Tuberkulóza patří mezi vážné, avšak léčitelné a vyléčitelné nemoci. Konečný úspěch ovšem pochopitelně závisí i na přístupu pacienta.
Asi před měsícem jsme v našem seriálu na pokračování hovořili s ředitelem humpolecké léčebny TRN MUDr. Tomášem Drasnarem o tuberkulóze (TBC) jako infekční nemoci, o jejím průvodci a nakažlivosti. Zmínili jsme se rovněž o počtech nemocných ve světě, kde tuberkulózou onemocní na osm miliónů lidí a tři milióny zemřou.
Jednou dole, jednou nahoře
A jak to vypadá v naší republice?
„Na jedné straně absolutní počty nově zjištěných nemocných klesají, vloni se jednalo o zhruba 1200 nahlášených pacientů, z nichž zhruba 750 bylo bakteriologicky pozitivních neboli infekčních. Oproti roku 2000 jsme zaznamenali pokles výskytu nových onemocnění o šest procent. Počtem pozitivních pacientů pod deset na 100 000 obyvatel se naše republika řadí mezi nejvyspělejší země na světě. TBC se i nadále častěji vyskytuje u starší populace a u lidí imunologicky oslabených, dále u běženců, asociálů, bezdomovců, vězňů, lidí závislých na drogách, alkoholu a podobně,“ konstatuje fakta T. Drasnar.
Na druhou stranu ovšem nelze zakrýt patrný výskyt závažnějších forem TBC, objevují se bakterie více odolné vůči kombinované léčbě, třeba zmínit i jasný vzestup aktivní TBC u cizinců, když v roce 2001 činil tento podíl vlastně osminu nemocných v České republice, což za posledních pět let znamená stoprocentní nárůst.
S tímto fenoménem pak souvisí těžkosti v aplikaci léčby, v dohledu nad pacienty, v možnosti vyšetřování takzvaných kontaktů . . .
MUDr. Tomáš Drasnar
„I v rámci části naší odborné veřejnosti lze vycítit uspokojení z poklesu počtu nemocných TBC. Osobně však až takovým optimistou nejsem. Jednak proto, že podobný názor o ústupu nákazy se vyskytoval již v 70. letech, aniž by naplnil očekávání, jednak i s ohledem na obecný stav běhu života, tedy vývoj v sinusoidě, chcete-li, vlnovce. Jestliže se nyní nacházíme na sestupné části její křivky, za několik let se může situace radiálně změnit a počet nemocných může opět stoupnout.“
Bacila pozná až odborník
A jak tedy tuto nemoc poznáme?
„Upřímně řečeno, ne vždy a snadno. Příznaky TBC jsou necharakteristické, vyskytující se vcelku běžně i u jiných, mnohdy běžných, jindy závažnějších chorob. Dělíme je na přínaky celkové a lokální.
Mezi ty celkové patří únava, malátnost, slabost, zvýšené pocení, nechutenství, hubnutí, lehce zvýšené teploty, nezájem, tedy nic typického, každý se v určitém období může v tomto popisu najít.
Jako lokální jmenujme především postupně narůstající dušnost, kašel spíše s vykašláváním hlenu, někdy s příměsí krve, pobolívání na hrudníku či vyšší teploty, neboli opět symptomy charakteristické i pro jiné nemoci plic, například zápal průdušek nebo nádorové onemocnění,“ poznamenává odborník.
Z uvedeného proto vyplývá, že pokud se zdravotní stav při léčbě lékařem prvního kontaktu nelepší, měla by raději během dvou až tří týdnů následovat návštěva specialisty - pneumologa. To sice neznamená, že zmíněné příznaky poukazují na TBC, nicméně každé oddalování nemusí nakonec dopadnout dobře. Určitě se vyplatí na takové vyšetření zajít a mít jistotu, že se toho kterého pacienta tato eventualita netýká.
Existuje příjemnější půlrok
I pokud vyšetření přítomnost této nemoci prokáže, pacient v případě, že bude dodržovat pokyny lékaře, má naději na uzdravení. Doba léčby trvá osm až deset týdnů na lůžku plicního oddělení respektive v odborném léčebném ústavu pro nemoci plic. Zde se pod dohledem personálu podává kombinace léků proti TBC, takzvaná antituberkulotika při pravidelných kontrolách infekčnosti pacienta. Jeho izolace v takovém zařízení trvá po dobu jeho nakažlivosti.
„Po této iniciální fázi následuje v případě opakovaných negativních výsledků testů a při jistotě dalšího užívání léků v domácím prostředí nejméně čtyřměsíční pokračovací fáze, kterou pacient již absolvuje ambulantně. Celková doba podávání antituberkulotik tedy činí šest až osm měsíců. Její úspěch závisí, jak tomu tak obvykle bývá, především na pacientovi a jeho přístupu k léčbě, ale také na rozsahu TBC, přidružených nemocech, alkoholismu, užívání drog a podobně, jak jsem o tom mluvil před měsícem,“ připomíná T. Drasnar.
Povinnost léčby dává zákon
Každý nemocný musí pochopitelně sdělit takzvané kontakty neboli osoby, s nimiž přišel do styku. Tyto absolvují vyšetření rovněž. Zbývá ještě dodat, že člověku trpícímu TBC coby infekční nemocí stanovuje povinnost léčit se zákon. Pokud to odmítá, na uzavřené oddělení, kde musí léčbu podstoupit, jej eskortuje policie.
„TBC patří mezi poměrně vážné infekční choroby, lze ji však léčit i vyléčit. Ovšem vzhledem k tomu, že je značně společensky obtěžující, ať už délkou léčby či nutností přechodné izolace pacienta, považuji za rozumnější chovat se tak, abych TBC nedostal, než ji následně léčit. Jenže ve stejném duchu stále hovoříme i o kouření, alkoholu, drogách, ale také o nebezpečí na silnicích, krádežích, bezohlednosti či nezájmu . . . Proto s ohledem na vývoj společnosti si na obecné uvědomnění populace a její rozumový přístup ještě hodně dlouho počkáme,“ uzavírá ředitel humpolecké léčebny TRN MUDr. Tomáš Drasnar.
MICHAL VÍTŮ, Listy Pelhřimovska, 3.5.2002