Českou republiku za tyto zákroky kritizuje evropský výbor proti zabránění mučení a nelidskému zacházení, který žádá jejich zákaz.
Nečas uvedl, že pro sexuálního delikventa je otázkou svobodného rozhodnutí, zda si vybere nemedikamentózní kastraci výměnou za nabytí svobody. Zdůraznil, že zmíněný chirurgický zákrok není možné provést bez souhlasu dotčeného člověka.
Premiér také s odvoláním na lékařské odborníky doplnil, že například při některých typech nádorů prostaty je kastrace se souhlasem pacienta jednou z léčebných cest. „A tam se to za nic ponižujícího nebo mučícího nepovažuje. Je to jenom jiný typ nemoci,“ řekl Nečas.
Podle Nečasova názoru je třeba se zabývat tím, že stát má právo na ochranu zdraví a životů nevinných obětí, a nepřistupovat na jakousi novou lidskoprávní normu v této oblasti. V této souvislosti také řekl, že chirurgické kastrace navíc nejsou masovým jevem, neboť jde ročně o jeden až tři případy.
Evropská úmluva o zabránění mučení a ponižujícímu zacházení či trestání v Česku platí od roku 1996. Na její dodržování a prosazování dohlíží evropský výbor CPT. Sleduje, jak se v jednotlivých státech zachází s vězni či lidmi v léčebnách. Chirurgické kastrace považuje za ponižující, nevratný a mrzačící krok.
Už v roce 2009 vyzval ČR, aby je zakázala a našla pro pachatele sexuálních činů alternativní léčbu. Varoval, že pokud by se jeho doporučení nerespektovalo, mohl by se o Česku veřejně nechvalně vyjádřit.
Pachatele závažných sexuálních deliktů zkoumá sexuolog. Pokud zjistí nějakou poruchu, může soud rozhodnout o ochranném léčení v ústavu či ambulancích. Delikventy se sexuální úchylkou léčí sedm léčeben. Léčba má snížit sexuální aktivitu.
Vedle chirurgické kastrace je možné i užívání léků, které ale trvale útlum nezajistí. Tři měsíce po vysazení medikamentů se sexuální funkce vrací do normálu. Ministerstvo zdravotnictví ve zprávě pro vládu uvedlo, že chirurgické kastrace nejsou trest, ale lékařský zásah. Považuje za potřebné, aby byly pro snížení rizika sexuálních zločinů dál možné.