Stojí moc peněz, tak je zrušíme. Tenhle jednoduchý recept používají nyní některá města, když ruší lékařské pohotovosti (LSPP). Občanům se to však nelíbí, protože hlavně na venkově je někdy skutečně obtížné dopravit nemocného třeba v noci až do okresní nemocnice…
Česká lékařská komora se domnívá, že současný model pohotovostí je přežitek z minulosti. „Síť je zbytečně hustá a není už tak třeba. Domníváme se, že by se měla zredukovat,“ řekl Právu David Rath, prezident České lékařské komory. Rath se domnívá, že by měl být vytvořen nový model pohotovostních služeb. Už loni v srpnu komora uvedla, že by pohotovost mohla být nahrazena centrálními příjmy rajónních nemocnic. Nebo by mohlo být zavedeno jedno celostátní telefonické číslo, na kterém by sloužil lékař a pacient by se s ním mohl poradit o svých problémech. „Čtyřicet procent případů by se tím vyřešilo, protože lékař by jim doporučil postup samoléčby,“ soudí Rath. Dalším modelem je, že pohotovost by byla pouze v nemocnici a občan by se musel do nemocnice dostavit. Přivolání pohotovosti domů by se mohlo stát nadstandardní službou, za kterou by pacient platil určitý poplatek. Jiným modelem je, že by pohotovostní službu sloužili praktičtí lékaři a byli by doma na telefonu. Zároveň by byli napojeni na dispečink Záchranné služby a z něho by dostávali pokyny, ke kterému pacientovi vyjet. Komora sdělila podle Ratha své představy ministerstvu zdravotnictví, ale názor ministerstva zatím nezná. „Víme, že jde o radikální zásah do pohotovostních služeb, ale v té podobě, jako jsou dosud, nemohou zůstat, protože hodně pacientů je zneužívá. Nedocházejí ke svému praktickému lékaři, nemoc klidně pár dní přecházejí a jdou pak až na pohotovost,“ řekl Rath. Podle něj by měla změnami projít i rychlá záchranná služba, která vyjíždí k nejtěžším případům od zavolání na linku 155. Nyní se musí k pacientovi dostavit do 15 minut. Jaké změny by to ale byly, o tom se nyní teprve jedná. Ministr zdravotnictví Bohumil Fišer včera potvrdil Právu, že ministerstvo nechystá žádnou centrální koncepci lékařských pohotovostí. Podle jeho názoru totiž záleží pouze na obcích, zda obvykle ztrátové pohotovosti pro své občany finančně podpoří, nebo zda třeba přispějí sociálně slabším lidem na dopravu do vzdálenější nemocnice.
Václav Pergl, Právo, 7.5.2002