Relace: Kotel, Moderátor: Michaela Jílková, Televize Nova, 24.10.2002
Moderátor (Michaela Jílková):
Milí občané, ještě žádný ministr zdravotnictví nám nevydržel celé jedno volební období. Průměrná životnost, výdrž v jejich funkci je jenom jeden a půl roku. Překoná Marie Součková rekord, nebo ji vlivné skupiny kolem zdravotnictví stejně tak jako jejím předchůdcům zlomí vaz. Dobrý večer v Kotli. Já děkuji vám. Takže dámy a pánové, místopředsedkyně ČSSD, ministryně zdravotnictví Marie Součková. Občané, teď se ukažte vy. Poprosím o první dotaz, prosím.
Divák č. 1:
Paní ministryně dobrý večer, já vás vítám, vítám i diváky televize Nova. Chtěl bych vám položit hned takovou přímou otázku. Su z okresu Prostějov, ptám se vás, kdo vás zplnomocnil, nebo v zájmu koho rušíte nemocnice. Ty nemocnice byli pro nás, pro lidi, my si je platíme.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Já bych chtěla odpovědět úplně přímo. Já žádné nemocnice neruším, ani žádnou nemocnici v Prostějově.
Moderátor (Michaela Jílková):
Moment, počkejte, zatím. Ale vy sama říkáte, že je nadbytek akutních lůžek, asi 2000, že je naše zdravotnictví tolik nemocnic neutáhne, že jsou nevytížené, a že se budou muset rušit.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Dostaneme se tedy k problému úplně z jiné strany. Máme skutečně nemocnic hodně, máme i nadbytek akutních lůžek. Podle počtu obyvatel a nasmlouvaných výběrových řízení 2000 akutních lůžek je navíc. Tyto lůžka jsou rozprostřena po celé republice v nemocnicích. Chybí nám lůžka pro dlouhodobě nemocné, chybí nám lůžka následné péče, chybí nám lůžka i hospicová. Hospicová lůžka, to jsou ta lůžka pro ty občany, kteří jsou vytrvalostně v bolestech, v těžkých stavech, prakticky již předtím, než opouštějí své příbuzné, své nejbližší a vlastně před tím, než odcházejí z tohoto světa. Tato lůžka nám chybí. My si musíme uvědomit, že pokud chceme mít skutečně zdravotnictví zdravé a na úrovni, kvalitní, efektivní a dostupné, tak se musíme k tomu všichni přihlásit a říci, že chceme kvalitu. Znamená to, že ne 10 km do nemocnice, ale že dojedu třeba dál, kde budu mít poskytnutou plně kvalitní, kvalifikovanou péči a nahradím lůžka, která mi chybí pro ty, které je potřebují s tím, že zabezpečím dostupnost veškeré služby. Znamená to, že v dané nemocnici bude určitý počet akutních lůžek, bude tam 24 hodinová chirurgie, což je systém na zkrácení pobytu v nemocnici.
Moderátor (Michaela Jílková):
Ono jde o jednu věc, že přece jen vaši stranu volí občané, kteří nejsou vždy bohatí a pro ně, třeba finančně, je velká zátěž jet 10 kilometrů, než jet 30, 40 kilometrů.
Divák č. 1:
Další otázka, paní ministryně.
Moderátor (Michaela Jílková):
Ne počkejme, to nechme vysvětlit.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Já vám na to odpovím. Existuje jednak dopravní služba, existuje rychlá záchranná služba. Pokud budeme chtít dělat některé změny, musíme tyto změny dělat tak, aby to bylo dostupné, dosažitelné, tzn. že musíme posílit tyto složky. Ale nikdo nic, prosím vás, zatím neruší, budeme postupovat individuálně, tzn. že může být nemocnice také někde v horách, přijde zima, zapadá sněhem, a ti občané, pacienti by se nedostali do jiné nemocnice, čili tato nemocnice musí mít možnost nasmlouvat i lůžka jiného typu.
Moderátor (Michaela Jílková):
Já jen, jak jste mluvila o té záchranné službě, aby to nebylo tak daleko, že bychom tam jezdili jenom tou záchrannou službou, nebo pak už přímo pohřební.
Divák č. 1:
Otázka číslo 2. Vy jste určitě hlasovala pro oddlužení bank, Konsolidačních bank atd., že. Co jste odepsali z dluhu, 47 miliard, co jste odepsali z Konsolidační banky…
Moderátor (Michaela Jílková):
Vy myslíte ten schodek, že se to přesune, že se to nebude splácet.
Divák č. 1:
Ano, tak. Proč vy jako místopředsedkyně, zástupkyně pana Špidly, tohleto znáte, určitě, to jste vydali vy, tam se o zdravotnictví vůbec nepíše, tak pojďme k té otázce. Proč vy neoddlužíte nemocnice, když můžete oddlužit banky? Vy oddlužujete banky, protože tam naši papaláši mají úvěry, který nesplácajú.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Do České konsolidační agentury přišly takzvané určité majetky, které byly v konkursu, nebo podobně. Ty byly prodávány, nebo respektive ohodnoceny a jsou prodávány pod určitým objemem finančním. Je vždy jasné, že nedostanete plnou hodnotu majetku, dostanete jenom něco, čili setrvává na tom, řekněme, nějaká část dluhu. Je samozřejmé, že vždy něco dostanete. Tyto peníze potom jdou do privatizačních fondů, kde se zhodnocují a využívají se jiným způsobem. Pokud se týká oddlužování nemocnic. Prosím vás, je to velmi široký problém. Snad po mně nechcete, abych oddlužovala nemocnice, kde se dostali vlastní vinou do propadu. To by bylo pro ty nemocnice, které hospodaří s vyrovnaným, nebo lehce přebytkovým rozpočtem velmi špatné. To by bylo pro ně, jako když je káráme za to, že dobře hospodaří. Musíme udělat individuální rozbory, najít problémy, kde to bylo například neúměrným zvýšením platů, nebo jiné věci.
