OTÁZKA: Jak na vás působí opakované snahy sloučit ÚHKT s větší institucí, připojit ho například k některé fakultní, do budoucna možná univerzitní nemocnici?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Každý obor, včetně hematoonkologie, má být základně pěstován a rozvíjen na multioborových pracovištích typu fakultních nebo třeba univerzitních nemocnic či jiných velkých celků. Ale v mých očích potřebuje každý obor také svůj ústav excelence. A v oboru hematologické onkologie by měl tuto roli zastávat ÚHKT, stejně jako ji plní IKEM v oblasti transplantace solidních orgánů a Masarykův onkologický ústav ve výzkumu a léčbě solidních nádorů. Přijetí této myšlenky, bez opakovaného zpochybňování, by bylo ku prospěchu oboru. V konkurzu na ředitele jsem uspěl právě s koncepcí ústavu jako takového excelentního pracoviště, kde by lidé a jejich práce netrpěli obavami o budoucnost. Vnímám, jak jsou zdejší zaměstnanci demotivovaní věčnou nejistotou, která trvá už snad celých třináct let, co tady působím. Vždycky se nadechnou, ale pak přijde další hrozba – a z toho jsou skeptičtí. Když dlouho jedete jen „na údržbu“, Ústav nefunguje tak dobře, jako kdyby se naopak řeklo „fajn, domluvili jsme se, máte šanci na samostatnou existenci po dobu dejme tomu deseti let – ukažte, co umíte“. Kdybychom takovou záruku získali, naši lidé by rozkvetli.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Myslíte si, že příslib Leoše Hegera zachovat samostatnost ÚHKT zopakuje i Martin Holcát? Jednal jste s ním o tom?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Slovo Leoše Hegera jsem uvítal, neboť bývalý pan ministr je seriózní člověk, a co řekne, to platí. Velice příjemně mě překvapil a věřím, že s novým panem ministrem to bude podobné. Zatím jsem s ním o budoucnosti našeho ústavu nemluvil, protože je opravdu hodně vytížený. Ale blahopřál jsem mu ke jmenování do funkce a projevil jsem zájem o schůzku.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Vraťme se k vašim začátkům v medicíně. Jste absolventem plzeňské lékařské fakulty, vaše kořeny tedy najdeme v Plzni?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Ano, v Plzni jsem se narodil, ale vyrůstal jsem v severních Čechách, v Podbořanech, kde jsem vychodil základní školu i gymnázium. Na studia medicíny jsem se vrátil do Plzně a svou medicínskou kariéru začal právě tam. V Plzni jsem zůstal až do roku 2000, kdy jsem odešel do ÚHKT.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Lékařské povolání se často dědí. Vaši volbu profese také ovlivnili rodiče?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Nad výběrem povolání jsem se vlastně nikdy moc nezamýšlel, protože oba rodiče jsou lékaři-stomatologové a moje profesní dráha se tím pádem zdála být jasná. K medicíně jsem přirozeně tíhnul a v roce 1978 jsem spíše řešil problém jak se na ni dostat, přijímačky jsem však zvládnul až překvapivě jednoduše. Těší mě, že se letos totéž podařilo mému synovi Martinovi, třeba z toho bude tradice.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Bude syn také hematologem?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
To se zatím neodvážím odhadnout, mluvil spíš o ortopedii, tak uvidíme. Já vždycky chtěl být kardiolog, jako většina mediků s interní specializací, a vidíte, jak jsem dopadl. (úsměv)
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Kromě syna Martina máte i dceru…
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Marta dokončuje Literární akademii Josefa Škvoreckého a ráda by pracovala jako editorka v časopisu nebo novinách.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Vzpomínáte na některého ze svých učitelů se zvláštním vděkem?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Předně vzpomínám na tři pány profesory… Prvním byl profesor Jaroslav Šimon, který mě naučil kardiologii a vědeckou práci natolik dobře, že náš tým pod jeho vedením vyhrál i celostátní a mezinárodní kolo soutěže „Studentská vědecká a odborná činnost“. Učil mě i zdravé soutěživosti a vštípil mi důležitou zásadu, kterou by měli uznávat všichni vědečtí a výzkumní pracovníci – že nemají být rozčarovaní, pokud jim jejich teze nevyjde. Přesně to se stalo, když jsme dělali výzkum v pivovaru a Škodovce. Byl jsem tenkrát hrozně zklamaný, ale pan profesor mi vysvětlil, že fakt, že to nevyšlo, je stejně cenný výsledek, jako kdyby se předpoklady potvrdily, protože nikdo už nikdy nemusí danou studii opakovat – všichni již budou vědět, že tudy cesta nevede. A k tomu dodal: „Nechápu, že někdo může falšovat výsledky výzkumů, protože ty negativní mají úplně stejnou hodnotu jako ty pozitivní.