S nástupem Nového roku nám zástupci ODS oznámili, že budeme muset přispívat na platby lékařů a lékáren, protože už nemá peníze. V minulé době každý zaměstnanec platil sociální a zdravotní pojištění, k němuž odváděl zaměstnavatelský podnik další dávky za svého pracovníka. Celkem to činilo až třicet čtyři procent. Kdysi to stačilo nato, aby byly nízké důchody na přežití, ale i bezplatná lékařská ošetření.
S nástupem devadesátých let se vše začalo měnit. Už v roce 1995 vytkl Václav Havel ODS, že peníze z důchodového zabezpečení dávají do státního rozpočtu, z něhož se hradí státní správa, výdaje na potřeby armády, policie atd. Jak ostře proti němu vystoupil Václav Klaus! Ovšem, podobně zmizely stejné vládě i peníze na zdravotnictví, když v každém městě, i v Hodoníně, se začaly pro VZP stavět hrady, soupeřící svou velikostí a personálem se stejně monumentálními budovami a zřízenci Komerční banky, České obchodní banky, České spořitelny apod. postavenými z kont našich občanů.
Zdravotnictví za vlády ODS už bylo postiženo dvěma reformami. V té první lékař dostával plat za svůj výkon v hodnocených bodech, nyní v korunách od zdravotní pojišťovny, se kterou má uzavřenou smlouvu. Pokud sloužil v nemocnici, strhávala se mu z obnosu část na provoz oddělení.Tato okolnost způsobila výrazný odliv těch nejlepších lékařů do soukromých ordinací, na které přešla stržená částka obnosu. Ta však často nestačila krýt potřeby ordinace, a proto mnozí z lékařů odešli za lepším výdělkem za hranice.
Nyní, když už není z čeho brát a další zvýšení odvodů na zdravotnictví podle příjmů by postihlo hlavně politiky, milionářskou obec a další zbohatlíky, přišel ministr zdravotnictví MUDr. Julínek s novým systémem, že chybějící finance zaplatí běžní občané. Do státních nemocnic i soukromých ordinací zavedl zpět centrálně řízené plánované zdravotnictví z totalitní doby a s ním platby za ošetření.
Přestože stranou ODS v jejím programu je zřetelně napsáno, že zdravotnictví bude zdarma, byla od Nového roku 2008 v ní odhlasována jiná dohoda, kterou by před volbami jistě obyvatelstvo nepodporovalo. A tak dochází k druhé vlně úprav ve zdravotnictví, kde zaplatíme lékaři za vyšetření třicet korun a v době pohotovosti mimo pracovní dobu celých devadesát korun. Za pobyt v nemocnicích je to šedesát korun denně, i když se jedná o nemluvně v inkubátoru nebo nebožtíka, který zde právě zemřel a jeho rodina nejenže zaplatí jeho pobyt, ale už nedostane ani státní příspěvek pět tisíc na pohřeb. Platit mají i děti do osmnácti let, ačkoli nikdo z nich není zaměstnán a vše jde z kapsy rodičů.
Důvodem má být údajně to, že naši občané chodí k lékaři víc, než je nutné. Tedy i ta nemluvňata v inkubátoru a mrtví v rakvích. Podle ministra MUDr. Jelínka si budou lékaři více všímat pacientů, podle jiných spíše jejich počtu, aby k nízkému platu přihodili almužnu na provoz ordinace. Stát tak dostane o několik miliard víc, které zase skončí v jiných rezortech, ale spíše v politických stranách a kapsách jejich vůdců. Už od Nového roku zaplatili obyčejní pacienti kolem půlmiliardy Kč.
Ve skutečnosti se peníze pacientů nepřelévají k lékařům, kterých si vláda neváží, ale do lékáren, kde jim přinesou mnohonásobné příjmy k už zdraženým lékům. Zatímco lékař obdrží třicet korun za vyšetření pacienta, za jeho odborné recepty zbohatne lékárník, což je zcela triviální. Za čtyři léky na dvou receptech si přivydělá sto dvacet korun za to, že je z regálu předá pacientovi. Za pouhý den je to několik tisíc korun - za nic.