Moderátor (Michaela Jílková):
Teď jste na hřebíček kladívkem bouchla. Protože proč bylo to zvýšení platů někde neúměrné, protože nyní vydal článek předseda Odborového svazu zdravotnictví pan Schlinger, že byl přítomen jednání, že jaksi nemocnice, víte že za vašeho předchůdce pana Fišera, musely zvyšovat platy tak, jak slíbil pan Fišer Lékařskému odborovému klubu a nyní se ukázalo, což přiznal i váš finanční náměstek pan Hlaváček, podle pana Schlingera, že se vycházelo ze špatných výpočtů a že tehdy odborový svaz upozorňoval, že to budou 4 až 5 miliard, pan ministr že říkal ne, to bude jenom 3,6 a ukázalo se, že ten odborový svaz měl pravdu. Tzn. že ČSSD sbírala u lékařů body a nemocnice to odnesly.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Musím říci paní Jílková, že mě tady smažíte, dusíte, nicméně já se nedám, protože si připadám, jako když přede mnou stojí pan předseda Kubek, který také pořád tvrdí, že musíme zvedat platy, máme na to, zvedneme jim platy. Musíme se na to dívat úplně reálně. Jestliže nemocnice nemají na běžný chod, jestliže dluží za léky, tak já nemohu neúměrně zvyšovat platy, já musím spíše najít cesty, jak ty peníze do toho systému získám, pak mohu zvyšovat. Jestliže vím, že získám na 7%, tak získám na 7%, získáme-li navíc, dáme více, ale řekla jsem, že budeme postupně platy zvyšovat. Pokud bych mohla, ukážu vám tabulku, to je velmi zajímavá tabulka, je to růst mezd lékařů a sester ve zdravotnictví. Podíváte-li se od roku 1992, jak rostou platy ve státním, ale i v soukromém sektoru a divil byste se. Jsou soukromé nemocnice, kde lékaři berou přes 50 000, např. nemocnice v Třinci v Podlesí přes 50 000, nemocnice v Plané měla velmi vysoké platy, kolem 50ti tisíc a více, atd. Dnešní průměrný plat v republice činí skoro 32 000 u lékařů, u sester je to 15 500.
Moderátor (Michaela Jílková):
Moment, kde je ten mikrofon. Prosím pošlete ho, tady pravděpodobně jsou zdravotníci, pošlete ten mikrofon, prosím, chci aby zde reagovali.
Divák č. 2:
Dobrý večer dámy. My jsme zástupci z Plané. Paní ministryně, můžu k vám, byla jste u nás. Děkoval jsem vám v kině Mže, že jste slíbila, že nemocnice bude oddlužena a pojede. Co se stalo? Tři měsíce a další do konce a zaměstnanci neberou plat. Myslíte, že vydrží 5 měsíců bez platu? I kdyby to převzal kraj po Novém roce, tak dostanem výplatu až někdy po Novym roce.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Jsem velice ráda, že budeme diskutovat i tady o Plané. Vy víte dobře, že mým zájmem bylo tuto situaci řešit. Řešit velmi dobře, ale bohužel, ta situace nebyla řešitelná a ztroskotala na jedné osobě. Vy jste byl u toho, kdy jsme projednávali veškeré záležitosti, kdy byl nastartován ozdravný systém pro danou nemocnici od 1. 9. Bylo to tak, že daná nemocnice bude předvedena pod Fakultní nemocnici Plzeň, budou převzaty pracovněprávní vztahy, nabídnuty těm, kteří se chovali k nemocnici odpovědně, kteří vydrželi tu strastiplnou cestu a z vlastního přesvědčení a z lásky k povolání poskytovali pacientům v té dané oblasti péči na velmi vysoké úrovni. Bohužel, díky panu okresnímu přednostovi, který se oficiálně před vámi, jako zaměstnanci, i před starosty a ostatními politiky zavázal, že kroky učiní, je tak neučinil. Jsem z toho velmi zklamaná, ale musím říci, že díky jeho odvolání bude zkrácené výběrové řízení a já pevně věřím tomu, že nastupující nový okresní přednosta, nebo přednostka, kdo bude vybrán, bude vnímat potřeby Plané, uvědomí si nutnost chodu této nemocnice vzhledem k řídkosti osídlení daného regionu a zajištění péče a naváže na ten můj návrh, který byl, já se ho nezříkám, jestliže ho přijme, jsem ochotna pokračovat v tom, že budete pod fakultní nemocnicí, že se to tam co nejdříve otevře, a dokonce že bychom našli i uvolnění finanční rezervy na zahájení provozu.
Moderátor (Michaela Jílková):
Prosím, chcete reagovat?
Divák č. 3:
Dobrý večer, paní ministryně, Hasoňová. Tato nemocnice, to je nová výstavba. Ta nemocnice stála 400 milionů korun, je tam 52 000 obyvatel, ale jen tam záleží na tom, jaká je tam rozloha, nejde to brát jen podle počtu obyvatel. Myslíte si, že je momentálně zabezpečená péče těchto lidí, myslím si, jde i o život, prostě jestli je ta péče zabezpečena. Tam právě jde o tu vzdálenost, nejbližší nemocnice je momentálně Mariánské Lázně.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Ano, máte pravdu, nejbližší je 12 km. 12 km jsou Mariánské Lázně, asi 22 km je Stod a pak je 56 km Plzeň. Je to velký problém, já ho vnímám, jenom se podivuji okresnímu úřadu a panu řediteli, že nechal věci dojít tak daleko.
