K úspěchu léčby rakoviny přispívá vedle léků také psycholog

22. 5. 2014 8:20
přidejte názor
Autor: Redakce
Úspěch léčby rakoviny závisí nejen na lécích a přístrojích, ale i na tom, zda pacient zmobilizuje síly k boji se zhoubnou nemocí. Psychologická péče ale není v Česku běžnou součástí onkologické léčby.


Zatímco v Německu je 300 onkopsychologů, v Rakousku 500, psychologická sekce České onkologické společnosti má deset členů, řekla dnes novinářům psycholožka Laura Janáčková. Nové postupy onkopsychologie shrnula v prvním českém průvodci rakovinou pro nemocné a jejich blízké Život je boj.

Ročně v Česku zjistí lékaři rakovinu u 80.000 pacientů, v zemi žije půl milionu lidí, kteří rakovinu měli nebo mají. Ti všichni potřebují v boji se zhoubnou nemocí podpořit a naučit se, jak zvládat krizovou životní situaci. Psychologickou oporu potřebují také pacienti po vyléčení, protože strach z návratu nemoci v nich zůstává, vysvětlila Janáčková.

V Česku je 13 komplexních onkologických center pro dospělé a šest hematoonkologických center. Jen v osmi je zajištěna přímá péče psychologa, uvedla psycholožka, která působí ve Všeobecné fakultní nemocnici.

Psychologická pomoc podle ní dokáže omezit deprese i strach, posílit chuť do života a zlepšit jeho kvalitu. „Je třeba mít na paměti, že člověk není stroj, který je možné opravit výměnou jeho částí. Má též duši, která se bojí, pláče, trpí nejistotou, ale také má moc z kohokoli z nás vytvořit bojovníka o vlastní život,“ řekla odbornice.

Terapie vychází z modelu, podle něhož pacient nejprve rakovinu popírá, pak se zlobí a hledá viníky, poté smlouvá, trpí depresí a dospívá ke smíření. Psychologická pomoc totiž je zaměřena i na ty, kterým už medicína nepomůže, aby přijali myšlenku konečnosti.

Psycholog pacientovi vysvětlí, co ho při léčbě rakoviny čeká, probere s ním jeho obavy, umožní mu pojmenovat strach, a tím se s ním srovnat. Zprostředkuje mu kontakt na podpůrné pacientské skupiny. Pomůže i rodině, aby uměla pacienta podpořit, a pacientovi, aby si uměl o pomoc říct.

Novinkou v přístupu Janáčkové je práce se sebepojetím. Žena po chemoterapii bez vlasů a po operaci bez prsu se nechce vidět v zrcadle. Když si připomene, co je na ní nadále hezké, třeba úsměv, uvědomí si své hodnoty. Díky úsměvu naváže kontakt s okolím, které na ni reaguje lépe, než když si jen stěžuje. To jí zpětně zvedne sebevědomí a i „v nemoci září“. Onkopsycholog řeší s pacientem například i otázku sexu.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?