Nejpalčivější společenská témata dneška mají společný klíčový pojem. Je to nevratnost. Vláda pod vedením ODS nehledě na překážky chce dosáhnout stavu, kdy změny, které si naplánovala a provádí, by již nešlo vrátit zpět. Týká se to jak církevních restitucí, tak transformace zdravotnictví, a samozřejmě se z tohoto nevymyká ani výstavba amerického radaru v Česku.
Debata o tom, proč to ODS dělá, by byla užitečná, ale je vedlejší. Více než o pohnutky jde o dopad chystaných změn na lidi a charakter společnosti. Jako pracovní hypotézu můžeme přijmout, že jde o zhmotnění filozofie občanských demokratů a v případě církevních restitucí také lidovců, že všechno v životě, co stojí za řeč, se měří penězi, mocí a majetkem.
Viděno takto, má činnost Topolánkovy vlády smysl. Transformaci zdravotnictví lze využít pro postup běžný v privatizacích, kdy prodávající, tedy stát zastoupený vládou, má od kupujícího nejen veřejně vykázaný příjem do státního rozpočtu, ale něco příjemného do soukromých numizmatických sbírek činovníků.
Radar stojící v Brdech už nikdo neodmontuje, a lidé, kteří v Česku udělali vše možné i nemožné pro jeho instalaci, budou mít slastný pocit, že včas donesli golfové hole bohatému hráči. A třeba i pamlsek navíc jen pro sebe.
Bude-li ODS ve svých plánech úspěšná, dopadne to na společnost velmi významně. Už nyní se kvůli postupům vlády veřejný prostor rozpoltil. Na obou stranách polarizované společnosti se tuší, že běží o zásah srovnatelný s jinými dějinnými zlomy.
Snaha ODS zavést do všeho trh je příbuzná s paušálním poúnorovým znárodňováním. Dopad na morálku lidí, kterým ODS dennodenně vtlouká do hlavy, že nezáleží na veřejném mínění ani na dobrých mravech (jen se podívejte na kvetoucího Melčáka a Pohanku), může být srovnatelný s následky normalizace.
Vnější projevy rozkolu společnosti jsou různé. Přirozené je, že aktivistům Greenpeace, kteří obsadili místo, kde má stát radar, vyjadřují lidé sympatie i tím, že jim nosí jídlo a pití. Bizarní, ale výmluvnější než první příklad jsou slova Vlastimila Tlustého, že očekává svou politickou likvidaci Mirkem Topolánkem.
Čím se provinila duše minulé volební kampaně občanských demokratů? Tím, že brání transferu obrovských státních prostředků církvím, který si vláda nejen naplánovala, ale už téměř odklepla. Míra napětí v ODS ukazuje, jak moc o tento krok vládní koalici jde.
V předvečer roku 2008 procvičovali mnozí fantazii, čím se zapíše do dějin další osmičkový letopočet. Už se to rýsuje: mohou nastat nevratné změny.
Alexandr Mitrofanov, Právo