Divák č. 3:
Paní ministryně, my jsme ty signály vysílali už v lednu. Nikdo na ně nereagoval.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Ano, a jste v tom zajedno se mnou, že jsem v tom udělala maximum, co jsem mohla? Jste se mnou zajedno? Já nemohu, jestliže nejsem zřizovatelem dané nemocnice, než čekat na kroky, které byly dány. Byla jednání na ministerstvu, byla jednání i na Ministerstvu financí. Víte dobře, jak pan okresní přednosta…
Moderátor (Michaela Jílková):
Dobře, ale paní ministryně, zda se tady na jednom konkrétním případu neukazuje jedna věc. Na začátku jsme si řekli, že je tu nadbytek akutních lůžek, prostě některé nemocnice se budou muset slučovat, protože se to finančně neutáhne, ale je otázka, vy jste řekla, že si nedáváte nerealistické cíle. Řekla jste, že některé nemocnice se budou muset rušit, ovšem jak víme, to už chtěl zde kdejaký ministr rušit ta lůžka. U všech to skončilo fiaskem právě proto, že, já říkám, to je jen konkrétní případ, že nakonec ta oblast řekla, že nemají jinou nemocnici, poslanci se postavili za tu oblast, vlastně že je to naprosto nereálné.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Já vám na to hned odpovím, paní Jílková, protože mým cílem právě bylo, aby se v této nemocnici zachoval určitý segment akutních lůžek pro internu, protože vím, že je velmi náročné, aby se pacienti s interním onemocněním dostali do takto vzdálených nemocnic a chtěli jsme právě Plané vrátit kredit tím, že bude fakultním, detašovaným pracovištěm, že přijdou další lékaři z klinik a budou tam poskytovat nejenom péči, která tam byla, ale ještě navíc speciálním programem.
Moderátor (Michaela Jílková):
Dobře, takže já poprosím. Slíbila jsem, tam jsem pánovi vzala mikrofon, pošlete mu ho zase zpátky. Ne, tady je demokracie. Já jsem řekla, tady ten pán měl mikrofon, já jsem ho převelela k vám, zase mu ho vraťte, on vám ho zase vrátí. Udělejte to prosím, buďme korektní. Tady poprosím paní.
Divák č. 4:
Dobrý večer, paní ministryně. Chtěla jsem se zeptat za Okresní nemocnici v Lounech. Ta nemocnice má velkou tradici v Lounech a má nyní velmi dobré léčebné výsledky a přesto po Novém roce je v plánu vytvořit z ní léčebnu pro dlouhodobě nemocné. Chtěla jsem se zeptat, lékaři této nemocnice mají koncepci, že by zachovali některá akutní lůžka a jen z části že by udělali, jestli toto je reálné, jestli vidíte nějakou reálnou možnost.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Ano, hned vám na to konkrétně odpovím. Louny jsou dokonce v mém mateřském kraji, Ústeckém. Tu problematiku velmi dobře znám. Nejenom, že tam budete mít lůžka dlouhodobě nemocných, ale budete mít také segment akutních lůžek a navíc ještě chceme, aby v této nemocnici byla vytvořena tzv. 24 hodinová chirurgie. Já bych jenom ve stručnosti vysvětlila, co to je 24 hodinová chirurgie. Prosím vás, to jež, že operační výkon, na který jste přišli do nemocnice v předvečer, druhý den vás operovali a někdy vás pustili odpoledne domů, nebo druhý den ráno, by se zkrátil na to, že byste přišli do nemocnice, odoperovali by vás a po dospání byste šli za určitou dobu domů, čili nebyl by dlouhodobý pobyt.
Moderátor (Michaela Jílková):
Tedy jestli to člověk zvládne, že jo.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Paní Jílková, člověk to zvládne, protože je mnoho výkonů, ve spoustě oborů, které se dají dělat ambulantně. Ale v některých nemocnicích se jeví taková tradice, že se malinko ta lhůta na tu obložnost prodlužuje.
Moderátor (Michaela Jílková):
Ale já jen musím říct. Já nemám jaksi nyní jasno v tom, že vy říkáte, říkají to i odborníci, říkají to i asociace nemocnic, že prostě tolik nemocnic se neuživí, tolik lékařů není možno zaměstnat, že se musejí dělat nějaké úsporné porady. Teď nám tu všem vykládáte, to je důležité pro diváky, vy nám slibujete, že tady zachováme, tam zachováme, tak jak chcete šetřit.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Musíme hovořit o číslech. Jestliže mám 216 nemocnic, tak zůstane zachováno 216 objektů, ano. Daný objekt, pokud z nemocnice změním na léčebnu dlouhodobě nemocných, ale ponechám jí akutní lůžka, tak to bude speciální typ, něco mezi nemocnicí a léčebnou. Bude to typ tzv. komunitní nemocnice. Je to terminus technicus, který v našich poměrech ještě není vžitý, ale je běžný v zemích EU. Tzn. máte tam ambulance, máte tam nějakou specialitu, tak aby lékař, který pracuje v této léčebně, měl možnost se realizovat, tzn. buďto tam bude rehabilitace s rehabilitačními lůžky, nebo akutní lůžka k interně, nebo chirurgie a takové věci, čili je to podle potřebnosti.
Divák č. 4:
Já jsem se chtěla jenom ubezpečit, jestli ty akutní lůžka, ne samozřejmě všechny, zůstanou zachovány z části a z části návrh těch lékařů, že by ta léčebna dlouhodobě nemocných tam byla také, ale akutní lůžka že budou zachována.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Bude zachován segment akutních lůžek.
