Pořad Reportéři v ČT 1 dne 3. srpna skrytou kamerou zachycuje lékařku, která v rozhovoru s fiktivním reprezentantem farmaceutické firmy podmiňuje předepisování konkrétního léku této firmy pokračováním dosavadní praxe, tj. „odměnou“ 250 korun za jednoho léčeného pacienta.
V pořadu mimo jiné vystoupil MUDr. Martin Beneš, ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), který tyto praktiky odsoudil. Ještě daleko razantnější bylo vystoupení Martina Plíška z Ministerstva zdravotnictví ČR, který požadoval „exemplární potrestání“ lékařky. Tento případ vyvolal značnou diskusi, do které se zapojuje i tento příspěvek, byť ze zcela jiného úhlu pohledu.
Počínání lékařky sice nepoškodilo ani pacienty, ani finanční zdroje zdravotnictví, přesto do zdravotnictví nepatří. Stejně tak do zdravotnictví nepatří snaha výrobců zvyšovat své prodeje ekonomickými výhodami pro předepisující lékaře. Do jaké míry je tato „praxe“ rozšířena, lze pouze spekulovat.
Aby výrobci měli jak zájem, tak i možnosti podobným způsobem zajišťovat zvyšování svých prodejů, musí jim z toho plynout dostatečný zisk. Čím vyšší je cena léku, tím je zájem výrobců o zvyšování prodejů větší a současně jim vyšší cena vytváří finanční rezervy pro hmotné zainteresování dalších lékařů. Dokonalé perpetuum mobile.
Výši cen určují a ovlivňují právě ty instituce, jejichž zástupci v televizním pořadu zachycené praktiky tvrdě odsoudili - Státní ústav pro kontrolu léčiv a jemu nadřízené ministerstvo zdravotnictví. Shodou okolností přípravek, o němž se v pořadu jednalo, patří do velmi početné skupiny léků, u nichž byl porušen platný zákon, požadující každoroční revizi všech úhrad. SÚKL s tolerancí MZ revizi úhrad těchto skupin léků neprovedl, takže naše zdravotnictví prostřednictvím zdravotních pojišťoven platí nadále za tyto léky částky stanovené v roce 2007 za zcela jiných podmínek. U několika málo skupin léků, u nichž již zákonem stanovená revize proběhla, se reálné náklady zdravotnictví snížily i o mnoho desítek procent. Lze proto s pravděpodobností blížící se jistotě předpokládat, že z důvodu nesplnění zákona platí naše zdravotnictví za tyto léky vyšší ceny, než stanoví zákon. A současně jejich výrobci za ně více dostávají a mají tudíž jak dostatek prostředků, tak motivaci k případnému dalšímu uplácení.
U každého porušení zákona zkoumají vyšetřovatelé mimo jiné motivy. Jaké jsou motivy v případě nesplnění zákona o revizi úhrad? A zaslouží exemplární potrestání pouze dotyčná lékařka?
Ing. Jindřich Graf, ekonom, Zdraví.Euro.cz