Své obavy z vývoje v prostějovské nemocnici po té, co ji přebral holding Agel a z uplatňování principů tržního hospodářství v oblasti zdravotnictví popisuje Jan Jun
Prostějovská nemocnice, která patří mezi největší podniky v Prostějově, potichu přešla 1.7. 2007 pod holding Agel. Agel oficiálně ujišťuje, že se nic nemění: rozsah péče o pacienty bude minimálně stejný, zaměstnanci se nemusí bát o místo nebo platového znevýhodnění.
Holding Agel v Moravskoslezském kraji a okolí již provozuje 12 nemocnic, 6 poliklinik, síť lékáren a firmu dodávající zdravotnický materiál. Je to podnikatelská skupina v čele s Tomášem Chrenkem, kterého média prezentují jako třineckého železářského magnáta.
Společnost podniká kromě železářství také v mediálním průmyslu (ateliéry Barrandov) a stále se rozšiřuje. Od 1. dubna schválila vláda založení a provozování vlastní zdravotní pojištovny Agelu, jejíž „cílem není vytvářet přebytky tak, jak se to děje u jiných zdravotních pojišťoven, ale všechny finanční prostředky mají směřovat k pojištěncům a zdravotnickým zařízením“.
Dopovězeno do konce to ovšem znamená: prostředky půjdou zpět do zařízení Agelu. Vyřešit problémy v postkomunistickém zdravotnictví byla nadmíru těžká záležitost. Nepodařilo se ani nastínit rozumnou koncepci, mnohde zadluženost nemocnic stále roste a pro státní kasu je zdravotnictví černá díra.
Jako logické se tedy jeví svěřit nemocnice do rukou těch, kteří prostě podnikat umí. Julínkův záměr postupně privatizovat celé zdravotnictví se v dané situaci jeví jako řešení: stát se zbaví odpovědnosti za velmi problematický rezort a nemocnice nebudou prodělávat, naopak budou přinášet zisk. A některé již opravdu zisk přináší.
Jenže…. Je možné jakoby mávnutím kouzelného proutku za půl roku, za rok vyřešit dlouhodobé problémy nemocnic? Čistě manažerský přístup si poradí snadno, je to záležitost jednoduchých počtů: škrtat a krátit. A kde začít, když ve zdravotnictví jsou nyní jen dluhy a žádné peníze?
Řešení je prosté: sáhnout na platy těm, kteří naplňují vlastní smysl nemocnic tím, že v nich jako zdravotníci pracují, případně pohrozit zavřením takovému oddělení, které nemůže slíbit zisk ani v budoucnu. A tak se snížily zdravotníkům, kteří konají těžkou a odpovědnou práci, platy řádově o několik tisíc a efekt kouzelného proutku se dostavuje. Rázem se ušetřilo mnoho milionů.
Funguje to … Jistě se dá říci, že zdravotníci mohou jít jinam, když se jim to nelíbí. Ale kam, když téměř všechna zdravotnická zařízení v severní a střední Moravě ovládá Agel? Tedy odejít ze zdravotnictví (i když mnozí cítí jako své poslání pomáhat)?
Jaké vyhlídky však čekají sestru jinde, když se uvádí v Moravskoslezském kraji nezaměstnanost 19% a kde je problém sehnat i nekvalifikovanou práci za téměř minimální mzdu? A co pacienti? Kde je záruka, že se nebude šetřit na vyšetřeních a na lécích? Že se nebudou zavírat oddělení jen proto, že nemají perspektivu lukrativnosti?
Kořeny našeho zdravotnictví přece vyrostly z humanity, z úcty k životu, kam se však úcta k životu poděje ve zdravotnickém zařízení, které je postaveno čistě manažersky a kde je tím hlavním sledování „toku peněz“ ? Nevznikne časem dvojí zdravotnictví, luxusní pro horní vrstvu obyvatel a nuzné pro vrstvu dole? Jedna soukromá nemocnice v regionu jako alternativa by mohla být prospěšná.
Ale situace takového „privátního zdravotnictví“ znamená smrt konkurence. Vznikl monopol, stát ve státě, mocné impérium, z něhož není úniku. Nejen pro zaměstnance, ale hlavně pro všechny obyvatele. Je vybudován komplex nemocnic, poliklinik, lékáren. Pod jednou střechou vzniká i zdravotní pojišťovna.
Promyšlený řetězec je uzavřen, zisk zaručený a trvalý, vždyť jsou tu jisté peníze, které poplynou z našich odvodů a kdyby nestačily, zdraví je to poslední, na čem budou lidé šetřit. A zisk bude plynout ve prospěch manažérskopolitického lobby. Nemůže se člověk zbavit tísnivého dojmu, že kolem nás tiše dochází k něčemu, co se již nedá zvrátit. Jistěže ekonomicky musí fungovat všechno, domácností každého z nás počínaje.
Pokud se ale ze zdravotnictví stává podnikání se zdravím lidí, děje se něco nebezpečného. Zdravotnictví nejsou železárny. Zdraví nejsou peníze.
Jakoby hlavní ideou novodobé české státnosti bylo neomylné dogma o tom, že volný trh vyřeší všecko. Trh je ale jako oheň. Pokud není ohniště ohraničeno kameny, hrozí požár.
Jan Jun, Regionální deník