Moderátor (Michaela Jílková):
Vy jste sama řekla, že 2000 akutních lůžek máme nadbytek, že 20 000 lůžek restrukturalizace a já jsem také dostala dopis, dokonce 3 byly na toto téma, že vy chcete tady rušit akutní lůžka, ale např. teď při povodních, vezmeme-li Nemocnici Na Františku, tak pacienti nebyli kam, nebyli na důstojná místa převezeni…
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Ne, ne, ne.
Moderátor (Michaela Jílková):
Leželi na chodbách v jídelně. Chápu, že ležet v jídelně není špatné, zvláště když je přísun, i když ta nemocniční strava zrovna není nej., tak víte, zda potom nebude prostor, když těch akutních lůžek bude míň, pro korupci a zda nebudou delší čekací lhůty na operace.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Já jsem ráda paní Jílková, že jsme přišli i na tuto otázku. My si musíme všichni říci, že některá lůžka v nemocnici i v současné době jsou tzv. lůžka sociální. Že ti občané, kteří tam žijí, nebo momentálně jsou, nemají možnost se vrátit do svého domova, nemají péči jiné osoby, čili ať jsou již vyléčeni, ještě na tom lůžku pobývají. Čili musíme si otevřeně říci, že zhruba 10% lůžek v nemocnicích jsou lůžka sociální. Já bych chtěla, kdybychom udělali státu sociálně zdravotního lůžka, kde by ten člověk skutečně po absolvování výkonu, kdy již má být propuštěn a má k tomu nějaké problémy, které se týkají toho, že nemá zabezpečenu péči jiné osoby, nemůže si dojít nakoupit, nemůže dojíždět kvůli vzdálenosti na převazy, aby se dostal na takovéto lůžko a toto lůžko by bylo placeno z několika zdrojů.
Divák č. 5:
Dobrý večer. Za prvé bych vás chtěl opravit, těch nemocnic není 216, jak jste říkala, ale podle statistiky je jich jen 196 + 7, které jsou mimo resort zdravotnictví.
Moderátor (Michaela Jílková):
Já zase četla 180.
Divák č. 5:
Je to tak, jak to je, ale já bych se chtěl zeptat. Je to nová předvolební strategie a taktika ČSSD a změna sociálního cítění i odklon od toho levicového voliče k tomu pravicovému, že necháváte české nemocnice padat ekonomicky a nutíte občany, aby jezdili do vzdálených nemocnic? Víte, ono je to totiž hlavně o tom občanovi. Vy tu říkáte, jak by to bylo všechno pěkné, jak by se to všechno restrukturalizovalo, a jak vy z toho ústředí, z toho centra, vy nejlíp víte, co ten občan potřebuje. Ale to zdravotnictví paní ministryně, to asi dobře víte, je hlavně o penězích a o tom, že vy tu říkáte smělé plány a pro vaši informaci, lůžka následné péče jsou dražší, než lůžka akutní, a já se ptám: „Skutečně si myslíte, že na to tato republika má? Skutečně si myslíte, že v případě Plané budou v zimě lidé jezdit nejméně 2 hodiny do nemocnice do Plzně? Má to ještě cenu, aby se tam dostali?“
Moderátor (Michaela Jílková):
Moment. Nechme tedy vážení, já vás prosím, ať nehovoříme stále o těch lůžkách, vím že je to závažné, prosím aby to strana uzavřela, pak přejdeme k dalším.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Já mileráda odpovím na tu otázku, která mi byla kladena, jak dostaneme do systému peníze, když se jako říká, že nejsou. Budeme pořád chtít, aby zdravotnictví bylo Otesánkem? Tak ho budeme stále krmit, protože Otesánek neměl nikdy dost, až najednou potom prasknul. My musíme mít odvahu a říci, že do systému jde dosti peněz. Ale já se ptám, jestli jsou efektivně využívány, jestli jsou využívány všechny zdroje, které tam plynou? Ano, od toho jsem tady a jsem připravena to řešit a dokonce to řeším. Tzn. že budeme zvyšovat úhrady za pojištěnce placené státem, od 1. 1. 2003 je připraveno 2 miliardy za tyto pojištěnce do systému. Další věcí je, že bude-li se zvyšovat minimální mzda, samozřejmě rostou i otázky odvodu zdravotního pojištění. Další věc je, zda investice, které jsou dávány do nemocnic, jsou využívány účelně a nemají množství tzv. více nákladů, čili prosím vás, toto všechno my už mapujeme, mám připravené opravné kroky, stejně jako připravuji zákon specielně pro zdravotníky, protože si myslím, že zdravotníci si za svou odpovědnou práci, kdy je skutečně psychicky náročná, vytěžující, zaslouží speciální zákon pro to, aby byli odměňováni jiným způsobem.
Moderátor (Michaela Jílková):
Ano, tak paní ministryně, já jenom k tomu Otesánkovi, on nepraskl, jedna žena na poli ho motyčkou…Já jenom, protože my víme, vy jste pan Dryml z nemocnice ve Vrchlabí, já bych to ráda posunula. Nechcete třeba hovořit o dluzích ohledně léků?
Divák č. 6:
Já bych se chtěl zeptat jenom jedné věci. Chtěl bych se zeptat toto, proč paní ministryně netrvá na tom, aby byl naplněn Rezervní fond VZP a už se konečně mohlo těm lékařům platit tak, jak tu paní ministryně říká.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Omyl. Já vám řeknu jednu věc. Ne naplnit, my musíme říci, kolik procent do Rezervního fondu půjde.
