Budu hájit zájmy vás všech
Kandidátský projev Milana Kubka, který přednesl před svým zvolením prezidentem České lékařské komory na XVII. sjezdu ČLK 14. ledna 2006 v Praze.
Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové!
Činnost České lékařské komory lze jen obtížně popsat v deseti minutách. Využiji tedy toho, že ač jsem nikdy nebyl členem představenstva, všichni mě znáte a je za mnou odveden kus práce pro lékaře. Pokusím se tedy vyjmenovat jenom ty nejzávažnější problémy lékařského stavu.
Sjednotit lékaře a skoncovat s medializací
Je to pochopitelně naše nejednota, kterou určité mocenské skupiny, politici a zdravotní pojišťovny umně zneužívají. Úkolem pro příštího prezidenta bude jednoznačně sjednotit lékaře. Ten úkol není jednoduchý. Jak jste dnes svědky, velké, početné, silné skupiny lékařů se přestaly identifikovat s Českou lékařskou komorou. Moje vize je taková, že chci podat ruku všem těm, kteří reprezentují lékaře, všem těm, kteří jsou ochotni pro lékaře něco udělat. Nemáme těch lidí takové množství, abychom si mohli dovolit jejich práci odmítat. Chci tedy zapojit osobnosti do komory.
Aby komora fungovala, musí se do ní pochopitelně vrátit důvěra a kolegialita. Musíme skoncovat s medializací vnitřních problémů komory. Veškerá rozhodnutí komory, všech jejích orgánů, musí být v souladu se zákonem a stavovskými předpisy. To je pro mne condicio sine qua non. Proto jsem, když jste někteří hlasovali pro to, že si sami prodloužíme volební mandát, musel jsem rezignovat na funkci předsedy okresního sdružení lékařské komory.
Rozhodování v lékařské komoře musí být transparentní pro členy, pro lékaře. Nesmíme se však odhalovat navenek. Okamžitě musí skončit žaloby podávané na komoru, žaloby podávané na kolegy, veřejné pomlouvačné a štvavé kampaně. Je mi jasné, že se komora, aby získala podporu, musí decentralizovat. Základním článkem komory je silné okresní sdružení, které vyvíjí takovou činnost pro lékaře (například organizuje vzdělávání), že se s ním lékaři identifikují. Ne náhodou platí, že čím menší okresní sdružení, tím většinou větší procentní účast na okresních shromážděních.
Společné hospodářské zájmy
Nyní ty zájmy, na kterých bychom se měli shodnout. Pochopitelně to jsou zájmy hospodářské, jednoznačně zvýšení výdajů na zdravotnictví. Musíme jasně říci, že stávající kvalita a široká dostupnost lékařské péče jsou dosahovány na náš úkor, na úkor platů lékařů v nemocnicích, na úkor příjmů našich soukromých praxí. A co musíme udělat? Musíme donutit politiky, aby řekli veřejnosti, na co tato ekonomika má, jakou péči my máme poskytovat.
Nebudeme si zastírat, že největším dlužníkem je stát. Spoluúčast pacientů – jednoznačně ano, zásadní regulační prvek, ale taková, které nepoškodí nás, lékaře. Musíme se bránit tomu, abychom byli těmi, kteří jsou regulováni. Nechť je regulován pacient. A pokud již jsou nějaké regulace uplatňovány vůči nám, nechť jsou to regulace transparentní, dopředu známé, spravedlivě platící pro všechny a každý z nás musí mít možnost odborně zdůvodnit svůj odlišný postup, tedy svoji nákladnější léčbu.
Trvalý smluvní vztah
Dostáváme se k rovnoprávnému postavení lékařů vůči zdravotním pojišťovnám. Zcela zásadní podmínka – závaznost výběrových řízení pro pojišťovnu. V současnosti trvalý smluvní vztah, tedy existenční jistota pro soukromé praxe. Asi víte, že v červnu letošního roku většině nás soukromníků končí smlouvy, pojišťovny se netají tím, že patnácti procentům z nás je neobnoví. To je 2000 zlikvidovaných lékařů. Pro mě je zcela nepřijatelné, aby v demokratické zemi s tržní ekonomikou, o osudu soukromého lékaře rozhodovali úředníci z pojišťoven, nikoli jeho klienti – pacienti.
Dále máme jako komora veliký dluh v tom, že se nám nepodařilo prosadit pravidla prodeje a dědění praxí. Investice do soukromých ordinací, léta života, statisíce vlastních peněz, to se musí lékaři vrátit v momentě, kdy se rozhodne svou aktivní kariéru ukončit.
Budu vždy a všude hájit právo lékařů vykonávat medicínu jako svobodné povolání. Naprosto nerozumím tomu, proč by plně kvalifikovaní lékaři v nemocnicích například měli zůstávat na pozici zaměstnanců a neměli by mít právo smluvně svou práci nemocnici prodávat.
