Tak je to zřejmě i s řízením zdravotnictví. Představitelem moci výkonné ve státu je vláda, ta se skládá z ministrů, a proto by se dalo předpokládat, že vrcholné řízení zdravotnictví u nás se odehrává na úrovni ministerstva zdravotnictví. A ministerstvo se tváří, jako by to tak skutečně bylo.
Avšak v podmínkách tržní ekonomiky víme, že řídí ten, kdo rozhoduje o penězích. A o těch ve zdravotnictví rozhodují zdravotní pojišťovny. Tak tedy prakticky řídí zdravotnictví zdravotní pojišťovny.
Avšak všichni vědí, že toto řízení není rovnoměrně rozděleno mezi všechny zdravotní pojišťovny, ale že v něm má rozhodující postavení VZP. A to nejen díky naprosto převládajícímu podílu v souboru pojištěnců, ale i díky svému specifickému postavení v systému zdravotního pojištění, jak vyplývá ze zákona, kterým byla VZP zřízena.
No a VZP je řízena správní radou a managementem. V čele správní rady stojí poslanec Šnajdr a ředitelem je dr. Horák. Ty však zřejmě řídí lobbista Janoušek, jak se dozvídáme z článků otištěných v deníku Dnes (22. 3. 2012).
Poněkud hrozné zjištění, že? Avšak mnoho lidí zřejmě nepřekvapilo. Ponechme stranou spekulace o věrohodnosti těchto informací. Podstatné je to, že řízení veřejných záležitostí u nás se postupně přelévá ze státní sféry do sféry soukromé. Avšak jednání subjektů je především o motivacích.
Zatímco u ministerstva jakožto vrcholného orgánu státní správy ve zdravotnictví lze předpokládat, že jeho jednání je vedeno především hlediskem veřejného zájmu, u soukromých osob je jejich jednání vedeno především zájmem soukromým.
A jak vyplývá z uvedeného, teoreticky se řízení zdravotnictví děje z úrovně ministerstva, ale prakticky z úrovně jednotlivců. Tedy ne veřejný, ale soukromý zájem je ten vévodící jednání jednotlivých stupňů řízení ve zdravotnictví.
Z tohoto zjištění se pak ve zcela jiném světla jeví různé pochybné projekty, které VZP realizuje (vydávání předraženého a zcela zbytečného časopisu, projekt zdravotních knížek IZIP apod.). Ony soukromé motivace ve zdravotnictví vedou k odsávání velkého množství finančních prostředků do soukromých kapes. Lze se pak divit tomu, že ve zdravotnictví chybějí peníze? Za tohoto způsobou řízení chybět musejí.
A protože v tržní ekonomice jde o peníze až na prvním místě, jistě se všichni zainteresovaní budou snažit o to, aby jim tyto štědré veřejné penězovody nevyschly. A tak zřejmě ti, kteří skutečně české zdravotnictví řídí, vydají příslušné pokyny a veřejnoprávní orgány přijmou rozhodnutí, kterým se vysychající prameny peněz opět naplní.
Metody jsou již známé. Zvýšíme regulační poplatky, zavedeme nadstandardy všeho druhu a ony se zase prameny peněz naplní. A zaběhlé praktiky rabování veřejných fondů mohou vesele pokračovat. Však oni to politikové a sdělovací prostředky veřejnosti nějak zdůvodní. Vždyť přece kdo mluví česky, zdůvodní všechno.
Ale chybička se vloudila a na veřejnost vypluly odposlechy jasně odkrývající podstatu našeho politického systému prolezlého korupcí a klientelismem. A co s tím teď, páni politikové?
Co jiného, než použít starých osvědčených praktik. Místo abychom řešily podstatu tohoto problému, tedy korupci a klientelismus, zaměříme se na to, kdo tyto informace vynesl. Jak je možné, že odposlechy unikly z BIS? A tak se bude kontrolní výbor Sněmovny zabývat únikem informací z BIS, místo aby se zabýval podstatou problému, kterou je katastrofální stav české politiky a veřejné správy.
Kdyby totiž tyto skandální politické praktiky nebyly, nebylo by třeba ani bránit úniku informací o nich. Ale ono je to celkem jedno. Zatím žádný vyšetřovací výbor Parlamentu nikdy nic nevyšetřil (alespoň o tom nevím) a jen případ krachu IPB se šetří více než 10 let a nikdo už ani žádný výsledek šetření neočekává.
A co konkrétní aktéři aféry a jejich nadřízení a spolustraníci? No opět jako obvykle. Pan Bém prohlásí, že „špiclování považuje za perverzní a zrůdné“ a nebude se tím zabývat. Předseda parlamentního výboru Vidím řekne, že „tohle si musí P. Bém vysvětlit a vyhodnotit sám.“ A pan premiér si pozval na kobereček ředitele BIS ohledně úniku informací. Jen se nenechat vyvést z míry! Problém je třeba vysedět. Však brzy jistě přijde jiný skandál, který tento překryje, a zaběhlé praktiky mohou klidně pokračovat dál. Kolik let ještě?
Dále stojí za povšimnutí, že záběr lobbisty Janouška byl velmi široký. Deník Dnes uvádí řadu oblastí vynakládání veřejných prostředků, ve kterých se angažoval v personálním obsazování různých veřejnoprávních institucí, kdy zajišťoval, aby se na příslušná řídící místa dostali ti „správní“ lidé. Kde zůstalo jedno z hesel sametové revoluce „odborníci na svá místa“? Asi tam, kde většina ostatních ideálů této revoluce.
Ale není třeba zoufat. Prý se už případem zabývá policie. Copak asi vyšetří? A kdyby už i něco vyšetřila, věc zřejmě půjde pod stůl u soudu. Vždyť v odposleších se mluví o maorské princezně, mrtvých koních, sumcích apod. A už z případů korupce ve fotbalu víme, že soud „kapříky“ přece považuje za druh ryb a ne úplatky apod.
A když už nepomohou soudy, tak tu ještě máme ústavní systém s jeho mechanismem „brzd a pák“. Ten má zajistit, aby v případě, že vláda vede společnost nesprávným směrem, Parlament takovému počínání zabránil vyslovením nedůvěry vládě. No a tak víme, že současné vládě nevěří přes 80 % obyvatelstva, avšak při hlasování o její důvěře v Parlamentu vláda bez problémů důvěru získala.
No ovšem, vždyť i poslanci hájí především své vlastní zájmy, ne zájmy společnosti. A řada z nich ví, že v případě mimořádných voleb by už do pohodlných a výnosných poslaneckých křesel nezasedla. Tak lze se divit výsledku jejich hlasování? To jistě ne. Ale je třeba se divit systému fungování demokratického mechanismu.
JUDr. Ing. Jaroslav Staněk, CSc.