Juljo Hasík: Zloba a pomluvy jsou horší než nádor

Řídí záchrannou službu v Prachaticích. Předsedal České společnosti urgentní medicíny ČLS JEP a dodnes patří k jejímu vedení. Radil ministru zdravotnictví Ivanu Davidovi. Pomáhal sestavovat zákon o záchranné službě, který nikdy nezačal platit. Zakládal prachatickou záchranku, budoval integrovaný záchranný systém. Před čtyřmi lety se stal hlavní postavou „prachatické kauzy“. A také pacientem s diagnózou, o které se nežertuje.

V roce 1998 jste se dozvěděl diagnózu, která vám nabízela nejvýš šest měsíců života. Jak se v takové situaci změní vnímání člověka?

Nejdřív je to veliká rána. Jakmile jsem svou situaci přijal, začal jsem jednat racionálně. Ráno, když jsem vstával, říkal jsem si - ještě neumíráš, vlastně tě ani nic nebolí. Tak žij, pracuj a užívej. Hned po stanovení diagnózy v pražském IKEM jsem požádal o propuštění. Bylo krásné jaro. Chodil jsem do práce - měl jsem pocit povinnosti -, ale zároveň jsem si dělal inventuru, co dokončím a co už nestihnu. Pokaždé, jakmile jsem odešel z práce, vyrazili jsme se ženou někam do přírody. Chodil jsem na místa, která mám nejradši. Člověk při tom nejednou zaplakal, ale vjemy byly převážně p