“ Tato myšlenka představovala nesmírně cenný dar, který jsem od něj dostal. Druhým z mých učitelů byl pan profesor Václav Čepelák, který mě přivedl k hematologii a já jsem mu za to vděčný. Tomuto oboru jsem se původně věnovat nechtěl, naopak jsem toužil dělat intenzivní kardiologii, kde výsledky většinou vidíte okamžitě. V hematologii se první výsledky léčby dostaví nejdřív za tři čtyři týdny a dlouhodobé za půl roku, rok. Třetí osobností byl pan profesor Karel Opatrný starší, který mi v Plzni po listopadu 1989 po svém jmenování šéfem 1. interní kliniky svěřil post svého zástupce pro výuku, vědu a výzkum. Což mě skoro šokovalo, protože jsem do té doby žil v přesvědčení, že jako nestraník nepatřící k takzvaným kádrovým rezervám pořád budu „jen“ pracovat a nikdy nebudu moci vykonávat vedoucí funkci. A najednou – bylo mi tehdy něco přes třicet – jsem dostal na starost takovou věc a příjemně překvapen jsem zjistil, že to jde, že se mohu uplatnit i jako manažer. To bylo prima… Nesmím zapomenout ani na paní primářku plzeňské hematologie Máju Švojgrovou, která mě naučila spoustu hematologických postupů a dalších praktických věcí.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: V době vašich profesních začátků obor hematologie u nás vinou železné opony strádal nedostatkem informací ze světa. Pociťoval jste toto omezení výrazně?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Se získáváním tištěných informací nebyl až takový problém. V Current Contents jsme si zaškrtali články, které jsme chtěli, ty se objednaly a část z nich potom i přišla. Co však v komunikaci se zahraničními kolegy scházelo mnohem více, byla setkávání face to face, výměna zkušeností, práce na jejich odděleních, diskuse na přednáškách, u jejich posterů… Tyto možnosti se mi otevřely až o mnoho let později, částečně i díky prolomení jazykové bariéry. Na gymnáziu v Podbořanech chyběla výuka angličtiny, a tak jsem se učil německy a angličtinu doháněl až jako hotový lékař po večerech a s pomocí svého tchána. Jako mladý jsem si ani do důsledků neuvědomoval, jak moc mi angličtina bude chybět, jak velkou překážkou bude její neznalost. Dokonale tento jazyk neumím ani teď, to by vyžadovalo několik let pobývat a pracovat mezi rodilými mluvčími, ale bez větších problémů se domluvím slovem i písmem na všem, co potřebuji.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Čím vás obohatil pobyt na pracovišti v americkém Seattlu, kde v roce 1999 podstoupil transplantaci krvetvorných kmenových buněk bývalý ministr zemědělství Josef Lux?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Fred Hutchinson Cancer Research Center v mých očích představuje absolutně nejlepší transplantační pracoviště na světě, mekku medicíny v oblasti transplantací kostní dřeně a kmenových buněk krvetvorby. Penzum výkonů, které u nás uděláme za šest, sedm, osm let, tam běžně zvládají za rok. Za jediný den tam můžete vidět devadesát transplantovaných pacientů, takže zkušenosti s komplikacemi těchto zákroků, které by u nás člověk sbíral dva tři roky, na americkém pracovišti získá neuvěřitelně rychle. Je to tudíž především obrovská zkušenost a škola. Strašně moc jsem toužil se tam dostat a vidět všechno na vlastní oči a nakonec jsem si pobyt navzdory všem obtížím prosadil. Podařilo se mi navázat kontakty, napojit se na některé léčebné protokoly a hlavně vidět tamní „tah na branku“, tedy rychlost, s níž se nové vědecké objevy uplatňují v klinické praxi. Také proto existenci samostatných center excelentního výzkumu vedle velkých nemocnic fakultního či jiného typu považuji za výhodu pro okamžité ověřování a zkoušení nových poznatků a výsledků výzkumu v praxi, byť třeba jen v pilotních projektech, neboť tím se medicína posouvá dál.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: V některých oborech medicíny může lékař vidět během profesního života neuvěřitelné změny. Platí to například v neurologii a jistě také v hematologii.