Tento „namáhavý“ výkon má větší cenu než lékařská diagnóza a předepsaný lék. Má větší cenu než úmorná práce zdravotních sester, které se starají o běh ordinace i nemocnice často víc než lékaři. Jimi vedená kartotéka pacientů, vypisování receptů, odběry krve, injekce, EKG, umělá výživa, zábaly aj. kvalifikují oba ministerští “ odborníci “ Julínek i Cikrt jako samozřejmost, za niž se nemusí doplácet už vůbec nic. Nedivme se, že tímto opatřením i v Hodoníně, kde byly v minulosti dvě až tři lékárny, je jich dnes šestnáct a všechny prosperuj í! Tím zavedli politikové mezi lékaři, jejich personálem, lékárníky i pacienty napětí, které nemusí mít dobré důsledky.
Příště asi skončíme tak, že si budeme platit jak lékaře a zvláště lékárníky, i předražené léky v plné míře, zatímco v zaměstnání nám budou strhávat na zdravotní pojištění pro pojišťovny a jejich personál. To, že uvedený systém postihne hlavně důchodce s nízkým příjmem, ale i s více těžkými nemocemi, ODS nezajímá. Nezajímá je ani osud nezaměstnaných, kteří na všechno nebudou mít peníze.
Nejvíc na vše doplatí ženy v důchodu, které jsou už samy a almužna od státu jim nestačí na pokrytí nájmu, světla, tepla, vodného a ani na nejnutnější stravu. U těch chudáků, kteří jsou bezdomovci anebo dožívají v domovech důchodců a penzionech, kde berou běžně pět až deset léků denně, nastane neuvěřitelná bída, že si už nebudou moci koupit vůbec nic. Tak po tunelování bank a podniků za Klausovy vlády došlo i na důchodové a nyní i zdravotní pojištění, která budou krýt schodek ve státním rozpočtu.
Tento významný krok nejenže anuluje platby sociálního a zdravotního pojištění starší generace po celý život, ale dokonale vytuneluje i poslední úspory těchto dnes už důchodců. Páni poslanci, kteří berou nehorázný třináctý plat a odsouhlasili si dvě stě sedmdesát tisíc korun měsíčně, tj. tři až čtyři miliony korun ročně za často poloprázdná křesla ve sněmovnách, tyto změny jistě nepostihnou.
Heslo ODS „Vše pro občana“ se zaměřilo jen na bohatou část naší společnosti, kde podvody a korupce je kvalifikovaly do řad milionářů a někoho posadily až do nejvyššího křesla. Je neuvěřitelné, že za to, aby zůstaly v koalici této vlády i ostatní strany, jsou ochotny připustit takovou nehoráznost a cynismus vůči normálnímu obyvatelstvu. Příště se přikloní i k tomu, že ke globálnímu oteplování Země nedochází, protože si to jeden politický vůdce nechal odhlasovat ve své straně.
A jak je tomu za hranicemi?
Ve většině zemí EU především neplatí děti do patnácti až osmnácti let, tedy ani nemluvňata žádné zdravotní poplatky. Často jsou do této skupiny zařazeni i důchodci nad sedmdesát let a na to, že by si měli platit i nebožtíci za svůj pobyt v nemocnicích, žádný z ministrů dosud nepřišel. Teprve jako zaměstnanci nebo výdělečně činní si začínají platit jak důchodové, tak i zdravotní pojištění, které se v různých zemích liší, podobně jako věk odchodu do penze. Stržené peníze se vracejí zpět stejným organizacím, z nichž vznikly, a ne jako u nás na státní zaměstnance, armádu nebo výstavbu pojišťoven.
Toho by si páni Julínek a Cikrt měli všimnout, když se vstupem ČR do EU 1. května 2004 bychom měli přijmout i evropské právo soc. zabezpečení, které vydala Rada EHS pod č. 1408/71 a 574/72 v rámci koordinace sdružených států. V Německu je horní hranice pro nemocné dvě procenta z platu, pro chronicky nemocné jen jedno procento. U nás je centrálně přikázaný limit pět tisíc korun , který by neměl překročit platby pacienta, ať už jde o chudáka, nebo milionáře. Poplatek u lékaře je deset euro jednou za čtvrt roku, ostatní prohlídky jsou zdarma.
