Je to více než šest let, kdy na Ministerstvu zdravotnictví (MZ) jednal tehdejší ministr Leoš Heger s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou. Heger tehdy prohlásil, že převezme oficiální záštitu nad duchovní službou v lůžkových zařízeních ministerstvem řízených nemocnic. Za tu dobu se – ve smyslu právního zakotvení nemocničních kaplanů v legislativě – nic nestalo a ministerstvo pouze dohlíželo na individuální dohody mezi jednotlivými nemocnicemi a nemocničními kaplany. Ze strany státu neexistoval žádný přesný pokyn, podle něhož by se uvedená služba veřejnosti řídila a jímž by byla garantována rovněž její kvalita.
„Dlouholetá zkušenost ze zdravotnictví i zkušenost ředitele nemocnice mne utvrdily v pocitu, že nemoc těla je vždy doprovázena tím, jak člověk vnímá svou chorobu nejen fyzicky, ale také spirituálně. Duchovno je součástí našeho života, zároveň i nesmírně důležitou součástí léčebného procesu. Byl jsem rád, že už kolem roku 2003 se v Motole podařilo rozběhnout projekt spirituální a duchovní péče. Potěšilo mě, že se tato péče dostává na nejvyšší úroveň, neboť Ministerstvo zdravotnictví vydává metodický pokyn a zřizuje radu, která se bude o duchovní péči v českých nemocnicích starat,“ uvedl na tiskové konferenci 27. 3. 2017 ministr Miloslav Ludvík. Podle něj je matkou celého projektu a osobou, která uvedla proces do chodu, náměstkyně Lenka Teska Arnoštová.
Nově zřízená Rada pro duchovní péči
Ministr zdravotnictví se rozhodl zřídit Radu pro duchovní péči, která se bude skládat z osmi lidí. Dva zástupce získá České biskupské konference, rovněž dva pak Ekumenická rada církví a po dvou do rady zasednou delegáti Asociace českých a moravských nemocnic a Asociace nemocnice ČR. Společně se budou zabývat významnými strategickými otázkami v oblasti duchovní péče. „Dnes můžeme říci, že se někam něco posunulo, a to velmi významně,“ řekl ke změnám bratr Marek Drábek, hlavní nemocniční kaplan Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze (NMSKB).
Rada by měla rovněž rozvíjet mezioborovou diskusi o potenciálním zakotvení nemocničního kaplana do personální struktury nemocnic, jako tzv. ostatní zdravotnický personál (kam patří fyzioterapeuti, logopedové či psychoterapeuti), a možnost navrhnout konkrétní úpravy zákona 96/2004 Sb. Metodickým pokynem totiž MZ definovalo kvalifikační požadavky na nemocničního kaplana.
„Poprvé zakotvujeme nemocničního kaplana a kvalifikujeme jeho postavení do metodického pokynu, který chceme doporučit našim lůžkovým zařízením. Fakultní nemocnice, které má MZ v přímé působnosti, se tímto předpisem musejí řídit. Očekávám, že ostatní nemocnice, tedy krajské a okresní, se budou dokumentem řídit rovněž. Je to závazná instrukce pro naše fakultní nemocnice,“ přiblížila konkrétní obrysy projektu náměstkyně pro legislativu Teska Arnoštová.
Kaplanům nejde o misii
Ministerstvo se podle ní nebrání jakékoli právní úpravě duchovní péče ve zdravotnických zařízeních. Teska Arnoštová zmínila důležitost přijetí úpravy v praxi, aby česká zdravotnická zařízení a jejich management udělaly vše pro spokojenost pacientů. Poukázala rovněž na současnou právní úpravu zákona o zdravotních službách, jež pacientům zajišťuje právo na poskytnutí duchovní péče v lůžkových zařízeních. „Jsem za to vděčná a děkuji ministrovi zdravotnictví, že má odvahu a že tento pokyn vydal,“ uzavřela téma z pohledu MZ Teska Arnoštová.
Pochybnosti o misijních cílech rozptýlili sami kaplani. Svou službu totiž nevykonávají pouze pro lidi, kteří se hlásí k nějaké církvi, ale jsou k dispozici všem pacientům, příbuzným, přátelům nemocných, ale i zaměstnancům nemocnice. Snaží se předcházet syndromu vyhoření nebo ho řešit, podporují zdravotníky při výkonu zaměstnání, pomáhají v uzdravování či doprovázejí na konci životní cesty. Sami zdravotníci dodávají, že tam, kde je kaplan v nemocnici přítomen (a nejde pouze o duchovního přivolaného na urgenci), signifikantně naroste zájem personálu o jeho přítomnost. „Téma duchovní péče je v naší nemocnici velmi silně vnímáno a přikládáme jí velký význam. Je to logické, protože jsme vlastně jedinou církevní nemocnicí s akutní péčí v rámci ČR. Snažíme se vytvořit co nejlepší podmínky, týkající se nejen zázemí kaplanů, ale i možností našich pacientů i zdravotnického personálu,“ zhodnotil současné postavení kaplanů ředitel Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Ing. Jiří Veselka, MBA. Zdůraznil, že vytvořit metodiku pro poskytování duchovních služeb v českých nemocnicích jednoznačně vítá. Řekl také, že pokud bude z MZ zájem, jsou připraveni pomoci.