Soukromé vlastnictví je pro mě nedotknutelné, ostatně jsem v dané chvíli soukromý podnikatel. Zcela odmítám zvrácenou tezi, že jenom proto, že mám smlouvu s pojišťovnou, snad nejsem soukromým podnikatelem.
Vyšší příjmy
Komora udělala zásadní krok. Prosadila vyšší cenu práce. Nás nyní čeká ten druhý krok. Vyšší cena práce se musí projevit v tom, že všichni, co jsme tady, budeme více vydělávat. Vyšší platy v nemocnicích, vyšší příjmy soukromých praxí. První krok byl udělán, ten druhý bude nepochybně ještě těžší.
Abychom ho mohli udělat, musíme hrát aktivní roli v dohodovacích řízeních. Role komory není být ten, kdo má určovat, co si které skupiny lékařů mají přát. Komora má vyvažovat jejich zájmy tak, aby jednotlivé skupiny v prosazování svých zájmů nepoškozovaly zájmy lékařů ostatních.
Povinné členství. V souladu s míněním většiny delegátů sjezdu jsem zastáncem povinného členství. Jenom komora s povinným členstvím může splnit všechny své povinnosti, které jí ukládá zákon, tedy být zejména garantem kvality a etiky. Zásadní pro lékaře je uchování disciplinárních pravomocí v rukou komory, protože, nebudeme si zastírat, tyto pravomoci by si rád uzurpovat stát, nebo dokonce nějaké občanské komise pacientů.
Vzdělávání a ochrana lékařů
Také ve vzdělávání je a bude úloha komory nenahraditelná. Organizujme celoživotní vzdělávání jako službu pro lékaře, ke které budou mít všichni svobodný přístup. Mně vadí, když jako soukromý ambulantní specialista doplácím na to, že se účastním nějakého vzdělávání, protože nevydělávám. Mně vadí, když se kolegové v nemocnicích nemohou vzdělávat, protože jim v tom brání zaměstnavatel. Lékař, který se vzdělává, by měl být ekonomicky zvýhodněn, tedy mít vyšší úhrady od zdravotních pojišťoven obdobně, jak se to podařilo prosadit stomatologům.
Nebudeme si zastírat, že máme velice špatný zákon o vzdělávání a odborné způsobilosti. Tedy novela toho zákona: menší množství základních atestačních oborů, jejich realistická náplň.
Ochrana lékařů, naprosto nezastupitelná role komory. Presumpce neviny musí v této zemi platit i pro lékaře. Je to právě komora, kdo by měl podávat protižaloby na média, která dehonestují lékaře, aniž by byla prokázána jejich vina. Každý člen komory musí mít právo na bezplatnou obhajobu, pokud je obviněn v souvislosti s výkonem povolání, a na kvalitní expertní posudky. Také to musí být komora, kdo za nás uzavře dobrou rámcovou smlouvu o pojištění odpovědnosti.
Silná lobby
Kolegyně, kolegové, chýlíme se k závěru. Mojí vizí je komora jako silná lobby lékařů. Budete volit jejího prezidenta. Nejprve si odpovězte na otázku, jakou komoru chcete a do této vize dosaďte osobu. Podle té odpovědi vybírejte prezidenta. Otázka může znít: je lékařům tak dobře, že nepotřebují silnou komoru? Otázka nezní, jestli má být komora odborová, nebo neodborová. To je nonsens. Otázka zní, jestli má být komora aktivní v hájení zájmů lékařů, nebo pasivní. Otázka zní: má být komora obhájce lékařů, nebo bič na doktory? Komora musí být prestižní organizace, která bude hájit zájmy všech a bude představovat jistotu v nouzi pro každého z nás.
Komora jednoznačně čerpá svoji sílu z podpory svých členů. Proto musí být pro lékaře užitečná, musí pro ně něco udělat. Pak se s komorou ztotožní.
Dámy a pánové. Jsem soukromý lékař, který zná problémy zaměstnanců. Víte, že léta bojuji za zájmy lékařů. Myslím si, že jsem ta osobnost, která může lékaře sjednotit a bez ohledu na to, co jsem na tomto sjezdu zaslechl a co ještě zaslechnu, všem vlivným skupinám lékařů, v případě, že budu zvolen, podám ruku, protože mi je jasné, že bez jejich pomoci a bez pomoci vás nebudu schopen dosáhnout toho, co pro lékaře udělat chci, nebudu moci být úspěšným prezidentem České lékařské komory.
Závěrem, kolegové, jestli mě zvolíte, slibuji, že budu vždy, všude a proti všem, hájit zájmy vás všech, všech lékařů v České republice.
Milan Kubek, 14. ledna 2006
stylistické úpravy a mezititulkyZdraví.Euro.cz