. Ve skupině proto probíhá nenásilná psychoterapie společně s fyzickým cvičením. Je příjemné, že při pohybu tělo vyrábí endorfiny, které zlepšují náladu. Dotyčný pak nemá potřebu tolik jíst a lépe tak hubne. V jídle i v pohybu je nutná pravidelnost. Při léčbě obezity existují různé projekty, úspěšný je například program STOB, který založila psycholožka Iva Málková. Informace o něm lze najít na www.istob.cz.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Vznik civilizačních onemocnění ve velké míře ovlivňuje kouření a přejídání…
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Rozhodně patří k velmi závažným příčinám, nebála bych se říci, že k hlavním. Světová zdravotnická organizace doporučuje obecné normy, kterých bychom se měli držet. Naše specifické chování se odvíjí od toho, v jakém prostředí se pohybujeme a jakým stylem života žijeme. Budeme-li kouřit, potřebujeme desetinásobný příjem vitaminu C i dalších antioxidantů na záchranu z nejhoršího. Kouření znamená mimo jiné masivní výrobu volných radikálů. Pokud tělo nemá šanci je s pomocí antioxidantů eliminovat a zabránit jejich ničivému působení na buňku, onemocní. Kouření je podstatným faktorem nejen při onemocnění rakovinou plic, ale například i děložního čípku. A pokud kuřák přestane kouřit, trvá velmi dlouho, než se jeho organismus zregeneruje. Kouřením spalujeme poměrně velké množství kalorií. Při vykouření deseti a více cigaret denně pak kuřákovi chybí odpovídající potřebná energie. Krabička vykouřených cigaret znamená ztrátu asi 500 kalorií. Je to pochopitelně individuální. Ve srovnání například s původními obyvateli Ameriky, kteří používali kouření zpravidla jako meditační drogu během rituálu, kdy nikotin působí na rozostření mysli a koncentraci, je v našich podmínkách zneužívanou vražednou záležitostí, kterou je velmi těžké překonat.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Existují některé spolehlivé metody v boji se závislostmi?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Když vezmeme člověku cokoli, v tomto případě cigaretu, a budeme ho chtít s úspěchem odnaučit kouřit, musíme mu dát za cigaretu náhradu. To znamená něco, co mu vyrovná chybějící pocit uspokojení. Podobné je to i v případě hubnutí. Naštěstí se hodnotový žebříček u každého člověka může měnit. Pokud má ale někdo na první příčce hodnot jídlo nebo cigaretu, je to velmi složité. Zvláště když tak kompenzuje například pocity křivdy, nespokojenosti, neštěstí a zklamání. V tom případě je důležité změnit z gruntu životní styl a vymyslet například stravovací systém, na který si dotyčný bude postupně zvykat a přijme ho za svůj. Ještě úspěšnější to bude ruku v ruce s psychoterapií. Stravovací systém mu musí být alespoň trochu příjemný. Nejsnáze se hubne tomu, kdo přijme řešení jako pozitivum – něco, co ho baví, co dělá rád. Vymyslí si například nové způsoby vaření, naučí se používat nové chutě a podobně. Jakmile ale bere hubnutí jako nutné zlo, úspěchy jsou časově omezené. On sice zhubne, ale ve chvíli, kdy ho potká něco nepříjemného, vyřeší situaci opět jídlem a kila jsou zpět.
27.8.2013 11:40:10
OTÁZKA: Vraťme se ještě k vitaminům, minerálním látkám a stopovým prvkům, jež jsou nutné pro správné fungování organismu. Existují metody, kterými lze snadno zjistit nedostatek těchto látek v těle?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Samozřejmě, existují různá laboratorní vyšetření, kterými lze nedostatek potřebných látek zjistit. Například hladina vitaminů se v organismu prokazuje finančně náročněji, ale i to se stále zlepšuje. Poměrně laciným a snadným vyšetřením je hladina vitaminu D. Avitaminóza se vyskytuje velmi zřídka, častější jsou hypovitaminózy. Jedná se o dočasný, částečný nedostatek vitaminů vznikající zvýšenou potřebou organismu nebo nedostatečným příjmem. Lze také zjistit chybějící minerální látky nebo ionty, dokonce i téměř laicky dle projevů organismu. Trpí-li pacient například nedostatkem jodu, dochází k poruchám funkce štítné žlázy. Nedostatek vápníku zase může způsobit potíže kostí a křeče. Zpočátku se u hypovitaminóz mohou projevit problémy s nehty, kůží, zuby nebo vlasy. Tento stav lze ovšem snadno napravit. Ke stanovení příjmových hodnot minerálních látek a stopových prvků existují tabulky. Nutriční terapeut musí mít tato čísla a hodnoty alespoň orientačně v hlavě. Osobně nejraději používám knihu s tabulkami hodnot živin, minerálních látek a vitaminů doporučených Světovou zdravotnickou organizací, kterou napsala docentka Dana Müllerová z katedry hygieny Lékařské fakulty UK v Plzni. Je to vynikající publikace. Kromě toho existuje i řada počítačových programů, ze kterých lze čerpat. Program, na kterém jsem měla tu čest s docentkou Müllerovou zejména v počátcích spolupracovat, mám samozřejmě k dispozici. Pokud vím, jak se klient v průběhu celého předchozího období stravoval, mohu orientačně spočítat a zjistit, co v jeho jídelníčku chybí, kolik přijal kalorií, bílkovin, tuků, sacharidů, vlákniny, vitaminů nebo minerálních látek. To vše umí program spočítat. Určí i poměr mezi bílkovinami a sacharidy nebo například, zda tuky mají optimální skladbu mastných kyselin. V současnosti existují i bezplatné programy na internetu, které to umí stejně dobře a každý si může vše poměrně snadno spočítat. Obtížnější je pak ovšem interpretace výsledků.