Ve Francii se pojišťuje každý sám podle svých možností, většinou na padesát až osmdesát procent. Když jsem byl v roce 1967 -1970 na Sorboně v Paříži, byl jsem pojištěn na osmdesát procent. Za příjezd lékaře jsem platil dvacet franků, za recept dvacet franků a za lék, který jsem si musel vyzvednout v lékárně, se kterou měl lékař smlouvu, např. dvě stě franků. Zaplatil jsem tehdy dvě stě čtyřicet franků, ale hned s těmito stvrzenkami jsem šel o ulici dál a vybral si v pojišťovně oněch osmdesát. Zaplatil jsem tak asi čtyřicet franků.
V Julínkově systému odevzdá pacient všechny peníze, a přestože si celý život platil nemocenskou, nedostane z nich nazpět nic. Úhrady z pojišťoven se pomalu vytrácejí, když je jimi kryta ještě část lékařských úkonů a kontrol, které zatím pacient nemusí platit. Částečnou úhradu dostanou i ti, co jsou postiženi rakovinou, ovšem ne na předražené léky a povinné platby lékárníkům, ale za jízdy vozem na chemoterapie do nemocnice, např. na Žlutý kopec do Brna, pokud odtud přinesou potvrzení.
Na druhé straně se vynakládají peníze na zajištění injekčních stříkaček pro ochranu drogově závislých, které tak stát podporuje. Systém zdravotních pojišťoven je podobný jako mezi vinařem, který po celoroční těžké práci je schopen prodat litr vína za třicet pět až čtyřicet korun, zatímco hostinský ho bez práce, pouze za skladování, nabídne za osmdesát až sto korun. Vztah úředníků zdravotních pojišťoven je podobný, vadný hlavně v tom, že je zcela izolován od lékařů a nemocnic, kterým vytýkají, že dávají přednost drahým lékům, a tak se zadlužují.
Aby byl tento systém ještě triviálnější, navrhuje MUDr. Julínek, aby některé nemocnice a zdravotní pojišťovny přešly na akciové společnosti a.s. Nemocnice by pak vykonávaly jen lukrativní zákroky, které nesou peníze, a mezi pojišťovnami by byla podobná dohoda jako mezi monopoly masokombinátů či Vodovodů a kanalizací, kde platí heslo “ Čím víc ušetříte, tím vyšší bude cena za služby“.
Navíc, peníze by nešly jen na úhradu zdravotnictví, ale do kapes podnikatelů, jakými se stali MUDr. Jelínek a spol. Podivný systém stálého okrádání obyvatelstva, který nás už zařadil na čelní místo v korupci na světě. Ale nedivme se, když už od počátku 90.let mohl být týž “ odborník “ ministrem dopravy a záhy na to ministrem zdravotnictví, nebo účetní z banky SBČS vedoucím privatizace státních podniků, v žádném z nichž nikdy nepracoval. Jak by bylo jednoduché, kdyby ve zdravotních pojišťovnách vytvářeli lékaři a lékárníci dané oblasti představenstvo, jehož rozhodnutí by musel respektovat výkonný orgán zaměstnanců.
Kdyby si své potřeby řídili samotní lékaři z nemocnic a ambulancí ve spojení s lékárnickou základnou a nikoli úředníci jako výběrčí daní, kteří zdravotnictví nerozumí. Tím by odpadly i zájmy vedení zdravotních pojišťoven zajistit platy především svých zaměstnanců na úkor cen za provedené úkony lékařů a sester. Kdyby celý rezort neřídily navíc lobistické skupiny s dohodnutými cenami za léky se zahraničními firmami.
Pak už by nemusel existovat proslulý „úsporný balíček“, který nás dovedl v r. 1997 až k hospodářské krizi a nemuseli by se osvobozovat ani tuneláři IPB a ČS před soudem z pronevěry stovek miliard korun jen proto, že patřili k poplatné straně, která opravdu, ale opravdu za nic nemůže, to jen ti druzí..
RNDr. Rudolf Jiříček , Regionální deník