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Samozřejmě, posledních téměř třicet let, kterých se účastním, bylo naprosto převratných. V hematoonkologii jsem začínal v době, kdy do chemoterapie začaly vstupovat první léky působící na hematologické nádory, k tomu se přidávala spousta dalších postupů, jak podpůrných, tak terapeutických, a v současné době některé malé chytré molekuly a monoklonální protilátky posouvají obor od cytostatik, všeobecně působících na nádorově změněné i zdravé buňky, směrem k cílené léčbě, kdy pouze jistý znak na nemocné buňce stačí k navázání protilátky nebo k působení malé chytré molekuly přímo na tuto buňku, zatímco ostatní buňky jsou většinou ušetřeny.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Interferon a posléze imatinib bývají považovány za milníky léčby chronické myeloidní leukemie, jejich zavedení zvýšilo šance pacientů na přežití o desítky procent…
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Imatinib je krásný příklad fungování cílené, personalizované léčby, ale nejedná se pouze o něj. Mohli bychom jmenovat další léky ze skupiny tyrosinkinázových inhibitorů druhé a již i třetí generace, zabírající i na chronické myeloidní leukemie rezistentní vůči léčbě imatinibem.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Které hematologické diagnózy se naopak zatím nedaří účinně ovlivnit?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Třeba akutní myeloidní leukemie nebo akutní lymfoblastická leukemie na svůj imatinib stále ještě čekají. Léčba mnoha dalších chorob je zatím postavena pouze na podávání chemoterapeutik a transplantacích kostní dřeně. V terapii některých lymfatických chorob můžeme použít protilátky, například rituximab, jehož zavedení rovněž výrazně vylepšilo například výsledky léčby některých lymfomů.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Úspěchy moderní cílené léčby obvykle bývají provázeny konstatováním, že jde o nákladnou terapii. Jak se v ÚHKT vyrovnáváte s ekonomickými aspekty nových léčebných postupů?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
V hematologii to naštěstí máme jednoduché. Například léky na chronickou myeloidní leukemii jednoznačně zabírají, pacienti mají prognózu, že od zahájení terapie budou žít déle než dvacet let. Terapeutický potenciál těchto léků je obrovský, a i když se během léčby přidá nějaká komplikace, pořád ještě máme rezervu v podobě nasazení některého z modernějších inhibitorů tyrosinkinázových receptorů. To je obrovský rozdíl oproti jiným finančně náročným terapiím, jejichž efekt nemusí být tak jednoznačný a vede třeba „jen“ k prodloužení života. Náš pacient spolkne každý den ráno jedinou tabletku, a když to bude dělat celý rok, získá rok kvalitního, pěkného života.