27.8.2013 11:40:11
OTÁZKA: Jaký příjem vitaminů, stopových prvků a minerálních lá30 tek by měla mít například žena během těhotenství?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Pokud je těhotenství v pořádku, v zásadě stačí dodržovat obecná pravidla správné životosprávy a jen ke konci těhotenství mírně zvýšit příjem živin. Optimální je individualizovat jej. Na začátku těhotenství je důležité sledovat příjem kyseliny listové. A samozřejmě nekouřit a nepít alkohol. Důležitý je i příjem vápníku, jehož spotřeba se během těhotenství významně zvyšuje.
Dospělý člověk potřebuje běžně kolem 800 miligramů vápníku, což je hodnota doporučená Světovou zdravotnickou organizací. V těhotenství by žena měla mít denní přísun vápníku kolem 1000 až 1200 miligramů. Při jeho nedostatku si látky potřebné pro stavbu nového života dítě vezme z matčina organismu, často jsou odbourány z kostí nebo zubů, což může mít pro matku nepříjemné důsledky. Na hospodaření s ionty a vitaminy je ovšem každý člověk citlivý jinak.
27.8.2013 11:40:11
OTÁZKA: Jaký máte názor na očistu organismu nebo půst – doporučujete jej, nebo ne?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Čas od času je asi vhodné a příjemné trávicí trakt pročistit. Jednáli se například o jednodenní půst, myslím si, že to je v pořádku. Celodenní, pouze kvalitní pitný režim od jednoho do maximálně 3 dnů je u zdravých jedinců neškodnou záležitostí a organismus pročistí. I když na druhé straně po 24hodinovém hladovění člověk nemusí být plně psychicky „v pohodě“ a může být i nervózní, nebo dokonce výrazně popudlivý. Záležitost je to velmi individuální. Ovšem v případě některých nemocí bych půst v žádném případě nedoporučovala. Například u diabetiků 1. typu jsou půsty zcela nevhodné. Naopak u 2. typu jsou možné, zvláště v případě, že pacient neužívá léky. Diabetici ovšem většinou brzy pociťují hlad, jsou totiž zvyklí na pravidelný příjem potravy a glykemii blížící se normě vnímají zpočátku nepříjemně, jako hypoglykemii. U déletrvajícího půstu, a to nejen u diabetiků, dochází k nebezpečné změně reakcí v důsledku chemických procesů probíhajících v organismu, dokonce i ke změně myšlení. Pokud k očistě zvolíme pití ovocných šťáv, není tento stav tak markantní. Tělo tak přijímá dostatečné množství cukru, který je nezbytný pro dobré fungování mozku. Ovšemže v tomto případě zpravidla nedochází k výrazné hypoglykemii. Delší půst ale samozřejmě nese i další rizika. Trochu odlišné je to u lidí, kteří mají filozofickou průpravu, například jogíni, kteří drží pravidelný a často dlouhý půst. Ti dodržují určité tradicí ověřené rituály. Je to podobné jako u bojových umění. Pokud však chybí správná filozofie, může se z dotyčného velmi snadno stát místo bojovníka za dobro obyčejný zabiják. V opačném případě je silný, ale neubližuje a nikdy neútočí. Tai-či, aikido a některá další bojová umění dokáží zušlechťovat tělo i duši. Jsou prospěšná nejen z hlediska zdraví a udržení dlouhověkosti, ale současně jsou i cestou k sebepoznání, k umění klidu mysli a sebeobrany bez násilí. Mimochodem, učí i zdravému životnímu stylu. Co se tedy týká půstu – pokud víme proč a jak ho držet, lze jej schválit. V žádném případě ale nedoporučuji několikadenní půst v plném pracovním nasazení. Naopak dobře vedená vegetariánská strava, a to i pro diabetika, je přínosná a zdraví prospěšná.
