Koncem minulého roku byl odvolán prof. Pavel Klener z pozice ředitele Ústavu hematologie a krevní transfuze.
Prof. Klener podle zdůvodnění ministra Tomáše Julínka nespolupracoval s jeho úřadem a v prostorách ústavu nezabránil šíření petice pacientů, kteří protestovali proti začlenění ústavu do Všeobecné fakutní nemocnice.
Pomiňme argument o zabraňování šíření petice, opravdu nevím, jak by to měl ředitel udělat, a připomeňme, že ji sám ani nešířil, ani nepropagoval. Položme si spíše otázku, na čem s ministerstvem nespolupracoval.
Účastnil jsem se debaty skupiny pacientů s ministrem a jeho náměstky. Argumenty, které jsme vyslechli, nás nepřesvědčily o účelnosti propojení ústavu s nemocnicí, ale navíc zazněla nepravdivá tvrzení, např. že ústav nepřijde začleněním o prestižní mezinárodní akreditaci a že ji bude mít celá VFN, a to do tří let. Kdo něco ví o akreditační proceduře, je mu jasné, že takové tvrzení může být vysloveno buď z neznalosti, nebo jako účelová nepravda.
Pacienti chtěli vidět analýzu dopadů takového sloučení, včetně analýzy rizik. Ačkoli ji ministerstvo slíbilo, dosud ji nedoručilo.
Nyní se na pořad dostaly návrhy reformních zákonů z ministerské dílny. Mají zásadně změnit celý systém zdravotnictví, především převést zdravotní pojišťovny a velké nemocnice na akciové společnosti. Zvedla se proti tomu vlna protestů ze strany veřejnosti, pacientů, univerzit, lékařské komory i řady odborníků, opozice i koaličních partnerů ODS.
Jde o nevratné kroky, akciové společnosti jen těžko budeme zestátňovat. Protože ministr chtěl předložit paragrafové znění zákonů do parlamentu už v červnu, vznikla legitimní otázka, proč má být zásadní reforma protlačena uspěchaně, i když na ni není časový prostor v horizontu jednoho volebního období.
Na některá rizika dokonce poukázala i dubnová zpráva OECD, zejména na nebezpečí vzniku místních monopolů a možného střetu zájmů akcionářů. Zásadní kritiku však vyslovila na nedávné konferenci Evropská federace lékařů zaměstnanců (FEMS).
Upozornila, že v žádné evropské zemi se dosud neprivatizovalo zdravotnictví v takové míře, jako navrhuje česká vláda. Federace varuje před rizikem tzv. řízené péče, za nutnost označila oddělit vlastnictví pojišťoven a zdravotnických zařízení.
Předpokládal jsem, že ministr Julínek pod takovým tlakem ustoupí od urychleného schvalování reformy a umožní přinejmenším otevřít diskusi. Jenže vláda přijala věcné návrhy zákonů a z ministrova jednání vyplývá, že se pokusí prosadit paragrafové znění zákonů ve Sněmovně do konce roku. Domnívám se, že takový postup škodí nejen autoritě ministerstva zdravotnictví a vlády, ale i pravicové politice.
Každý jen trochu znalý člověk musí uznat, že zdravotnictví není výroba traktorů. V ústavním systému, který se opírá o povinné zdravotní pojištění, není během několika měsíců reálné nastavit právní rámec s potřebnými kontrolními mechanismy a sladit ekonomické, odborné, sociální i etické aspekty.
Kdo sledoval průběh nedávné privatizace nemocnic ve Středočeském kraji, musí uznat, že musíme být velmi, velmi opatrní.
Václav Trojan (Autor je informatik)
Právo