Problém je, že nestačí tyto léky užívat jeden rok, musejí se užívat stále, a jen v ÚHKT nám ročně přibývá 25–30 nových pacientů s chronickou myeloidní leukemií, kteří je nezbytně potřebují. Finanční náklady tím pádem již deset let kontinuálně narůstají a dalších 10 let ještě narůstat budou, než bude dosaženo nějakého plató. Roční léčba imatinibem stojí stovky tisíc korun, což každý rok představuje 15–20 milionů korun navíc, o které musíme opakovaně žádat pojišťovny, protože ty mají tendenci držet náklady na své pojištěnce na stejné úrovni. Je to o dohodě a musím říct, že jednání s pojišťovnami v tomto směru vypadají velice slibně.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Byly podniknuty pokusy cílenou léčbu zlevnit?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Experimenty se snížením dávek nebo ukončením léčby zatím nebyly úspěšné. Obecně ukončení léčby vedlo k takové progresi choroby, že ji pak bylo obtížné zvládnout. Ale možná existují nemocní, u nichž tato léčba půjde ukončit, a v současnosti probíhá studie, která má tuto možnost ověřit.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Z USA přišly zprávy o úspěších genové terapie akutní lymfoblastické leukemie, kdy se genetickou úpravou buněk imunitního systému podařilo dosáhnout imunitní odpovědi organismu a minimálně prodloužení doby, po kterou pacient mohl čekat na transplantaci. Je toto cesta a mohla by genová léčba jednou úplně nahradit transplantace?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Tyto zprávy se zatím týkají jen jednotlivých pacientů a určitých vybraných onemocnění, a pokud vím, ani u zmíněných pacientů s akutní lymfoblastickou leukemií nezabrala genová léčba úplně u všech. Ale ano, až se přijde na příčiny a bude odhalen přesný mechanismus vzniku choroby, pak třeba bude možné jednoduchou genetickou úpravou vrátit „vychýlený knoflík“ zpět a nebudou nutné žádné složité postupy a drahé léky. Směrů výzkumu je v této oblasti více, na jednom z nich ÚHKT v rámci grantové studie spolupracuje s 1. lékařskou fakultou UK a 1. interní klinikou VFN.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Které směry výzkumu hodláte v ÚHKT akcelerovat?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Prostor hematologie na ÚHKT je jedinečný spojením klinické medicíny, transfuzního lékařství a výzkumu. Figuruje v něm spousta zajímavých projektů, výborných týmů a vynikajících publikací, které jsou citované, přednášené na zahraničních fórech, oceňované prestižními cenami. V ÚHKT bychom se v několika příštích letech chtěli více zaměřit na transplantační výzkum, a to zejména na reakce štěpů proti nádoru, jejich identifikaci a posílení, a na produkci T lymfocytů, ať již působících proti nádoru, nebo proti některým infekčním, hlavně virovým komplikacím.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Jak se ÚHKT daří spolupráce s regionálními pracovišti?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Záleží na regionu, s některými to funguje velmi dobře, s jinými hůře. Obecně se nám dobře spolupracuje s hematology z Prahy, Středočeského, Libereckého, Ústeckého nebo Jihočeského kraje, ale i s dalšími – záleží na konkrétní nemocnici. Jako příklad úspěšné spolupráce, v tomto případě se Šumperskou nemocnicí, lze uvést loňský objev nové koagulopatie způsobené dosud nepopsaným poruchovým fibrinogenem, jenž byl pojmenován Šumperk II. Na počátku si laboratoř pana profesora Dyra musela u pacientky všimnout známek svědčících pro zvláštní typ poruchy krevní srážlivosti. Díky kvalitní laboratoři a jejímu dobrému vybavení se pak podařil objev, který byl posléze publikován i v American Journal of Hematology. V mých očích jde zároveň o další důkaz, že ÚHKT funguje jako centrum excelence na lokální, regionální i celostátní úrovni.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Spolupráce s mezinárodními registry dárců kostní dřeně také funguje dobře?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Excelentně, neboť přes české registry jsme součástí evropských a světových registrů navzájem propojených on-line, takže ve skutečně akutních případech lze nalézt vhodného dárce během pár týdnů.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: To je skvělé, protože šance na nalezení dárce mezi příbuznými v Česku činí 20–25 procent...