27.8.2013 11:40:11
OTÁZKA: Co dělá vedoucí nutriční terapeutka ve svém volném čase, pokud nějaký má?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Mojí velkou zálibou je četba. A stejně tak i mého manžela. Oba sice čteme něco jiného, ale neustále diskutujeme a vzájemně rozebíráme zajímavé myšlenky, na které narazíme. Nejlepší jsou diskuse nad ránem, ideálně o sobotách a nedělích, kdy si po probuzení ještě v posteli nebo u snídaně čteme a vedeme filozofické debaty. Manžel mi někdy dokonce předčítá, takže některé knihy čteme společně. Mám ráda, když žehlím, vařím nebo pracuji na zahradě a on mi čte. Jinak upřednostňuji knihy s psychologickou tématikou nebo dobře napsané detektivky, například od Grubera nebo Burdetta. Obzvlášť mě baví knihy „cinknuté mystikou“. Milovaná autorka je pro mě Erskinová, velmi mě také zajímá tvorba Carla Gustava Junga nebo Donalda Walsche, čtu knihy Arnolda Mindela, Lao-c’ nebo knihy o tai-či. A je mi blízké křesťanské i budhistické vidění světa. Islám nikoli, ale i o něm jsem už mnoho knih přečetla.
27.8.2013 11:40:11
OTÁZKA: Věnujete se tai-či nebo józe i prakticky?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Začala jsem chodit na tai-či a velmi mě to obohatilo. Protože jsem však měla mnoho jiných povinností, musela jsem tuto záležitost odložit. Rozhodně se k němu ale vrátím. Je to krásné cvičení, které zušlechťuje tělo i duši. Zatím trošku cvičím jógu, protože tu umím a mohu ji cvičit doma. Také plavu, chodím a pracuji na zahradě.
27.8.2013 11:40:11
OTÁZKA: V současných náboženstvích a různých duchovních směrech se mnozí lidé ztrácejí. Co pomohlo zorientovat se vám?
ODPOVĚĎ:
Jaroslava Kreuzbergová, DiS.
Svůj názor na život a na různé duchovní směry jsem si formovala už od dětství. Se sestrou jsme měly doma k dispozici velkou knihovnu a veškerou literaturu rodičů. Mohly jsme sledovat televizní pořady bez jakékoli korekce. Rodiče nás od televize ani od knih nikdy nevyháněli, už jako děti jsme neměly zákazané žádné pořady ani knihy. Naše rodina byla poněkud atypická. Po celou dobu bývalého režimu se u nás nerušeně střídaly různé návštěvy, včetně katolického kněze nebo i svědků Jehovových, ale i dalších zajímavých lidí, kteří se zamýšleli nad chodem světa a života. Vedly se akademické debaty týkající se nejrůznějších filozofických směrů i běžných praktických záležitostí. Takový malý „Hyde park“. I my děti jsme se mohly vkládat do debaty dospělých. Když jsem si utvářela svůj světonázor, cítila jsem potřebu podívat se na množství náboženství a filozofií, abych si mohla vybrat tu svou. Věřím, že existuje Bůh, a řekla bych, že všechna náboženství jsou o jednom a tomtéž, ale každé kráčí jinou cestou. Můj manžel je katolík, i já věřím v Krista, ale příliš nedůvěřuji církvi, protože se z ní časem stala mocenská struktura. Jsou v ní ovšem lidé, kterých si nesmírně vážím, například pan biskup Radkovský, sestra Anežka, pastorační asistentka z Fakultní nemocnice Plzeň, papež Jan Pavel II., velmi sympatický je mi i nový papež František. A například motlitbu svatého Františka z Assisi mám pověšenou nad svým pracovním stolem a často si ji připomínám. Věřím, že Kristus říkal pravdu, a když člověk pochopí, co nám chtěl sdělit, sám si oddychne a lépe se mu žije. Bohužel to, jak církve mnohdy postupovaly, jak často účelově modifikovaly Kristovo učení, je ku škodě věci samé. I když na druhé straně to možná má nějaký účel… Mám jednu zajímavou příhodu. Když jsme byli na dovolené na ostrově Kos, bydleli jsme v hotelu s manželi Kocábovými, rodiči muzikanta Michaela Kocába. Obdivovali jsme je a často si tam s nimi jen tak povídali. Pan Kocáb starší je evangelický kněz, jeho žena Darja psycholožka. V jedné debatě se můj muž obrátil k panu Kocábovi: „Důstojný pane, řekněte mé ženě něco, podívejte se na ty její názory.“ A pan Kocáb se zamyslel a řekl: „Ba ne, nechte ji, cesty k Bohu jsou mnohé. Je pravda, že když jde člověk nevyšlapanou cestou, může snadno sklouznout, zatímco církev je jako dálnice, snadněji se po ní kráčí. Individuální cesta je namáhavější, ale zůstává zajímavá.“ Paní Darja mi dodnes zůstala jedním ze životních vzorů.
27.8.2013 11:40:11