V současné době se objevují požadavky profesních organizací na zrušení oboru laboratorní asistent na středních školách a zároveň probíhá vnitřní připomínkové řízení ke zmíněné vyhlášce. Střední zdravotnické školy přitom tyto pracovníky chrlí a ještě nějaký čas je – i po případném zrušení oboru – chrlit budou.
Bez dohledu ani ránu
Obory laboratorní asistent, ale i zdravotnický asistent se po roce 2004 na základě zákona č. 96/2004 Sb. staly snad jedinými, které po ukončení středoškolského odborného studia zakončeného maturitní zkouškou produkují nesamostatné pracovní síly.
Těžko si lze představit např. absolventa střední průmyslové školy stavební či strojní nebo střední pedagogické školy (učitelka v mateřské škole), že by pracoval pod odborným dohledem.
Důvodem, který se uvádí na obhajobu zavedení práce laboratorního asistenta pod dohledem, je zaklínání se požadavkem Evropské unie. Není to opodstatněné, protože laborant (ať už laboratorní asistent, diplomovaný zdravotní laborant nebo bakalář) nepatří mezi regulované obory.
V EU totiž existují pouze dva regulované zdravotnické obory, a to všeobecná sestra a porodní asistentka. Ostatní obory jsou v národních kompetencích.
Zavedení práce pod dohledem přináší komplikace jak pro provoz laboratoří, tak pro samotné absolventy. Laboratoře musejí zajišťovat pracovníky, kteří by na laboratorního asistenta dohlíželi a nesli za jeho práci zodpovědnost.
Popelka mezi obory
Sám laboratorní asistent – absolvent – do pracovního procesu nijak nespěchá, protože je mu „doživotně“ přiznána 7. platová třída, z níž na rozdíl od zdravotnického asistenta, který může být zařazen do 7. až 9. platové třídy, nemá úniku.
Vzhledem ke zkušenostem s obsahem vzdělávání laboratorních asistentů a zdravotnických asistentů je navíc nutno zdůraznit, že při srovnání těchto studijních oborů je studium laboratorních asistentů významně náročnější než těch zdravotnických.
Toto lze velmi jednoduše ověřit porovnáním změn, které se udály v učebních dokumentech v roce 2004, kdy byly osnovy pro obor zdravotnický asistent významně zredukovány a naopak u laboratorních asistentů inovovány a k tomu byly aplikovány modernizace v oboru.
K diskriminaci laborantů ovšem dochází i přímo v praxi, kdy jsou ve vedení nemocnic vždy zastoupeny sestry (hlavní sestra nemocnice), ale laboranti zpravidla žádné zastoupení nemají. Dokonce i vláda či média, hovoří-li o zdravotnických pracovnících, většinou užívají termín lékaři a sestry, jako by žádné další obory ve zdravotnictví nebyly.
Od září 2011 se laboratorní asistenti (LAA) začnou vzdělávat podle školních vzdělávacích programů, na kterých učitelé odborných předmětů strávili mnoho hodin času. Pokud by byl obor LAA zrušen, veškerá tato práce by byla zbytečná. Mrhání silami pedagogů se ale v naší zemi již stalo zažitým folklórem.
Matoucí a diskriminující označení
Zdá se až směšné, že dalším problémem je hledání nového názvu pro středoškolsky vzdělaného laboranta. Historicky byl zdravotní laborant vždy absolventem střední zdravotnické školy. Se zavedením studia na VOŠ a VŠ byl tento název těmito školami převzat a na střední školu přišel název laboratorní asistent.
Pro veřejnost bylo toto označení jednak matoucí („asistent“ znamená v jejich očích podřadnou činnost), jednak degradující (asistent „někoho“). Přitom by pro odlišení stačilo, aby absolvent VOŠ měl titul DiS. a absolvent VŠ titul Bc. Pokud by se toto mělo stát důvodem pro zrušení oboru laboratorní asistent, a to bez náhrady, lze vymyslet jiné názvy, např. laborant ve zdravotnictví.