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Toto číslo závisí na charakteru společnosti. U nás mají lidé většinou málo dětí, a pokud jich mají více, tak často s různými partnery, proto jsou šance na nalezení vhodného dárce v rodině malé. Uvádí se 20–25 procent, ale v některých našich analýzách to vycházelo ještě méně, například z posledních deseti transplantací jsme měli devětkrát štěp od nepříbuzného dárce.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Před jmenováním ředitelem jste v ÚHKT vedl klinický úsek, jehož součástí je moderní transplantační jednotka. Když srovnáte transplantace kmenových buněk krvetvorby, jak probíhaly dříve a jak nyní, v čem spatřujete největší rozdíly?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Vidím velké změny. V minulosti se transplantace dělaly jako konečné řešení, když všechno ostatní selhalo, zatímco v současné době se snažíme transplantovat dříve, než nemoc dospěje do stadia, kdy už nic jiného nezbývá. Transplantace se stala běžnou součástí léčebného algoritmu a zvažování optimálního postupu a jde o to určit, ve kterém okamžiku bude nejvhodnější. O tento progres se zasloužil loni zesnulý Edward Donnall Thomas, jenž za rozvoj metodiky a postupů při transplantaci kostní dřeně získal v roce 1990 Nobelovu cenu, a dále zdokonalení diagnostiky a HLA-typizací. Díky přesnější typizaci transplantujeme štěpy od dárců maximálně shodných s příjemci a to snižuje riziko komplikací, stejně jako fakt, že máme k dispozici kvalitní imunosupresiva a účinné léky proti virovým, bakteriálním, houbovým a plísňovým infekcím. Často se dokonce vyhneme intenzivní, agresivní předtransplantační přípravě, která dříve bývala běžná, a vystačíme si s přípravou redukovanou.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Do jaké míry zvýšily popsané změny komfort transplantovaného pacienta?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Již se ustoupilo od izolace v takzvaných life islands a nyní v podstatě dbáme na dvě věci – aby pacienti byli na jednolůžkových pokojích a dostávali filtrovaný vzduch. Hlavně v zemích severní Evropy, kde ovzduší není tolik promořeno původci plísňových, zejména aspergillových infekcí, dokonce zkoušejí i alogenní transplantace v domácím prostředí pacienta a dosahují překvapivě dobrých výsledků. Je k tomu samozřejmě potřeba speciálně vyškolený tým, domov nemocného je nutné upravit a předem edukovat pacienta samotného i jeho rodinu a ani s úhradou to jistě nebude stejné jako při tomtéž zákroku v nemocnici. Švédským kolegům však tyto „domácí“ transplantace fungují a některých typů komplikací mají dokonce méně než my v nemocnicích. Neví se přesně proč.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: V ÚHKT má transplantační jednotka pět lůžek. Je tato kapacita dostačující?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Pět lůžek transplantační jednotky slouží nejzávažnějším pacientům, ale kromě nich máme ještě deset lůžek na jednotce intenzivní péče, z nichž některá využíváme i pro transplantované pacienty.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Rozšiřování celkové lůžkové kapacity ústavu patří k vašim prioritám v nové roli ředitele?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Rád bych to prosadil, ale jde o obrovsky komplikovanou věc, s níž musí souhlasit zřizovatel i plátce úhrad zdravotní péče, a samozřejmě o veliké náklady. Z analýz, jež jsme si udělali i ve spolupráci s výborem České hematologické společnosti ČLS JEP, však vyplývá, že v Praze hematologická lůžka chybí; jejich počet odhadujeme na patnáct. Rozšíření by tedy určitě mělo smysl. Pacienti s leukemiemi přicházejí – a nikdo neví proč – v sériích (jeden týden nepřijde žádný, další týden přijdou tři, pak čtyři, další týden zase žádný). Stává se, že pro všechny nemáme místo a