Kdy máte nárok na invalidní důchod

22. 11. 2010 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
S rostoucím věkem odchodu do důchodu přibývá lidí, kteří pobírají invalidní důchod – nyní se již jedná asi o půl milionu občanů. Jaké podmínky je třeba splnit, aby vám byl přiznán? Kdo o jeho přiznání rozhoduje? A jaká je jeho průměrná výše?


Ještě v roce 2009 se rozlišoval částečně invalidní a plně invalidní důchod. Od roku 2010 je již zákonem upraven pouze invalidní důchod.
Mnoho občanů si myslí, že když má závažné zdravotní omezení, tak mají automaticky nárok na přiznání invalidního důchodu. Tak tomu však není. I pro přiznání invalidního důchodu je zapotřebí splnit zákonné podmínky.

Podmínky

Pro přiznání invalidního důchodu je zapotřebí splnit zákonné podmínky dle zákona č. 155/1995 Sb. Ze zákona máte nárok na invalidní důchod, když jste ještě nedosáhli věku 65 let a současně jste se stali:
* invalidními a získali potřebnou dobu pojištění, pokud jste nesplnili ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod,
* invalidními následkem pracovního úrazu. Jestliže jste starší 65 let, tak vám nemůže být invalidní důchod přiznán. V tomto případě budete pobírat klasický starobní důchod, i když jste invalidní. Nárok na invalidní důchod vám zaniká dosažením věku 65 let, kdy začnete pobírat starobní důchod. V případě nepříznivého zdravotního stavu si musíte o invalidní důchod sami zažádat na místně příslušné Okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ) podle místa vašeho trvalého bydliště.

Potřebná doba pojištění

I když jste uznáni invalidními, musíte pro přiznání invalidního důchodu splnit podmínku doby pojištění v posledních 10 letech před vznikem invalidity. Délka doby pojištění je odstupňována podle věku, a to:

do 20 let méně než 1 rok

od 20 do 22 let 1 rok

od 22 do 24 let 2 roky

od 24 do 26 let 3 roky

od 26 do 28 let 4 roky nad 28 let 5 roků

U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou, byla-li tato doba získána v období posledních dvaceti let před vznikem invalidity. Doba pojištění je vymezena v § 5 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. Mezi nejčastější případy patří: pracovní poměr, zaměstnání na dohodu o činnosti, OSVČ (musí být placeno sociální pojištění), péče o osobu závislou II., III. a IV. stupně, evidence na úřadu práce (po dobu, po kterou náleží podpora v nezaměstnanosti a dále nejvýše v rozsahu 3 let též po dobu, kdy podpora v nezaměstnanosti nenáležela s tím, že tato doba 3 let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod). Do potřebné doby pojištění se dále považuje například i doba studia na střední nebo vysoké škole, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia (před rokem 2010).

Invalidita I., II., III. stupně

Invalidní je občan, u něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 procent. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u občana před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Výše invalidního důchodu závisí na stupni invalidního důchodu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla:

* nejméně o 35 procent, ale nejvíce o 49 procent, jedná se o invaliditu I. stupně,

* nejméně o 50 procent, ale nejvíce o 69 procent, jedná se o invaliditu II. stupně,

* nejméně o 70 procent, jedná se o invaliditu III. stupně.

Kdo posuzuje zdravotní stav

Zdravotní stav posoudí posudkový lékař OSSZ. Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu občana, doloženého výsledky funkčních vyšetření, přitom se bere v úvahu:

* zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,

* zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

* zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,

* schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než vykonával,

* schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě jejího poklesu nejméně o 35 procent a nejvíce o 69 procent,

* při poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 procent i to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za mimořádných podmínek.

V praxi se běžně stává, že žadatel o invalidní důchod má zdravotní potíže, ale jeho zdravotní stav ještě neodpovídá nárokům na přiznání invalidního důchodu. Žádost tedy může být zamítnuta.

Invalidní důchod

Výše plného invalidního důchodu se skládá ze základní výměry, částky závislé na délce pojištění a výši dosahovaného příjmu. Výše základní výměry činí 2170 Kč měsíčně. Výše
jeho procentní výměry činí za každý celý rok doby pojištění:

* 0,5 procenta výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně,

* 0,75 procenta výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně,

* 1,5 procenta výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

Invalidní důchod se počítá stejně jako řádný starobní důchod. Aby nedošlo k finančnímu znevýhodnění invalidního důchodu, tak se zohledňuje dopočtená doba (roky od vzniku nároku na invalidní důchod do dne dosažení důchodového věku).

V letošním roce činí průměrná výše invalidního důchodu 6066 Kč u invalidního důchodu prvního stupně, 6155 Kč u invalidního důchodu druhého stupně a 9663 Kč u invalidního důchodu třetího stupně. Invalidní důchody jsou tedy v průměru nižší než klasické starobní důchody.

Pramen: zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění


Letošní průměr výše invalidního důchodu

V roce 2010 činila průměrná výše invalidního důchodu 6066 Kč u invalidního důchodu I. stupně, 6155 Kč u invalidního důchodu II. stupně a 9663 Kč u invalidního důchodu III. stupně. Invalidní důchody jsou v průměru nižší než klasické starobní důchody.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?