Úhradová vyhláška je vyhláškou ministerstva zdravotnictví, čili ústředního orgánu státní správy. U takového orgánu by mělo být samozřejmostí, že nebude činit protiprávní kroky, natož protiústavní, neboť ministerstvo samo je ústavním orgánem.
Kdo tedy za takové jednání zodpovídá? Někdo přece musel dát politické zadání vyhlášky, někdo musel návrh vyhlášky zpracovat a někdo ji schválil. A ti všichni jednali v rozporu s právem, a měli by proto za takové jednání nést odpovědnost. Minimálně politickou.
Ohrožení ekonomické stability a omezení péče
Úhradová vyhláška byla předmětem ústavní stížnosti, protože ohrožuje ekonomickou stabilitu poskytovatelů zdravotní péče. Neumožňuje jim získávat úhradu za poskytnutou zdravotní péči v plném rozsahu v důsledku různých regulačních opatření. To má za následek omezování péče a u pacientů to může prodlužovat subjektivní dyskomfort spojený s bolestí. A za toto utrpení také nikdo nezodpovídá?
V důsledku omezených finančních zdrojů poskytovatelé v důsledku regulačních mechanismů v úhradové vyhlášce nemohou vynakládat potřebné náklady. Úsporná opatření pak poskytovatelé musejí promítnout i do mzdové oblasti, což omezuje příjmy zaměstnanců a tím i jejich životní úroveň. A za to také nikdo nezodpovídá?
Poskytovatelé v důsledku omezování úhrad za poskytnutou péči musejí přijmout další úsporná opatření, která se nepříznivě dotýkají spokojenosti pacientů (úroveň stravy, kulturnost nemocničního prostředí apod.). A za to také nikdo nezodpovídá?
Volba mezi dvěma zly
Restriktivnost úhradové vyhlášky je zdůvodněna nutností šetřit finanční prostředky ve zdravotnictví. Avšak vidíme, že ministerstvo, stejně jako celá vláda „rozpočtové odpovědnosti“, šetřilo prostředky především na těch nejslabších. Ve zdravotnictví mimo jiné na pacientech a zaměstnancích zdravotnických zařízení. Přitom na jiných místech ve zdravotnictví se peníze utrácejí velmi nehospodárně (IZIP, předražený zpravodaj VZP apod.). A vedoucí pracovníci, kteří za tuto nehospodárnost nesou odpovědnost, odcházejí s tučným odstupným. Za to také nikdo nezodpovídá?
Ústavní soud shledal úhradovou vyhlášku protiústavní, tedy v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, tedy za protiprávní. Protiprávní jednání však nemůže založit žádné právní důsledky, protože je v rozporu s právem. Tedy navozuje protiprávní stav. Taková situace má být urychleně řešena, aby byl opět navozen stav v souladu s právem. V důsledku své protiústavnosti tak úhradová vyhláška měla být zrušena.
Avšak Ústavní soud odložil vykonatelnost svého nálezu až do konce roku 2014. Tedy posvětil protiprávní stav, který sám shledal, byť na omezenou dobu. Ta doba však není krátká. Přitom své rozhodnutí zdůvodnil snahou nedestabilizovat zdravotnictví. A copak úhradová vyhláška jej sama nedestabilizuje? Volí tím pádem Ústavní soud mezi dvěma zly? Pokud ano, měl by zvolit to, které je alespoň v souladu s právem. ÚS se však rozhodl opačně.
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).