Rozpočet projektu je přibližně osm milionů korun. Uvedl to ředitel a zakladatel Hospice Anežky České v Červeném Kostelci Miroslav Wajsar, který je zároveň ředitelem kostelecké oblastní charity. Charita provozuje kromě hospice Domov svatého Josefa v Žirči na Trutnovsku, který je jediným zařízením v Česku zaměřeným na poskytování péče lidem nemocným roztroušenou sklerózou.
„Doufáme, že příští rok by se mohlo začít stavět. Do roku 2019 bychom chtěli vybudovat nový objekt se zázemím pro mobilní hospic, ambulancí léčby bolesti a stacionář. Chodí k nám lidé, kteří musí být několik hodin na kapačkách, a je potřeba jim vytvořit odpovídající podmínky. Po dokončení projektu bude materiální zázemí kompletně hotové,“ řekl Wajsar.
V posledních 25 letech se Wajsar podílel v rámci kostelecké charity na vybudování devíti středisek se službami, v nichž je zaměstnáno přes 200 lidí. Letos obdržel od prezidenta státní vyznamenání za přínos v oblasti řízení a poskytování hospicové péče nejen v Královéhradeckém kraji, ale i v celé ČR. „Jsem spokojen, ale samozřejmě to není jen moje zásluha. Dostal jsem příležitost většinu svého života se tady na tom podílet a jsem za to rád,“ řekl.
Kostelecký hospic, který nabízí 30 lůžek, vznikl v roce 1995 jako první zařízení svého druhu v zemi. Od podzimu 2010 nabízí i mobilní péči s ambulancí paliativní péče. Služba mobilního hospice spočívá v tom, že odborný personál dochází přímo do domácností těžce nemocných a umírajících lidí. Ročně poslouží stovce pacientů. Ambulance poskytuje paliativní péči nemocným, kteří mohou být doma a léčba bolesti je u nich možná ambulantní formou. Ročně této péče využije zhruba 250 pacientů.
Podle Wajsara by hospicová péče měla mít tři hlavní pilíře: lůžkový hospic přímé péče, mobilní hospic a ambulanci paliativní medicíny a léčby bolesti. „Průměrná délka pobytu je u nás jen mezi dvěma až třemi týdny, tedy lidé většinu času tráví doma, proto je mobilní péče a ambulance tolik potřebná,“ uvedl. Vadí mu, že ve společnosti je otázka smrti stále tabuizována. „Není to jen dědictví minulého režimu, kdy se umírající umisťovali na periferie, aby nenarušovali iluzi spokojenosti. V 90. letech sílila snaha po konzumu a umírající znovu nezapadali do celospolečenské poptávky po úspěchu. Ideálem byl bohatý zdravý člověk, který si díky změně režimu může konečně užít života. A do toho jsme přišli s nápadem vytvořit zařízení, kde život končí,“ vzpomíná Wajsar.
Budování hospice v Červeném Kostelci se tak neobešlo bez problému. „Když jsme před 25 lety hospic zakládali, naráželi jsme na předsudky. Vznikla proti hospicu dokonce petice. Lidé argumentovali tím, že se nebudou dívat na pohřební vozy, sanitky. Radili nám, abychom šli někam do hor. Změnit myšlení a stereotypy bylo to nejtěžší. Během let se ale klima ve městě zlepšilo a troufám si říci, že mnozí jsou na hospic i hrdi,“ řekl Wajsar.
Orientace společnosti na konzum a výkon podle něj přispívá k tomu, že lidé mnohem hůře snášejí těžké životní situace. „Zejména ti lidé, kteří jsou zvyklí na úspěch, všechno zvládat a mít pod kontrolou, jsou v momentě, když přijde vážná nemoc, naprosto bezradní a nevědí, co si počít,“ uvedl.
Hospic ročně obslouží na 400 lidí, z nichž asi 350 v zařízení zemře. Lůžka jsou využita z 86 procent. Průměrná délka pobytu je mezi dvěma až třemi týdny. Za 22 let se v hospici vystřídalo 8500 nemocných.
poznámka