Právní poradna
Mohou pracovníci sociální péče, bez zdravotního vzdělání psát do ošetřovatelských plánů? Mohou podávat léky? U nás na pracovišti se to dělá, i přes výhrady zdravotních sester.
Odpovídá JUDr. Ondřej Dostál
K uvedené problematice se vztahují zejména dva právní předpisy, a to zákon č. 96/2004 Sb., Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, a dále vyhláška
č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Zákon upravuje podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče v České republice; vyhláška poté podrobně stanovuje činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.
Nejprve k činnostem zdravotně-sociálního pracovníka: Dle § 10 odst. 2 se prací zdravotně-sociálního pracovníka rozumí „činnost v rámci preventivní, diagnostické a rehabilitační péče v oboru zdravotně sociální péče. Dále se zdravotně-sociální pracovník podílí na ošetřovatelské péči v oblasti uspokojování sociálních potřeb pacienta.“ Podrobně veškerá činnost zdravotně-sociálního pracovníka vyplývá z § 9 vyhlášky č. 424/2004 Sb..
Na jiné pracovníky ve zdravotnictví dále zákon pamatuje v § 43 zák. č. 96/2004 Sb., dle kterého se výkonem povolání jiného odborného pracovníka rozumí „provádění činností, které přímo souvisejí s poskytováním zdravotní péče. Činnosti, které jsou součástí výkonu zdravotní péče, vykonává jiný odborný pracovník pouze pod odborným dohledem nebo přímým vedením v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a jako zaměstnanec zdravotnického zařízení.“ Podrobněji upravuje činnost sociálního pracovníka již zmíněná vyhláška č. 424/2004 Sb., a to v § 47 následujícím způsobem: „Absolvent studijního oboru sociálního zaměření (sociální pracovník) vykonává činnosti uvedené v § 41 a dále činnosti na úseku sociální péče v rozsahu své odborné způsobilosti a v rozsahu určeném zdravotnickým pracovníkem se specializovanou způsobilostí na tomto úseku. Přitom zejména
a) provádí posouzení životní situace pacienta,
b) zajišťuje sociálně-právní poradenství,
c) provádí ve spolupráci se zdravotnickými pracovníky sociální opatření nebo psychosociální intervenci do životní situace pacienta.“
Rovněž z tohoto ustanovení je tedy zřejmé, že kompetence sociálního pracovníka je omezená – není tedy možné, aby např. samostatně podával léky. V tomto směru jsou tedy výhrady zdravotních sester na Vašem pracovišti na místě. Bylo by proto vhodné náležitě upravit náplně práce tak, aby odpovídaly uvedeným právním předpisům. V případě, že by sociální pracovníci prováděli takové úkony, ke kterým nemají oprávnění, by Vaše pracoviště mohlo čelit právní odpovědnosti.