Divák č. 6:
Říká zákon.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Právě a ten zákon musíme změnit. VZP ho nenaplní, ostatní ho plní 3 a více procenty. Proč? Když ho nepoužívají. Čili snížíme, zmrazíme Zajišťovací fond, já získám 100 milionů korun, uděláme jiné změny tak, aby se do systému dostaly peníze z Fondu prevence a my to máme připraveno a děláme v tomto tyto kroky.
Moderátor (Michaela Jílková):
Takže pojďme k lékům. Ono nejde, vážení, jen o lékaře, ale teď hrozí, že přestanou být dodávány i léky do nemocnic. Máte něco k tomuto tématu, prosím?
Divák č. 7:
Vážená paní ministryně, vážená paní Jílková, zdravím vás. Chtěla bych vám říct, jakej je rozdíl mezi lékama, protože v každý lékárně jsou jiný. Dříve se platili tedy, ne jiný, léky jsou stejný, ale peníze jsou jiný. V Mariánskejch Lázních máme 5 lékáren, v každý lékárně doplácím něco jinýho, zrovna dneska taky. Já jsem chtěla vědět, kolik mají procent, jak se říkal kdysi rabat, dřív byl 3%, 5% a nejvíc byl 8%. Ovšem já jsem se dozvěděla, že maj 37% lékárny a dealeři. Tohleto bych chtěla vědět, prosím vás.
Moderátor (Michaela Jílková):
Takže prosím. Nechme reagovat.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Já budu reagovat na paní. Prosím vás, 37% lékárny nemají, dealeři, distributoři firem mají 10%, ale je to v průměru, někdy mají víc, někdy míň. Mohu vám tu odpovědně říci, že jsem jednala se zástupci firem a že budou snižovat jednak ceny léků, tak aby doplatky byly co nejnižší. Mohu tu odpovědně říci, že na inzulín se nebude doplácet, i když tendence byly, aby se dopláceno 170 i více korun. Já to nepřipustím, protože diabetik, který je na inzulínu, si nemůže dovolit, vzhledem k dietě, ještě doplácet na inzulín.
Divák č. 7:
A co astmatik? Léky, to se všechno strašně doplácí. Teď bych vám ještě chtěla říct něco.
Moderátor (Michaela Jílková):
Tak počkejte. Já bych jenom k těm lékům, a pak pokračujte, protože to považuji za velmi závažné. Asociace velkodistributorů léčiv je nešťastná právě z dluhů nemocnic, že jim neplatí. Než šli k vám, tak říkali, že pokud to nedostanou zaplaceno, přestanou dodávat nemocnicím koncem listopadu. Po jednání na vašem ministerstvu byli natolik nespokojeni, že dokonce řekli, že to bude začátkem listopadu, to už máme za týden. To by nemocnice potom byly bez léků?
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Nemocnice bez léků nebudou. To je problém, který se tu nastoluje opakovaně. První byl v roce 1997. Tehdy dostal Avel zaplaceno, protože veškeré dluhy, které byly na lécích atd., se oddlužily státem. Nyní ta situace postupně narůstá. Jestliže já mám jedno jednání, které se objevilo po mém nástupu, 100 dní, do funkce a předtím nikdo nejednal, ač ty dluhy byly, a postupně rostly za celé dva roky, a oni přijdou a najednou tak, práskneme do stolu, chceme teď hned řešení jak to bude, a neodejdeme odsud, dokud nedostaneme peníze, nebo sliby. Tak tahle se nejedná.
Moderátor (Michaela Jílková):
Ale moment abyste věděla, co oni. Pan Suchý řekl, že už to znají, že vy pořád říkáte, že budou další a další jednání a nakonec ten problém spadne pod stůl, a že jim nemocnice…
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Ale no.
Moderátor (Michaela Jílková):
To řekl pan Suchý.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
To od vás nebylo hezké. Transplantační zákon taky byl vyřešen. Speciálně rychle, ale já se vrátím k lékům.
Moderátor (Michaela Jílková):
Ale jak to vyřešíte, já tlumočím pana Suchého.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Víte, hledáme rezervy, já mohu uhradit za ty nemocnice, které mám ve zřizovatelské funkci, tzn. za fakultní nemocnice, ale musím zde říct jednu věc. Avel vůbec nechtěl ani jednat s nemocnicemi, řekněme, o splátkovém kalendáři. Já si myslím, že jestliže nevyčerpal veškeré možnosti a jednání na úrovni daných nemocnic, které mu dluží, tak přijde na ministerstvo a chce okamžité řešení problémů. My budeme mít jednání 30. 10., tam si řekneme veškeré podmínky s tím, že nemůže někdo říci, že ať nemocnice dluží, nebo nedluží, tak já zastavím dodávku do všech nemocnic, tak takhle se jednat nedá.
Moderátor (Michaela Jílková):
Dobře, takže prosím.
Divák č. 7:
Dobře, ještě bych chtěla jednu. Byla jsem v Mariánských Lázních, jsem tak každýho čtvrt roku v nemocnici. Byla jsem tam zrovna, když jste tam byla vy. Chtěla jsem tam s váma hovořit a chtěla bych vám říct, ta nemocnice, to je skutečně balzám na nervy, buďte tak laskavá a nechte ji tam, nerušte ji. Počkejte, moment, bylo řečeno…
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Nemocnice je městská, milá paní, a koupena jednou firmou, která tam provozuje určité činnosti a zabezpečuje…
Divák č. 7:
Dobře. Když tam jdu, tak si s sebou beru všechny léky, které potřebuji.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Neříkejte, to není dobré pro tu nemocnici.
Divák č. 7
Ano, ano, když mi dojdou, přivezou mi jiné.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
To je divné.
