Kdo by měl rozhodovat o počtu a síti nemocnic, není jasné. „Dojde-li pojišťovna k názoru, že některé zařízení není schopno poskytnout péči na odpovídající úrovni nebo že je nadbytečné, může s ním neprodloužit smlouvu o úhradě péče. Ohrožené zdravotnické zařízení má však k dispozici snadnou obranu, doporučí pacientům, aby přešli k jiné pojišťovně,“ řekl mluvčí VZP Jiří Suttner.
„V řadě okresů vedle sebe funguje několik nemocnic, lůžková kapacita je předimenzovaná, vybavení nijak špičkové a režie budov přitom polyká značné částky. Ty jsme chtěli ušetřit koncentrací péče a měli jsme spočítáno, že tak budeme moci dát víc peněz na modernizaci. Jenže místní lobby zorganizovala přeregistraci pojištěnců a jejich počet nám v daném místě poklesl o šest tisíc,“ uvedl Suttner.
Podle Davida i Macka je tím, kdo by měl dostat do rukou nástroje k budování sítě, stát a nově vznikající kraje. Kraj s přibližně milionem obyvatel by již měl být schopen vybudovat hierarchicky uspořádanou a provázanou síť zdravotnických zařízení. V ní by měly být vzájemně organizačně navázány okresní nemocnice poskytující komplexní akutní péči s krajskou nemocnicí schopnou poskytovat komplexní vysoce odbornou péči. Její spádovost by měla být okolo milionu obyvatel.
„V současnosti jsou mezi dostupností péče v krajích rozdíly, které by se neměly prohlubovat, ale spíše stírat,“ konstatuje analýza sítě smluvních zařízení VZP. Přiměřená síť je v Jihočeském a Západočeském kraji, předimenzovaná v Libereckém, Hradeckém a Moravskoslezském kraji.
Vzácným statkem ve zdravotnictví totiž nejsou jen finance. Omezený je i počet specialistů. Vysoce specializovanou péči jako kardiochirurgie má smysl provádět jen ve velkých nemocnicích s velkým spádovým územím.
Ekonom, 4.10.2001