Je korupce ve zdravotnictví problém, nebo není?
Korupce ve zdravotnictví je problém, který nelze zužovat na legendární „flašky pro doktora“ či výlety sponzorované farmaceutickými firmami. Ty skutečně závažné projevy korupce musíme hledat jinde než v lékařských ordinacích.
Kde?
Za nejzávažnější považuji korupci politickou, například neprůhledné rozhodování o investicích nebo podezřelou privatizaci nemocnic pod cenou. Výjimkou bohužel nejsou ani právní normy vytvářené „na zakázku“.
Dobrá, nechme politiky stranou. Věnujme se korupci, k níž dochází přímo ve zdravotnických zařízeních.
Miliónové ztráty způsobuje i korupce mezi manažery. Mám na mysli předražené stavební zakázky nebo nevýhodné nákupy léků, přístrojů či zdravotnického materiálu. Zvláštní kapitolou je populární outsourcing, který často neznamená nic jiného, než že nemocnice draze nakupuje služby, které by si mohla efektivněji zajišťovat sama. Nemocnice však ekonomicky ruinuje i privatizace lukrativních provozů, jakými jsou dialýzy, laboratoře, rentgeny či angiolinky. Soukromý vlastník bohatne na úkor nemocnice, která se propadá do dluhů.
Slyším, že na nikom nenecháte niť suchou
Korupčním prostředím je ale rovněž smluvní politika zdravotních pojišťoven, které se při uzavírání smluv nemusí řídit výsledky výběrových řízení a dokonce mohou jednotlivým zdravotnickým zařízením platit za stejnou práci různě. A selhávání státu při tvorbě maximálních cen léků a stanovování jejich úhrad ze zdravotního pojištění lze také jen stěží vysvětlit neschopností úředníků. Korumpováni jsou však i pacienti.
Jak?
Zdravotní pojišťovny zneužívají peníze určené na prevenci k přetahování klientů od konkurence. Uplácet pacienty se nerozpakují ani zdravotnické řetězce, které finančními bonusy či poukázkami na zboží lákají pacienty, aby změnili svého lékaře.
Transparency International ale prokázala, že úplatky berou lékaři.
Máte pravdu, někteří pacienti se skutečně pomocí úplatků snaží získat nějaké neoprávněné výhody na úkor ostatních. Například předběhnout ve frontě na plánovanou operaci.
Nebylo by v tomto případě řešením, kdyby si pacienti mohli platit připojištění, na jehož základě by měli nárok na přednostní léčbu?
Představa, že někdo předbíhá vážněji nemocné pacienty v pořadníku na plánované operace, je pro mne nepřijatelná. Hodně by pomohlo, kdyby veškeré čekací listiny byly veřejně dostupné a tím i kontrolovatelné. Prostor pro komerční připojištění vidím naopak v těch případech, kdy si pacient přeje, aby ho třeba operoval konkrétní lékař. Pacienti totiž mají právo na svobodnou volbu zdravotnického zařízení, nikoliv již určitého lékaře zde pracujícího.
Dobře, ale podle průzkumu Transparency International se část pacientů setkala s tím, že po nich byly vyžadovány různé sponzorské dary.
Vynucování si „sponzorských darů“ je nepřípustné. Skutečně dobrovolný sponzoring je však věc prospěšná.
Co říkáte tomu, že některá zdravotnická zařízení požadují po pacientech různé registrační poplatky a že za často nemalé peníze nabízejí rozličné speciální zdravotní programy. Není to nelegální?
Pokud lékaři nebo nemocnice nabízejí služby, které nejsou hrazené ze zdravotního pojištění, pak mají plné právo za ně žádat peníze. Ceny takových služeb by měly být známé dopředu a žádný pacient by k jejich čerpání neměl být nucen. A pochopitelně platí, že i tyto příjmy musí být součástí účetnictví.
Co dělá lékařská komora proti korupci ve zdravotnictví? Trestáte nějak lékaře, kteří, jak vy přiznáváte, mají na pláštích „klokaní kapsy“?
Ke korupci musí být dva. Pokud se některý lékař nechá podplatit, pak tuto skutečnost nebude nikde hlásit ani on, ani korumpující pacient. Komora se ale snaží kultivovat spolupráci mezi lékaři a farmaceutickými firmami. Naše závazné stanovisko jasně říká, že taková spolupráce musí být transparentní, a etický kodex komory lékařům ukládá, aby se při léčení vždy řídili prospěchem pacienta a neupřednostňovali své vlastní ekonomické zájmy.
Dobrá, a jak je to tedy s těmi flaškami, bonboniérami či balíčky kávy?
Pozornost pro lékaře, většinou nepeněžní povahy, kterou dává pacient dobrovolně, to slovo zdůrazňuji, většinou po léčbě jako výraz své spokojenosti, přičemž za ni neočekává žádnou neoprávněnou výhodu, nepovažuji za nic nebezpečného. Pokud bychom chtěli lékaře za přijímaní takových dárků šikanovat, pak bychom se s ohledem na míru opravdu závažné korupce, kterou je naše společnost promořená, chovali jako pokrytci.