Nejdůležitější změny:
– Prodloužení zkušební doby u vedoucích zaměstnanců ze stávajících 3 na 6 měsíců.
– Maximální doba trvání pracovního poměru na dobu určitou se prodlužuje ze 2 na 3 roky s tím, že takový pracovní poměr je možno dvakrát opakovat (celkem možnost pracovního poměru na dobu určitou u jednoho zaměstnavatele v délce až 9 let!).
– Možnost zaměstnavatele dočasně přidělit zaměstnance k jinému zaměstnavateli.
– Nový výpovědní důvod: poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem povinnost dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného.
– Výše odstupného by nově měla být závislá na délce trvání pracovního poměru (pokud by pracovní poměr trval méně než jeden rok, mělo by být odstupné poskytnuto ve výši minimálně jednoho průměrného měsíčního výdělku; u trvání pracovního poměru do dvou let ve výši minimálně dvojnásobku tohoto výdělku a u doby trvání nad 2 roky by mělo být minimální odstupné ve výši trojnásobku výdělku). V současné době je základní minimální výše odstupného stanovena na trojnásobek průměrného výdělku bez ohledu na dobu trvání pracovního poměru.
– Maximální limit práce, kterou je možno vykonávat v rámci dohody o provedení práce (dosud 150 hodin ročně), se zvyšuje na 300 hodin v kalendářním roce, avšak zároveň dochází k rozšíření povinnosti zaměstnavatelů odvádět pojistné i za zaměstnance pracující na základě dohody o provedení práce.
– Při převodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na nového zaměstnavatele bude kolektivní smlouva uzavřená s původním zaměstnavatelem přecházet na nového zaměstnavatele pouze na omezenou dobu, maximálně do konce následujícího kalendářního roku.
– Nově je do zákoníku práce explicitně zahrnuto ustanovení na ochranu zaměstnanců, které zní: „Zaměstnavatel nesmí zaměstnance jakýmkoli způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů.“
Uvažovalo se dokonce o zrušení zákoníku práce?
Současný útok Vlády ČR na práva zaměstnanců je však jistě pouze předzvěstí změn příštích. V souvislosti s připravovanou rekodifikací občanského zákoníku bylo podle našich informací mimo jiné uvažováno i o zrušení zákoníku práce a jeho začlenění do nového soukromoprávního kodexu.
Ač od tohoto záměru bylo dočasně upuštěno, nelze jistě podobné snahy vyloučit ani v budoucnu. Speciální právní normy upravující pracovněprávní vztahy jsou přitom nedílnou součástí právního řádu většiny vyspělých demokratických zemí.
Zákoník práce zpravidla zvýhodňuje zaměstnance vůči zaměstnavatelům, a tak alespoň trochu vyrovnává jejich rozdílné postavení vyplývající z ekonomické závislosti zaměstnance na jeho vlastní práci.
Pokud by se záměr na zrušení zákoníku práce podařil, a početní převaha koaličních poslanců ve sněmovně spolu se slabostí odborových organizací dává tušit, že by tomu tak ještě v tomto volebním období skutečně mohlo být, neměli by zaměstnanci prakticky vůbec žádnou šanci svá práva obhájit.
Zdá se, že vláda své plány na „zvyšování konkurenceschopnosti české ekonomiky“ myslí vážně. Jen si nejsem jist, zda se jí opravdu podaří stlačit mzdy našich dělníků pod výdělky dětí, které dřou v čínských nebo indických továrnách.