Vcházím do dlouhé chodby s vysokými klenutými stropy. Tu mě míjí spěchající sestřička s podnosem na léky, tam zase živě gestikulující doktor. Usmívající se babička, která sedí na pohovce, mě nasměruje ke dveřím ředitelské kanceláře.
„Den otevřených dveří jsme zorganizovali proto, abychom z myslí lidí vymazali dogma o tom, jak vypadá valtická nemocnice. Mezi některými se povídá, jak to ve Valticích není pěkné a že se tady o klienty špatně staráme. Chceme taky vyvrátit názor, že valtická nemocnice je tou, do které se chodí umřít,“ vysvětluje ředitel nemocnice Ivo Koneš.
Včera se valtické zařízení otevřelo jen pro zvané, příští týden ve středu pro širokou veřejnost. Nemocnice, která měla být původně doplňkovou alternativou k nemocnici břeclavské, je v současnosti především léčebnou pro dlouhodobě nemocné klienty.
„Myslím si, že uspořádat den otevřených dveří byl výborný nápad. Jsem ráda, že zařízení tohoto typu ve Valticích máme,“ říká starostka města Terezie Lvová. I ona si se zájmem prohlédla pokoje vybavené novými postelemi a nábytkem.
„Kromě sto šedesáti čtyř lůžek následné péče provozujeme také síť ambulancí. Ať už chirurgickou, gynekologickou nebo interní. Slouží nám tady také patologické oddělení, laboratoř nebo rentgen,“ vyjmenovává Koneš.
„Jsme zkrátka soběstační. Mimo to jsme založili domov se zvláštním režimem, který je zaměřený na klienty s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demencí,“ popisuje.
„Klienti s těmito druhy nemocí potřebují zvláštní péči. Mívají totiž období, v němž si ani nepamatují, jak se jmenují. Oddělení je tedy zavřené, a pokud chtějí klienti ven, pak pouze s doprovodem,“ upozorňuje na přísný režim hlavní sestra Lenka Kudlová.
Nahlédnu do pokoje, který mi vzdáleně připomíná ten můj doma. Barevné zdi, v některých patrech oranžové, jinde růžové. Různobarevné žaluzie a povlečení na postelích, obrazy na zdech a květiny. To právě proto, aby se klienti necítili při pobytu v komplexu bývalého kláštera jako v nemocnici.
„Bílou barvu jsme se snažili potlačit. Naším záměrem je vytvořit takové podmínky, aby se u nás klientům líbilo. I proto máme také dřevěná lůžka, byť s elektrickým ovládáním,“ říká Koneš. A zábava? Předčítání knížek, manuální činnost nebo zpívání.
„Všude po odděleních jsme vystavili práce, které klienti každé dopoledne a odpoledne vytvářejí s ergoterapeutkou,“ ukazuje Kudlová, jež pracuje v nemocnici už dvacet let.
„Ke zkrácení dlouhé chvíle se nabízejí i procházky v parku nebo cvičení s fyzioterapeutkou,“ doplňuje Kudlová. „Doufám, že se i příští středu přijdou lidé podívat,“ vybízí.
Co se týče budoucnosti, vizí ředitele je otevření rehabilitační jednotky pro pacienty po mozkových příhodách nebo pro lidi, kteří museli ve vysokém věku prodělat ortopedickou operaci. „Takto uzpůsobených oddělení je podle mě nedostatek,“ myslí si Koneš.