Podle jeho návrhu by výše zdravotnických poplatků závisela na ročních příjmech pacienta. Návrh počítá s maximálním limitem ve výši dvou procent ročních příjmů pacienta.
„Vím, že podobný systém funguje v sousedním Německu. V každém případě je nutné změnu dobře promyslet ze dvou důvodů - z důvodu určité regulační funkce poplatků a z důvodu možného zvýšení administrativní zátěže. Poplatky mají opodstatnění především u pobytu v nemocnicích a dalších lůžkových zařízeních, kde plní formu určité ekvivalentní náhrady za stravu a ubytování. V ostatních případech je nutné vážit na lékárnických vahách,“ říká k ministrovým návrhům Lubomír Káňa, ředitel Revírní bratrské pokladny.
Pojišťovny se obávají nárůstu administrativní zátěže.
Upozorňují také na právní problém. Až dosud nemají zdravotní pojišťovny přehled o příjmech jednotlivých pojištěnců. Od zaměstnavatelů dostávají pouze souhrnné informace za celou firmu, organizaci. K tomu, aby byly schopny kontrolovat výši příjmu u každého pojištěnce a určovat výši maximálního ročního limitu, by bylo nutné změnit příslušné zákony.
„Vedle omezení a regulace zbytečně vyžádané a poskytované péče mohou mít u chronicky nemocných pacientů vážný sociální dopad. Stanovení maximálního limitu je nutné; zda to jsou právě dvě procenta z ročních příjmů, je otázkou. Nutné je vše propočítat, vyjít z dosavadních zkušeností, abychom s vaničkou nevylili i dítě,“ dodává Káňa.