musíme ho hledat na 1. interní klinice, na Vinohradech i v mimopražských centrech – v Hradci Králové či Plzni. Dalším důvodem pro rozšíření lůžkové kapacity je potřeba lůžek paliativní péče. Mnoho pacientů známe řadu let, oni si zase zvykli na nás a prostředí ústavu a očekávají, že když se v některých případech nemoc vrátí a už není možné ji zvládnout, poskytneme jim i terminální péči a zkvalitníme konec jejich života. V současné době v ÚHKT tato lůžka nemáme, takže spolupracujeme s internisty, regionálními hematology, hospici… Přitom jen čtyři pět takových lůžek by stačilo k tomu, aby byl pomyslný kruh námi poskytované zdravotní péče kompletní.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Jakým způsobem sdělujete pacientům, že uzdravující léčba selhala a už jim nemůžete nabídnout víc než podpůrnou terapii?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
To je nejtěžší věc, dodnes jsem si na to nezvykl. Říkat špatné zprávy je něco, co zdravotnický personál trápí, vnitřně spaluje a často může vést až k syndromu vyhoření. Pacientů je hodně, hematologů poměrně málo a také utrpení může být v našem oboru docela dost.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Sdělit vlastně ortel smrti je pro lékaře nesmírný stres, jak ale v této situaci reagují pacienti?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Záleží na jejich vnitřní síle. Někdo řekne „ano, rozumím, s vaší pomocí si tedy užiju zbývající čas co nejlépe a mezi svými blízkými“. Jsou však lidé, kteří se s vlastním koncem smířit nedokážou, chtějí bojovat a vyzkoušet všechno, co jim dává třeba jen půl procenta naděje. Říkají, že radši zemřou při terapii, než by šli domů a pasivně čekali na smrt. Ale musím říct, že během své praxe jsem poznal několik opravdu statečných lidí.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Máte nějaký recept na obranu proti zmiňovanému syndromu vyhoření?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
Méně či více „vyhořen“ je asi každý, kdo v oboru hematologie pracuje dlouhodobě, nelze však každou situaci prožívat tak intenzivně jako první případy v praxi. Kdyby tomu tak bylo, hematolog by brzy skončil jako pacient u kolegů na psychiatrii. Nicméně pokud u sebe zpozorujete, že situace, které jste v minulosti intenzivně prožívali, jsou vám lhostejné, asi by bylo dobré začít o řešení syndromu vyhoření přemýšlet. Univerzální recept proti vyhoření neexistuje, obecně však pomáhá dostatečně odpočívat, nevynechávat dovolené, relaxovat sportem či jinou mimopracovní činností. Dodávám a varuji, že úplně nejhorším řešením je alkohol, který funguje jen dočasně, potom je všechno ještě mnohem horší.
12.9.2013 13:07:59
OTÁZKA: Vy sám relaxujete docela originálně, uspořádal jste knihu „Návrat legionářů – Pohlednice z cesty“. Prozradíte, jak vznikala?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph. D., MBA
V dětství jsem napjatě poslouchal vyprávění svých předků o bojích legionářů v Rusku a jejich cestě zpět kolem poloviny zeměkoule. Dva moji prastrýci byli legionáři a přivezli ze svých cest soubory fotografií, které jsem pak nalezl v pozůstalosti po své babičce. Když jsem si je po mnoha letech prohlížel, kromě vzpomínek na statečné muže ve mně sílila touha se o tyto staré fotografie podělit s přáteli. Dlouho jsem přemýšlel jakým způsobem, až jsem se rozhodl pohlednice vydat jako knihu, kde jsou původní fotografie doplněny nejen osobními dokumenty legionářů, ale také snímky z většiny těchto míst ze současné doby a fotografiemi příslušníků dalších generací našeho rodu. Příští rok si připomeneme sto let od vypuknutí první světové války a v následujících letech i výročí vzniku České družiny a Československých legií, a tak by kniha mohla přispět k oživení dob dávno minulých, o kterých mladá generace často mnoho neví.
12.9.2013 13:07:59