Moderátor (Michaela Jílková):
To je zvláštní nemocnice.
Divák č. 7:
Je to zvláštní nemocnice, ale já jí důvěřuju a věřím jí.
Moderátor (Michaela Jílková):
Ale vždyť vám tam nedávají ty léky?
Divák č. 7:
To nevadí, já si je tam dám a zaplatím si je. Haleďte se, počkejte, moment, moment. 50% úspěch, když důvěra lékaře a lékař vám pomůže.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Ano, ano, já s vámi plně souhlasím, protože ještě není tzv. partnerský vztah mezi lékařem a pacientem a ten se musí srovnat, aby se komunikace otevřela. Dobré slovo je polovina úspěchu.
Moderátor (Michaela Jílková):
Takže prosím, tady pán.
Divák č. 8:
Dobrý večer paní Jílková, paní ministryně. Trošinku jste mi to tu rozfoukli, protože jsem měl fůru připomínek. Jsem golfista, jsem myslivec, mám fůru přátel, kteří mě vyhnali do Kotle. Měl jsem jiný práce, důležitější. Ale mám tu přátele z Mariánek, z Planý.
Moderátor (Michaela Jílková):
Dobře, pojďme k dotazu.
Divák č. 8:
Já jenom chci říct tolik, že mi vzali fůru materiálu, který já už nebudu používat. Jenom vám rychle řeknu, chtěl bych se zeptat za všechny lidi těch západních Čech, který mě chytají za uši a říkají: „Hele, je tam Jílková, ty jí trošku znáš, koukej to tam srovnat.“
Moderátor (Michaela Jílková):
A my se známe? Já nevím, že se známe?
Divák č. 8:
Je to otázka, proč stát doslova vyhodil 1 miliardu za výstavbu moderního zdravotního střediska v Plané u Mariánskejch Lázní a nyní, za vlády ČSSD, bylo rozhodnuto tuto nemocnici, určenou jako spádovou pro okres Tachov…
Moderátor (Michaela Jílková):
Já myslím, že Planou už jsme probrali.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Kdyžtak já vám ráda odpovím po pořadu.
Moderátor (Michaela Jílková):
Dejte to tam pánovi nahoru.
Divák č. 8:
Já budu končit, já jich tu mám ještě 5.
Divák č. 9:
Dobrý večer, paní ministryně, zdraví ještě jednou Prostějov. Vzhledem k tomu, že jsme v časovém presu, jenom několik dotazů. Do 17. 11 1989 fungovalo naše zdravotnictví jakž, takž, vybíraly se určité dávky atd., 20. 11. se už tvrdilo, že nejsou na nic peníze. Zajímalo by mě, kam zmizely, kdo si namastil kapsu, když to řeknu lidově. To je první dotaz. Druhý dotaz je…
Moderátor (Michaela Jílková):
Nechme odpovědět.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Nemohu říci, jestli z 19. na 20. přišel nějaký šotek a ty peníze odnesl, to snad ne.
Divák č. 9:
Dobře, ale někde musí být?
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Musí být v systému zdravotním. Já si spíš myslím, že je to otázka…
Divák č. 9:
Proto jste ministryně, abyste je našla.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Mohu vám říci, že hledám rezervy, že byste se divil.
Divák č. 9:
Dobrý děkuju. Druhá část dotazu, ať pustím další. Prosím vás pěkně, byla tu řeč o lécích, o léčivech atd. Momentálně se u nás objevuje velký počet zahraničních léků. Myslíte si, že Sukl stačí všechno zkontrolovat, nebo jsme svým způsobem pokusní králíci. To je prvá věc.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Já vám odpovím. Sukl musí zkontrolovat jakýkoliv lék, nebo léčivo, které jde do naší republiky. Dokud nemá na to zkoušku a atest, tak není puštěno do veřejného trhu.
Divák č. 9:
Určitě? Jste garant?
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Jsem garant.
Divák č. 9:
Poslední část dotazu. Dříve narozená populace si platila zdravotní pojištění, dnes jsou to lidé, kteří mají 80, 85 let. Já mám matku, té je 82 let a je mi velice trapné, když jdu do lékárny a musím za tu starou paní, která prakticky celý život platila, doplácet 400, 500 korun měsíčně za léky. Nejde s tím něco udělat? Děkuju.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Já vám mile ráda na to odpovím. Existuje spousta léků, které jsou plně hrazeny a pokud vaše maminka musí užívat léky s doplatkem, existuje systém žádosti na revizního lékaře tak, aby tento doplatek jí byl odpuštěn a lék dostala zdarma. Mně, domnívám se, se zdá tento systém příliš zdlouhavý, protože toho pacienta to nutí mít ke svému lékaři, předepsat předpis, jít k reviznímu lékaři, na určitý počet balení, zase zpátky do lékárny. Já to chci změnit, jednala jsem s pojišťovnami s tím, že za předpis by byl odpovědný ten lékař, který ho předepisuje a tím by se to zrychlilo a on by mohl napsat diagnózu, pojišťovny mají data, ti si to musí zkontrolovat a nehrozí ani zneužívání, nebo psaní na jiná rodná čísla, protože tam ten dotyčný má své rodné číslo, diagnózu a nemůže se ten recept napsat na někoho jiného. Ano, čili zrychlit.
Moderátor (Michaela Jílková):
Takže, prosím pán nahoře.
