Vyzvedával jsem si včera v lékárně na recept obvyklou dvojici léků. Sotva však paní magistra zaševelila počítačem, cítil jsem se jako ždímaný robotěz v kapli Betlémské v době Husově, kdy se velký kazatel pouštěl do nenažranosti tehdejší církve katolické: chceš pokřtít dítě? Plať! Chceš se oženit? Plať! Chceš být pohřbený? Plať! A k tomu desátky a dávky nejrůznější, nakonec i odpustky. Plať! Plať!
Tož odpustky si zatím kupovat nemusíme, jinak by však dnešní české zdravotnictví svou nenažraností mohlo onu církev katolickou suplovat: chceš zuby? Plať! Potřebuješ brýle? Plať! Potřebuješ léky? Plať! A k tomu desátky, zvané zdravotní pojištění. Muže, který ono ždímání peněz od robotězů dovoloval, totiž římského papeže, nazývali husitští kazatelé děvkou babylónskou. Tak příkrý vůči českým ministrům zdravotnictví nebudu, něco velice podobného mne však napadlo.
Nebudu předstírat, že požadovaných devadesát korun (místo obvyklých dvaceti) mi udělalo díru do peněženky. Důchodci však či rodiny s malými dětmi musejí se řídit filozofii KKD, tedy každá koruna dobrá. Ministryně zdravotnictví Součková své rozhodnutí o zvýšení cen léků zdůvodnila takřka neprůstřelně. Jde prý o to, aby se léky neplýtvalo, koneckonců může lékař pacientovi vždy napsat lék, za který v lékárně platit nemusí.
Pěkná teorie, ale co strom života zelený? Opravdu nejsou lékaři zaháčkovaní farmaceutickou lobby, aby vypisovali léky dražší? Opravdu z toho nemají prospěch lékárny s marží nejméně dvacetiprocentní? Opravdu si každá „babička ze Šumavy“ dovolí lékaři říci o lék bezplatný, když jí s významně pozdviženým obočím řekne „to víte, je to zadarmo“…? Opravdu nemůže pacient dostávat léky, na které je zvyklý?
Otázky se jen hrnou: Musejí se běžné léky prodávat jen v lékárnách, nikoliv třeba i u benzínových pump? A proč se naopak neplatí za stravu v nemocnicích, když pacient by stejně onu částku projedl doma? A proč odvádíme onen desátek, zvaný zdravotní pojištění? No přece si pojišťovny z něčeho své fary postavit musely. A také se z něčeho musel zaplatit krach pojišťoven, které v devadesátých letech nechala vláda množit se jako nezmary.
Tož, občane, plať za zuby, za brýle, za léky a nezapomínej na desátek. Snad by se něco mohlo změnit, až bude český ministr zdravotnictví jen ministrem pacientů. Do té doby ke kase, pacienti, a hotově! A nemáš-li odvedený desátek, ztrestáme tě nemilosrdně.
Jiří Hanák, 3.2. 2004