je.
V čem je problém? Ředitelé vykazují u zaměstnanců přestávky v práci, avšak ti je ve skutečnosti nemají. Pracují dál, není, kdo by je vystřídal. Skutečně odpracovanou dobu jim pak nikdo nezaplatí.
„Stává se to. Přestávku si prostě nemůžeme dovolit, protože některá z kolegyň chybí. Za práci o přestávce, na kterou máme podle zákoníku nárok, ale peníze nedostaneme,“ potvrdila sestra z jedné pražské fakultní nemocnice. Nechce zveřejnit své jméno, aby o práci nepřišla úplně.
Podle Odborového svazu zdravotnictví však nejde jen o „kamuflované“ přestávky - jeho lidé tvrdí, že v mnoha nemocnicích existuje dvojí evidence práce přesčas a pracovní pohotovosti. Jedna oficiální, a druhá „skrytá“.
„Naše odborové organizace už delší dobu upozorňují, že se výkazy pracovní doby liší od skutečnosti,“ uvedl předseda svazu Jiří Schlanger. Podle něj jsou na lékaře kladeny stejné časové nároky jako dříve, avšak musejí podvádět kvůli dodržení stanovených limitů: „Vykazování přesčasů je u některých zaměstnavatelů jen formální, aby se dodržela litera zákona.“
Na návrh odborového svazu zdravotnictví teď Ministerstvo práce a sociálních věcí začalo s kontrolami, které mají ukázat, jak to s dodržováním zákoníku práce ohledně pracovní doby skutečně je. První z nich v jedné moravské nemocnici ukázala, že pravidla tu porušují téměř ve všem.
Novela zákoníku práce, která začala platit od ledna 2001, přesčasy omezila. Hned loni na jaře ovšem Asociace českých a moravských nemocnic upozornila, že pro většinu menších nemocničních zařízení bude tato úprava uskutečnitelná, jen pokud budou zákoník obcházet nebo rovnou porušovat.
Později si nechalo Ministerstvo zdravotnictví udělat průzkum, jak se v nemocnicích předpisy ohledně pracovní doby dodržují. Výsledky byly překvapující - podle zprávy postupují managementy zdravotnických zařízení ve stoprocentním souladu se zákony.
Letos v září si však stejnou analýzu vypracovali úředníci z Ministerstva práce a sociálních věcí. Závěr byl mnohem méně jednoznačný: „Některá zdravotnická zařízení mají problémy, ale ne všichni vedoucí pracovníci tyto problémy oficiálně prezentují.“
Práce přesčas a doby pracovních pohotovostí se podle této analýzy překračují ve většině oddělení - infekčním počínaje a chirurgií či následnou péčí konče.
K novele zákoníku práce se přitom stát odhodlal právě proto, aby se organizace práce v nemocnicích, která byla založena na obrovském počtu přesčasových hodin, změnila. „Předpokládali jsme, že to donutí některé nemocnice k reorganizaci, že se v nich přesunou pracovníci v jednotlivých odděleních, že některá pracoviště zavedou třeba směnný provoz. Jinde zase sloučí služby pro několik oddělení,“ popsal očekávání zdravotníků Schlanger. Nedodržení zákoníku podle něj nemůže být bráno jako trestný čin. Sankcí je pokuta od úřadu práce.
Ivana Kněžínková, Hospodářské noviny, 17.10.2002