Divák č. 10:
Dobrý večer, paní ministryně. Ještě jednou bych se vás chtěl zeptat na problém těch nemocnic, protože ta odpověď od vás mi nestačí. Vy jste tu řekla, že za problémy nemocnic můžou, vcelku logicky, jejich zřizovatelé, což je okresní úřad v případě Planý. Tím pádem vlastně říkáte, že co se zdravotnictví týče a zdravotní péče, osud 52 000 lidí záleží na jednom darebákovi, kterýho nedokáže ani nikdo odvolat. Odvolali jste ho, ale kdy. Až špitál definitivně kleknul. Před chviličkou jste tu mluvila o kontrole, pozdě, s křížkem po funuse, už je po špitále. Jak to, že špitál má 100 milionů dluhů, to neudělá za tejden, za rok, to je dlouhodobá věc.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Mohu? Kontroly jako takové v této nemocnici měl provádět zřizovatel, což byl okresní úřad. Je s podivem, já jsem se dívala na celou genezi toho vývoje, která už se táhne několik let, kdy postupně dluhy narůstaly, dokonce to bylo řešeno mimořádnou dotací ve výši 10ti milionů, pak dalšími miliony a pořád to protékalo. Odvolali jednoho ředitele, druhého, ale nikdo kontrolu neudělal.
Divák č. 10:
Dobře, ale paní ministryně, jestli takhle stát kontroluje svoje firmy, protože tu nemocnici rozkrádají státní zaměstnanci, to jsou vaši lidi, tak jestli je to takhle v celý republice, tak Bůh s náma.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Já ze své pozice, teď co jsem nastoupila, jsem nastartovala mnoho kontrol a budete se divit, kde se dají peníze všude najít.
Moderátor (Michaela Jílková):
Paní ministryně, jde o jednu věc. Vy chcete posílit kontroly, váš předchůdce, pan Fišer, taky zavedl jedny kontroly oddělení, dokonce jedny pro Čechy, druhý pro Moravu. Všichni chcete kontrolovat apod., ale není už evidentní, že teda chyba je asi v systému, že se všechno zkontrolovat nedá neustále.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Máte pravdu, že něco jde hned, něco jde pozvolna, něco jde s časem. Startujeme systém tzv. vnitřních auditů, budeme dělat někde i externí audity a nebojte se, že nebudou z těch kontrol vyvozovány důsledky.
Divák č. 10:
Dobře, ale ty lidi v tý Planý, konkrétně, nebo v Planý na Tachovsku, to je 52 000 lidí, vždyť tam chcípnul pes a teď tam ještě ani nemaj špitál, co tam maj dělat ty lidi, to jim tu řekněte.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Planá byla ojedinělým vzorem toho, jak došlo k neřízeným výdajům na mzdové náklady, bohužel, já to zde řeknu, tím to došlo do těch dimenzí, kam to došlo, a já si myslím, že řešení, které já jsem tam tehdy navrhla, už v době, kdy už bylo 12, nebo respektive po 12té, bylo akceptovatelné pro záchranu té nemocnice.
Mohu vám tu slíbit, že jestliže ten přednosta, který nastoupí, bude svolen k těm krokům, které já jsem nastínila, tak je všechny dodržíme a planá bude obnovena. Také je na vás, aby ten přednosta byl nakloněn tomuto systému, tzn. aby mi dal tu kompetenci, abych ji mohla převést.
Moderátor (Michaela Jílková):
Tak já jenom, že není všechno, abychom neříkali o platech v Plané, protože ta nemocnice, víte, že projekt byl z roku 1985, je velmi megalomanský, předimenzované a finančně utáhnout je náročné.
Divák č. 10:
Paní Jílková, ještě jednou na platy.
Moderátor (Michaela Jílková):
Prosím, půjdeme dál.
Divák č. 10:
Ještě bych se chtěl zeptat na platy zdravotníků. Jde mi hlavně o střední zdravotnickej personál. Vy se všichni obáváte krachu, nebo kolapsu ve zdravotnictví, ale vy můžete děkovat hlavně zdravotním sestrám a střednímu zdravotnickému personálu, že ho tu dávno nemáme, protože nějaká studie říká, že práce zdravotní sestry je, co se odbornosti a namáhavosti týče, srovnatelná s prací horníka. Dneska, 12 nebo 15 let po revoluci, dělá holka s 15ti letou praxi za 9 000 měsíčně, to je zoufalý.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Já s vámi plně souhlasím, protože práce ve zdravotnictví je týmová. Ta práce nestojí a nepadá s lékařem, naopak je to práce týmu lékař, sestra, ošetřovatelka, zřízenec a další. A i já říkám, že jestliže se zvedají platy, tak se budou zvedat všem, nejenom jedné profesní skupině, tzn. jestliže se zvedají platy o 7%, zvedají se i sestrám.
Moderátor (Michaela Jílková):
Takže tady prosím.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Ministři mají zmrazené platy, jste na omylu, ty se zmrazily.
Divák č. 11:
Chtěla bych se zeptat za obyčejné lidi z vesnic, kteří maj daleko dojíždět, k odborným lékařům, do nemocnice atd. Mají nízké důchody, třeba 5 500, mají třeba jezdit tři týdny na rehabilitaci. Jak to maj dělat, když za totality se mu proplácelo tzv. cestovné, jestli si to pamatujete. Byly pokladny a tam se proplácelo těmto lidem nemocným, kteří museli často jezdit, daleko. Kdo to, prosím vás, zrušil a jak si to maj ty lidi hradit z toho důchodu?
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Víte, existují tzv. dávky sociálně potřebným, ty se dostávají na příslušných úřadech dle místa bydliště. Pokud je někdo na tom finančně velmi špatně, nedosahuje životního minima, nebo mu chybí, dojde si na místní úřad a tam s ním spočítají, podle daných vzorců, potřebnost a dají mu dávku.
