To vše zastírají neprůhlednými hávy reforem, které se mění podle potřeb našich zlatokopů. Myslím tím politiky obou stran zodpovědných za naše zdravotnictví, ODS i ČSSD. Mám pocit, že obě strany si jen pohrávají s iluzí svobody lékařů a pacientů, ale ve skutečnosti jim jde jen o dělbu peněz vybraných ve zdravotní dani.
Pociťuji, že svobodný vztah mezi lékařem a pacientem, možnost lékaře léčit pacienta podle jeho skutečných potřeb se ztrácí pod tíhou rozdělování vybrané zdravotní daně, co půjde na zdraví lidu a co půjde bokem. To se jeví, jako to hlavní. Ale svobodný lékař a svobodný pacient jsou na vedlejší koleji.
Po Listopadu, po Sametové revoluci, která ani nebyla revolucí, jsme začali nutit lékaře k samostatnému hospodaření. Nebyli na to zvyklí. Měli se stát privátními, tedy svobodnými, ale ve skutečnosti jsme je ponechali ve vazalství zdravotních „pojišťoven“, v podivně komplikovaných zaměstnaneckých vztazích vůči tak zvaným zdravotním pojišťovnám, které ve skutečnosti s opravdovými pojišťovnami nemají nic společného.
Začali jsme žít jakýmsi iluzivním kapitalismem plným Potěmkinových vesnic, plným korupce a protekce. To se týká všech sfér našeho života, tedy i našeho zdravotnictví. Náš kapitalismus již dávno není zrcadlem kapitalismu postaveného na konzervativních hodnotách. Někteří z nás jej nazývají mafiánským kapitalismem. A zdá, se že vzhledem k propojení našich politiků s finančními oligarchy a nejspíše i s organizovaným zločinem, jak se z toho navzájem obviňují ODS a ČSSD, že toto pojmenování dobře sedí.
Dělá to ten dojem, že tito finanční oligarchové u nás začínají ovládat toky peněz ve zdravotnictví, začínají ovládat tvorby reforem u nás, i zákony se jim podřizují. Lze předpokládat tučné provize našim politikům, kteří nás tak prodávají za naše peníze.
Nevidím cestu ven z tohoto podivného světa, protože občané budou našimi politiky opět vyhecováni volit jen tyto dvě hlavní strany, ODS a ČSSD, které si přístup ostatních stran do parlamentu volebními zákony omezili.
Ono se řekne, co mi tak záleží na svobodě našich lékařů. A jsem obviňován z toho, že chci pacienty odrat o peníze. Opak je pravdou. V normálních, přirozených vztazích mezi lékaři, pacienty a pojišťovnami a v transparentních tocích peněz by pacient ušetřil tisíce ročně a lékař by konečně dostal za svoji práci řádně zaplaceno. Jen ty peníze, které nám mizí, by mizely méně hojně.
Proč mi na svobodě lékařů tolik záleží? Protože současnou nesvobodu, kromě pauperizace lékařského stavu, považuji za základní příčinu, proč se naši vystudovaní lékaři do praxe u nás nehrnou. Lékař nadále má povinnost práce lege artis, která je mu úspornými, regulačními a nevím jakými mechanismy znemožňována. Předepsat nesmí, ale za nepředepsání nese zodpovědnost.
Pokud nebudou moci lékaři svobodně léčit a pacienti mít možnost skutečně žádat špičkovou zdravotní péči, pokud místo smlouvy pacienta se skutečnou pojišťovnou na optimální péči budou mít jen lékaři smlouvy s „pojišťovnami“ na omezování této péče, pak budou biti jak lékaři tak i pacienti. Zatím se spokojujeme jen s iluzí, že lékař může vše a pacient dostává vše. Protože iluze bezplatné zdravotní péče je pro nás nejdůležitější.
Teprve až se u nás zřídí skutečné zdravotní pojišťovny, pojišťující v různých produktech s různou výší spoluúčasti, až bude pacient skutečně rozhodovat spolu se svým důvěrným lékařem o výši investice do svého zdraví, až si sám pacient bude doplácet na luxus své léčby, na který jeho pojišťovna nemá, pak teprve bude reálné, že pacient dostane skutečně léčbu, kterou potřebuje.
Ale navíc se dovídám z diskusí, že promovaným lékařům je bráněno v získání místa, získávání vzdělávání, získávání praxe. A to se přiznám, že tomu nerozumím. Proč? Proč k tomu náš stát usiluje u rozeštvání lékařů mezi sebou, rozeštvání pacientů proti lékařům a lékařů proti pacientům. Přiznám se, že tomu také zatím nerozumím, co tím naši politici sledují.
Vždyť to nejdůležitější, je intimní, důvěrný vztah mezi lékařem a jeho pacientem, který jedině dokáže umožnit, aby pacient byl řádně a intenzivně léčen podle svých potřeb a zbytečně nevyhazoval peníze za neúčinné preparáty a neúčelné procedury. A předpokladem toho je svoboda lékaře i svoboda pacienta. To vše má u nás skončit?
Máme kapitalismus, máme relativně svobodné podnikání. Ale jen pro někoho. Zdá se, že se svobodnými lékaři jako podnikateli nikdo nepočítá. Svobodně podnikat ve zdravotnictví smí jen finanční oligarchové.Takové zdravotnictví je možná v zájmu politiků, ale rozhodně není v zájmu pacientů ani v zájmu lékařů.
MUDr. Bohumír Šimek