Češi jsou schopní, ale neuvěřitelně často nemocní. To je názor mnohých šéfů zahraničních firem u nás. To opravdu tak rádi marodíme, nebo se nám nemocenská finančně vyplácí? Anebo jednoduše do nemoci utíkáme před zvýšeným pracovním tlakem ze strany zaměstnavatelů?
Na českou pracovní morálku si stěžují cizinci z Evropy i ze zámoří. Například Japonci, v jejichž zemi je zcela běžná železná pracovní disciplína a úporná snaha každého zaměstnance udržet si dobré místo, hovoří o „příliš častém polehávání českých dělníků doma na nemocenské“, což řekl v tisku Satoru Hatakeyama, předseda japonské obchodní komory Jetro. Zahraniční zaměstnavatelé hovoří o tom, že si lidé u nás snadno obstarají potvrzení od lékaře a udělají si prázdniny na nemocenské. Jsou třeba týden nebo dva nemocní s chřipkou, což je v cizině nezvyklé. Firmy proto začínají pro své zaměstnance připravovat různé ozdravné programy, platí i zvláštní příplatky lidem, kteří nejsou nemocní. Je to v pořádku? Nepovede tato praxe k tomu, že budou u nás tovární haly plné chrchlajících dělníků šířících kolem sebe infekci? A co říkají na stesky zaměstnavatelů lékaři, kteří vydávají neschopenky?
Co mohou zjistit lékaři
„Pokud pacient není úplně hloupý a má to naučené, pak mu nelze dokázat, že ho záda, na něž si stěžuje, opravdu nebolí. Já nechci nikoho navádět, ale lékař může udělat rentgeny, všechno možné, a zjistí, že tam nějaký nález je. Každý člověk od čtyřiceti let nahoru má nějaké degenerativní změny na páteři a vy mu nedokážete, jestli ho to bolí, nebo ne,“ řekl Právu předseda Lékařského odborového klubu-Svazu českých lékařů Milan Kubek. „Chci se v tomhle trošku zastat praktických lékařů, i když jsem přesvědčen, že také podléhají tlakům pacientů,“ dodal. Sám byl prý šokován zjištěním, že je u nás naráz nemocných tři sta třicet tisíc lidí. „Jsem přesvědčen, že pracovní neschopnost je hrubě zneužívána zejména lidmi s nízkými příjmy, u nichž rozdíl mezi mzdou a nemocenskou není tak výrazný. Čím mají lidi větší příjem, tím míň marodí, protože si to nemohou dovolit, nevyplatí se jim to,“ řekl Kubek.
Začíná kapitalismus
Konečně zřejmě začíná i u nás skutečný kapitalismus. Zaměstnavatelé vyžadují od svých zaměstnanců plné pracovní nasazení. „Produktivita práce je v současné době v České republice stále o hodně nižší než v západním světě. Na druhé straně je tempo jejího růstu vyšší než v západních zemích, které tím pomalu doháníme. Bude ovšem trvat roky, ne-li desítky let, než se dostaneme na stejnou úroveň,“ řekl Právu ekonomický analytik Pavel Sobíšek. Stížnosti zahraničních investorů na to, že je u nás vysoká nemocnost zaměstnanců, jsou podle něho z velké části oprávněné. Lidé opravdu často navštěvují lékaře kvůli tomu, aby obdrželi neschopenku. „Je to systémová chyba, způsob přiznávání nemocničních dávek pro nízkopříjmové kategorie pro ně neznamená žádnou větší finanční ztrátu. Svou roli zde hraje i sociologický faktor, protože na Západě, na rozdíl od nás, si dobrého místa lidé považují,“ dodal. Sám je přitom přesvědčen, že se zahraniční investoři v ČR ke svým zaměstnancům chovají v naprosto převažující většině slušně. „U nás stále ještě trochu přetrvává tradiční zvyklost z minulosti, že když potřebuji přeložit tašky na střeše, tak se hodím marod. Myslím, že to ještě platí u lidí v nižších příjmových kategoriích nebo u méně kvalifikovaných prací,“ domnívá se psycholog Slavomil Hubálek. Před listopadem 1989 byla u nás pracovní výkonnost obecně v průměru, byla velmi malá, ale v některých zahraničních firmách se teď podle Hubálka můžeme setkat s druhým extrémem, kdy zaměstnavatel vyvíjí na pracovníka silný nátlak, aby neměl výpadky z práce. „Budeme teď asi několik let hledat jakési optimum, aby člověk byl výkonný, ale aby nebyl vlastně nadměrně zneužívaný. K tomu, aby mohl dlouhodobě kvalitně pracovat, má pracovat osm a půl hodiny denně a umět si odpočinout přes víkend, umět si odpočinout o dovolené v zimě i v létě,“ řekl psycholog. Nepovažuje za rozumné pracovat jako mnozí lidé například v USA nebo v Japonsku mnoho hodin denně i bez dovolené. „Člověk má bezesporu jakousi kapacitu fyzických a psychických sil. Na druhou stranu v západní Evropě je výrazný trend ke zkracování pracovní doby a k akcentu na kvalitu života, nejenom na pracovní výkon. Lidé mají třeba nejenom volný víkend, ale i jeden den v týdnu, který si zvolí, mívají pro sebe a v téhle době chodí cvičit, plavat nebo studovat,“ upozornil Hubálek.
Nic proti příplatkům
Jak se Hubálek dívá na příplatky zahraničních firem zaměstnancům za to, že nejsou nemocní? Nediví se jim, ale dodává: „Naši lidi se zase budou muset rozhodnout, jestli v takovémto systému pracovat chtějí nebo nechtějí. Zkrátka měla by to být smlouva dvou rovnocenných patrnerů, toho, kdo práci nabízí, a toho, kdo ji prodává.“ Podle doktora Kubka je jediné řešení spojit fondy nemocenského a zdravotního pojištění. Tím pádem zainteresovat všechny lékaře na tom, aby lidi nenechávali zbytečně dlouho na neschopnostech. „Pokud lékaři budou vědět, že když se pacientům zkrátí doba hospitalizace, tak bude více peněz na léčení, a tím pádem mimo jiné i na jejich příjmy, tak to bude i pro ně motivace.“ Ani on nemá nic proti příplatkům pro zdravé zaměstnance. „Motivovat lidi k tomu, aby byli zdraví, není nic špatného. Zdraví je hodnota, o kterou by měl každý pečovat. A u nás se o tom dosud jenom mluví, že zdraví je nejcennější. My máme návrh, který je velmi rozumný a vyzkoušený v řadě západních zemí. Je to možnost zůstávat třeba tři dny v měsíci doma, aniž byste k tomu potřebovali neschopenku od doktora. Pak nehrozí, že budete přecházet v práci chřipku.“
Věra Uhrová, Martin Janda, Právo, 4.2.2002