Divák č. 11:
Nezlobte se, to je strašně ubohé, ponižující, protože jste měli nad hlavama, jak zasedala vláda, člověk na prvním místě. Proto jsme vás všichni volili. Tohle, abysme chodili žebrat.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Toto se nehradí ze systému zdravotního pojištění. Doprava jako taková se nehradí z tohoto systému.
Divák č.
Nezlobte se, ale to má důchodce chodit a prosit, že nemá tolik peněz, aby mohl jezdit 3 týdny na rehabilitaci, nebo třeba 40 km k doktorovi.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Může to za něho vyřídit kdokoliv jiný, pokud nemůže si tam dojít, nebo cokoliv. Totéž máte s pomůckou, kterou nutně musí nosit, např. hole, berle, kdy se mu zvýšeně odírá oděv, také mu daný úřad připlácí ročně příspěvek za opotřebení oděvu. To jsou další možnosti, které můžete čerpat.
Divák č. 11:
To jsou možnosti, které nikdo nebere vážně.
Moderátor (Michaela Jílková):
Poslední dotaz tam nahoře, ano.
Divák č. 12:
Dobrý večer všem. Paní Součková, co říkáte výroku vašeho kolegy a kamaráda ze socialistické internacionály německého kancléře Gerharda Schrödera, který veřejně a s velkou vážností prohlásil, že zahraniční politika EU, se nebude dělat v Bruselu, ale v Berlíně. Co tomu říkáte? Máte teda pěkný kamarády, to vám řeknu. Jak dlouho se bude jmenovat ČR suverénní.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Myslím si, že ČR vždy byla a bude suverénní.
Divák č. 12:
Jo, s váma určitě ne. Je to pravda.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Má brzy 10 let svého výročí, nyní budeme 28. 10. oslavovat vznik samostatného státu, ano. Prosím vás, to, co řekl pan Gerhard Schröder… je jeho osobní názor…
Divák č. 12:
To byla sranda
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
…je jeho osobní názor…
Divák č. 12:
Aha.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
…nicméně v EU se rozhoduje…
Divák č. 12:
Žádná EU neexistuje.
Moderátor (Michaela Jílková):
Takže poslední dotaz, jednou větou prosím. Musíme končit.
Divák č. 13:
Dobrý večer. Co uděláme s doktorem Cvachem z dětské léčebny v Karlovejch Varech Eden, který zavinil smrt naší vnučky svojí nedbalostí. Já bych jenom chtěla vědět, jak postupovat s těmahle Cvachama v našem zdravotnictví, který už by tam neměli co dělat a ještě za to berou platy.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Je mi líto, že jste přišla o vnučku…
Divák č. 13:
Určitě se za vámi zastavím a budu vás prosit o radu.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
To určitě. Určitě bych vás prosila, kdybychom tuto záležitost spolu nějakým způsobem individuálně a i možná teď po pořadu projednaly. Protože je to opravdu velmi citlivé téma.
Moderátor (Michaela Jílková):
Paní ministryně, ale další problém, který jste řekla, že se vyřeší, je to, že pozůstalí nemají dokumentaci. Např., abych skončila s dovolením černým humorem, že pitevní zprávu může číst jenom ten mrtvý. Já tedy, víte, ty zákony v tomto jsou velmi zanedbané, vy jste řekla, že to napravíte. Kdy? Právě abych navázala, lidé potom nemohou postihnout, pokud třeba lékař pochybil, protože se říká, lékaři jsou uzavřená skupina a pozůstalí se nedozvědí, pokud jde o chybu.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Musím říci, i paní se mnou bude souhlasit, že je to tak citlivá otázka, že určitě se obrátila na patřičné orgány, jakým způsobem atd…
Divák č. 13:
Chci se vás zeptat, jak máme postupovat.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
…komise a podobné věci, které jí daly posudek. Další věcí je otázka, když je dán, nebo nedán souhlas tím dotyčným, který zemřel, aby pozůstalí měli možnost nahlédnout do dokumentace, tam je to bez debaty. Ale jsou skutečně případy, kdy prostě nemáte nárok, protože vám řeknou takovou dílčí zprávu. V individuálních případech se to dá řešit tím, že si zažádáte.
Moderátor (Michaela Jílková):
Už musíme končit. Promiňte, ale není jednodušší, že by se to prostě dalo do zákonu, že pozůstalí, ti nejbližší, mají automaticky právo podívat se, na co jejich blízký zemřel.
Divák č. 13:
Dneska to totiž není psaný ani v úmrtním listě, žádná diagnóza, nic.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Teď jsme se dostali k té otázce. Vy jste řekl velmi hezkou věc. To je zdraví toho dotyčného, který zemřel, čili jaké právo má pozůstalý.
Divák č. 13:
Je to vnučka, 14 let.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
S vámi souhlasím ve věci této záležitosti a to si řekneme ty postupy a všechno po pořadu, ale jestliže je to dospělý člověk, tak má právo, aby byla chráněna jeho data, jeho informace. Respektujme tyto zákony.
Moderátor (Michaela Jílková):
Takže se to měnit nebude.
Marie Součková, ministryně zdravotnictví:
Udělá se tam určitá úprava.
Moderátor (Michaela Jílková):
Děkuji vám paní ministryně. Milí občané, příští týden. Už jsme tu dlouho neměli představitele pravicové opozice, budeme tu mít Pavla Béma, který chce nahradit Václava Klause. Pavel Bém říká: „Vím, jakou chorobou trpí ODS i celá pravice. Pokusím se jí vrátit vitalitu a důvěryhodnost.“ Takže otázkou je, zde Pavel Bém bude jednou předsedou ODS, třeba i premiérem, nebo si ho zkušenější politici dají k snídani. Uvidíme.