Anketa
PAVEL KLENER, první ministr zdravotnictví po roce 1989, Praha
Jistě v mnohém ano (např. větší dostupnost nejmodernějších diagnostických a léčebných metod), ale v mnohém nikoliv.
Pro nemocného je někdy svízelné se ke špičkové péči dostat, lékaři pro narůstající administrativu nemají často na nemocné potřebný čas, do značné míry se zanedbala prevence, chybí dostatečná kontrola kvality poskytované péče, zejména v některých privátních zařízeních. Zdravotnictví se zpolitizovalo a za dvacet let nebyla přijata jasná koncepce reformy zdravotní péče.
JIŘÍ PODSKALSKÝ, servisní technik plynu, Zdice
Určitě se něco změnilo. Diagnostické přístroje i léčebné postupy jsou modernější.
Ale ne všechno je pozitivní.
Zaostal vztah pacient-lékař. Nechci bagatelizovat, protože to je případ od případu. Bratr měl operaci srdce a v nemocnici se o něj perfektně starali. U jiného případu vím, že lékař pacienta odbyl, chtěl se ho rychle zbavit.
JITKA VLASÁKOVÁ, soukromá podnikatelka, Beroun
Pozitiva změn po r. 1989 vidím např. v tom, že vznikla řada nadací a uskutečňují se charitativní akce na pomoc těm, kteří to potřebují. Mnohá (dětská) oddělení v nemocnicích jsou zařízena tak, aby se tam pacienti cítili v rámci možností dobře. Návštěvy příbuzných v nemocnicích jsou možné prakticky kdykoliv. Komunikace prostřednictvím mailu dokáže urychlit neodkladnou záležitost.
ALEŠ HÁLA, ekonom, projektový manažer, Brno
Celkový přístup zdravotního personálu k pacientům se mi zdá otevřenější a přívětivější.
Lidé jsou také v současném systému motivováni k preventivním prohlídkám. Osobně považuji investici do vlastního zdraví za nejlepší možnou a jsem přesvědčen, že zdravotnictví by nemělo být pro pacienta zcela zdarma jako před 20 lety, neboť lidé mají obecně tendenci věci zdarma využívat neefektivně nebo přímo zneužívat.
ŠTĚPÁN SVAČINA, přednosta interní kliniky, Praha
Medicína udělala za 20 let obrovský pokrok. Dokonalá je například organizace péče o pacienty s infarktem či o onkologicky nemocné.
Tragický je ale český princip zdravotního pojištění i skutečnost, že se rychlé a adekvátní péče dočká především výhodný pacient a ten nevýhodný je odesílán jinam. Zdravotnictví bude výhodné pro pacienty, až bude každý pacient výhodný pro lékaře i pojišťovnu, a tak tomu bohužel není.