Vzhledem k tomu, že mám možnost mluvit s vedoucími pracovníky (primáři, vrchními laboranty) různých oddělení, kteří jasně žádají pouze vrátit laboratornímu asistentovi kompetence samostatného pracovníka, nevím, z čeho zástupci profesních organizací vycházejí, když prosazují zrušení oboru LAA jako nejvhodnější řešení.
Na cestě k zániku
V roce 2004 došlo transformací středoškolského oboru zdravotní laborant na obor laboratorní asistent k fatální chybě, před kterou již tehdy prozíravě varovali nejen ředitelé zdravotnických škol, ale i odborná veřejnost. Dnes se přesvědčujeme o opodstatněnosti těchto varování. Inteligentní člověk by pak předpokládal, že zjistí-li se, že zvolená cesta není správná, vrátíme se na cestu správnou a mnohaletými zkušenostmi ověřenou. Tak to ale v našem státě nechodí. Naopak se má šmahem zrušit obor laboratorní asistent na střední škole.
Výsledkem bude dražší vzdělávání laborantů, navíc takových, kteří budou spíše teoretiky než praktiky. Technika, kterou si školy musely pořídit na vzdělávání laborantů, bude buď zastarávat, nebo se rozprodá či vyhodí. Cesty návratu zpět pak už pro školy nebude. Navíc na VOŠ studují studenti, z nichž téměř polovina přichází ze střední školy z oboru laboratorní asistent.
Studentů na VOŠ je dnes tak málo, že pokud v oboru diplomovaný zdravotní laborant ubude 50 % zájemců o studium, nebudou mít VOŠ v tomto oboru koho vzdělávat a samotné náklady na studium jednoho absolventa se tak školám ještě více prodraží. Může se i stát, že tento obor zcela zanikne.
Volání, jež nikdo neslyší
Zachování systému vzdělávání na třech úrovních (SŠ, VOŠ, VŠ) je zcela jistě žádoucí. SŠ vzdělání dostatečně zajišťuje kvalitní laboranty, což lze doložit dlouholetou tradicí a dobrými pracovníky, absolventy tohoto studia. Navíc je středoškolské vzdělání pro stát ekonomicky výhodné (kratší doba studia, menší mzdové náklady než u absolventů VOŠ a VŠ), ne všechna pracoviště (hematologie, transfuzní služba, histologie, mikrobiologie, imunologie a epidemiologie) jsou postavena jen na ovládání velmi složité techniky a automatizaci.
Naopak vyžadují především zručnost a praktické dovednosti. Ale i v oborech, jejichž pracoviště jsou vybavena vysoce moderní technologií (např. klinická biochemie), středoškolsky vzdělaní laboranti nepracující pod dohledem byli a jsou důležitou součástí pracovního kolektivu.
Po středoškolském studiu vycházeli ze škol profesionálové. Důvodem bylo vhodné rozložení požadavků do praktické a teoretické části výuky umožňující podchycení praktičtěji orientovaných žáků, kteří by na kvalitním gymnáziu neobstáli, ale pro své praktické dovednosti jsou ve výkonu profese úspěšní. Proto zrušení oboru laboratorní asistent znamená naprosté mrhání nejen státními financemi, ale i lidským potenciálem.
Každému rozumně uvažujícímu člověku se jako jediné možné řešení musí jevit zrušení podmínky zákona č. 96/2004 (§ 30), která umožňuje výkon povolání laboratorního asistenta pouze pod odborným dohledem, případně ji alespoň zmírnit umožněním práce bez dohledu po zapracování, například po 6 měsících až jednom roce praxe.
Proto na toto riziko upozorňují i Asociace ředitelů zdravotnických škol a samotné zdravotnické školy, proto volají po návratu osvědčeného způsobu vzdělávání laborantů před rokem 2004. Zatím se zdá, že jejich volání nikdo neslyší.
RNDr. Taťána Drechslerová, metodická vedoucí oboru laboratorní asistent, SZŠ a VOŠZ v Plzni