Protikorupční policie, která se v posledních dvou letech stává jedním z hlavních hybatelů společenského dění, obvinila 15 praktických lékařů a 19 obchodníků s léky z korupčního jednání. V hledáčku má údajně další dvě stovky doktorů. Informace, s níž počátkem září přišel deník Dnes, celkem nápadně zapadá do obrazu zdravotnictví, který se snaží vykreslovat majitel listu a ministr financí Andrej Babiš. Ale to samo o sobě nemění nic na tom, že případ je zajímavý a může být pro české zdravotnictví hodně důležitý.
Výběr dle motivace
Podstatou případu je známá praxe motivace lékařů ze strany výrobců či distributorů léčiv k předepisování konkrétního přípravku. V případě zmíněných obviněných policie vyhodnotila tyto vztahy jako nabízení, respektive přijetí úplatku.
Bez detailních informací je samozřejmě brzy na jakékoli ostré soudy. Pokud by docházelo k tomu, že lékaři za odměnu předepisovali léky, které pacienti nepotřebovali, pak by stíhání či obvinění bylo vcelku pochopitelné. To je však krajně nepravděpodobné, protože od lékařů by byl takový postup nejen zavrženíhodný, ale také hloupý a postižitelný spíše jinými trestními paragrafy, než jsou ty úplatkářské. Pravděpodobnější je varianta, že se obvinění lékaři při preskripci léčiva potřebného pro pacienta rozhodovali při výběru mezi obdobnými variantami podle motivace poskytnuté výrobcem či distributorem léku.
Strach z oplétaček
Pak se ale vtírá otázka, zda se protikorupční policie nesnaží v termínech trestního práva pojmenovat, podchytit a ztrestat prohřešek, který je spíše etický a morální. Právě v tom se nabízí podobnost mezi touto kauzou a mnoha případy stíhání politiků počínaje trojicí „odklizených“ poslanců z případu, kvůli němuž padla Nečasova vláda, a konče třeba bývalou pražskou radou v čele s Bohuslavem Svobodou. Problém s trestním stíháním politiků za jejich rozhodnutí je skutečně velký a postupně vede k paralýze politického rozhodování. Městské rady a starostové se jednoduše bojí vládnout, aby si nepřivodili oplétačky s policií. Jistě nelze po policii ani po státních zastupitelstvích chtít, aby nejednaly, jestliže mají podezření na trestný čin. Otázkou ale je, zda extenzivní přístup k uplatňování trestního práva i v oblastech, jako je politika, morálka či etika, nemůže vést k podobnému efektu jako u politiků také u lékařů. Jestliže se lékaři budou bát jezdit na odborné konference a kongresy nebo spolupracovat na poregistračních studiích, aby na ně nepadlo podezření z korupce, nebo se z téhož důvodu budou obávat léčit tak, jak by jim radilo svědomí a zkušenost, může to mít katastrofální dopad.
Kodexy a etická pravidla
Jestli někdo má páky takovému vývoji zabránit, je to především lékařská komora, která by měla mnohem důrazněji formulovat a vymáhat svá etická pravidla. Dobrým signálem z druhé strany je evropský etický kodex, na jehož základě by farmaceutické firmy měly od příštího roku informace o své spolupráci s konkrétními lékaři zveřejňovat. Jde ale o kodex výrobců originálních léků a producentů generik se netýká. Dalším důležitým hráčem je SÚKL, který podobné marketingové praktiky výrobců a distributorů léčiv začal sledovat a loni udělil rekordní pokutu firmě Teva za podezřelou poregistrační studii, z níž plynuly doktorům dle regulátora neuměřené peníze.
Jestliže se sporné marketingové praktiky budou snažit vymýtit tyto instituce, jimž to přísluší, nebude snad zapotřebí do takto citlivé oblasti zatahovat neobratný a necitlivý nástroj trestního práva.