Interdisciplinární nemocniční týmy
Sami kaplani zastávají názor, že je žádoucí vytvářet týmy, kde informace o pacientovi kolují mezi různými odborníky. Pro skutečně holistický přístup však nejsou důležití pouze oni, ale musí do něj být zahrnuto také sociální zázemí a komunita, do níž se má nemocný po léčbě vrátit. Do nemocničního týmu by podle Drábka měly být zapojeny různé odbornosti, a to jak lékaři, tak i sociální pracovníci, zdravotní sestry, psychoterapeuti, fyzioterapeuti, nutriční asistenti, dobrovolníci a také kaplani. „Nemocný totiž mluví jinak s lékařem nebo psychoterapeutem a jinak zase se sociální pracovnicí či se zdravotní sestrou,“ argumentuje ve prospěch multidisciplinarity bratr Drábek.
Kaplani jsou vázáni mlčenlivostí a etickým kodexem nemocničních duchovních. „Spojení duchovní péče s péčí zdravotní je v naší nemocnici fenoménem, je to něco, čím se odlišujeme od ostatních běžných nemocnic. Jsme přesvědčeni, že z toho profitují jak pacienti, tak i náš zdravotnický personál,“ řekl Veselka. S personálem se ovšem kaplani snaží mluvit kontinuálně. Mezi základní činnosti patří rozhovor a prostá přítomnost u lůžka, dále pak přijetí svátosti, modlitby i krizová intervence. Pokud je to nutné, tak kaplani mohou vykonávat také další rituály spojené se svátostí (například žehnání při otevírání části nemocnic nebo při jiných příležitostech).
Služba dostupná nejen křesťanům
Výhodou kaplana je (a to nejen ve srovnání se sestrami a lékaři) jeho čas. Ze statistiky bratra Drábka vyplývá, že mezi nejčastějšími činnostmi kaplanů v NMSKB, které ve své službě musejí vykonávat, je obyčejná rozmluva, kterou tráví téměř dvě třetiny pracovního času. Teprve zbytek kaplanových povinností vyplňují svátosti (23 procent) a modlitby (4 procenta) neboli potřeby čistě náboženské. Obdobná čísla mají rovněž i v jiných zařízeních. „Loni jsme měli bezmála čtyři tisíce návštěv u pacientů a zhruba 19 procent z nich byly návštěvy se svátostmi. Uskutečnili jsme také 270 rozhovorů s příbuznými, zhruba sto se zaměstnanci a vyřídili 56 telefonátů. Složení pacientů podle příslušnosti k církvi je i u nás podobné,“ uvedl vedoucí kaplan FN Olomouc Vítězslav Vurst.
Možná překvapivě nejde o službu dostupnou pouze sympatizantům tradičních náboženství. Kaplani jsou tu i pro pacienty bez vyznání či z méně rozšířených církví. „Chystáme se přijmout do týmu členku církve adventistů, jsme schopni kontaktovat i duchovní dalších náboženství. Pokud jsou u nás hospitalizovaní muslimové nebo buddhisté, jsme otevřeni i jim,“ říká bratr Drábek a dodává: „Přicházíme ke každému pacientovi, přivítáme ho, a pokud má zájem, tak naši službu může přijmout. Snažíme se být vlídnou tváří nemocnice. Zkrátka – všichni kaplani nabízejí pastorační poradenství, to jest poradenství založené na hodnotách, které ctíme.“
**
Co musí splňovat kaplan?
• být pověřen vlastní církví
• mít ukončené magisterské teologické vzdělání
• absolvovat minimálně tříletou praxi v obecné pastorační péči
• absolvovat specializovaný kurz nemocničního kaplanství
Činnost kaplanů:
• Pastorační poradenství
• Kontakt s duchovními jiných církví
• Svátosti
• Přítomnost
• Modlitba
• Krizová intervence
• Rituály – žehnání, modlitby
Struktura podle vyznání hospitalizovaných v NMSKB za rok pacientů 2015
Nezjištěno 2006
Bez vyznání 284
Římskokatolické 1144
Řeckokatolické 8
Pravoslavní 27
Evangelíci 102
CČSH 86
Ostatní 46
zdroj: NMSKB
Zleva: Bohuslava Marie Kubačáková, Jiří Veselka, Lenka Teska Arnoštová, Miloslav Ludvík