Výrazného zlepšení dosáhly i nemocnice zřizované kraji - z minus 975 miliónů na plus 2,22 miliardy.
Těmto nemocnicím však počátkem roku 2004 pomohl příspěvek státu na oddlužení ve výši 767 miliónů.
Příčinou zlepšeného hospodářského výsledku všech nemocnic je jednak zvýšení příjmů od zdravotních pojišťoven a dále stagnace platů a mezd zdravotníků.
Kraje se ostatně vůbec netají tím, že jedním z důvodů transformace nemocnic v obchodní společnosti je možnost snížit mzdy zaměstnanců.
V roce 2003 byl průměrný plat lékaře v nemocnicích řídících se zákonem č. 143/1992 Sb., o platu, tedy v příspěvkových organizacích, 36 583 korun měsíčně.
Částka je pochopitelně dosahována pouze díky obrovskému množství přesčasové práce. Vzhledem k tomu, že lékaři tráví v nemocnici v průměru 250 hodin měsíčně, pohybuje se jejich hodinový výdělek okolo pouhých 145 korun.
V nemocnicích soukromých ve stejném období za srovnatelnou práci pobírali lékaři mzdu o čtyři tisíce korun nižší.
Ještě hůře jsou na tom zdravotní sestry. Zatímco lékaři v soukromých nemocnicích vydělávají o 11 procent méně než v zařízeních státních, tak střední zdravotní personál se musí spokojit s výdělkem nižším o 19 procent.
Pokud srovnáváme hospodářské výsledky krajských nemocnic, neměli bychom zapomínat, že téměř dvě desítky z nich se během roku přesunuly do kolonky soukromá zařízení.
A byly to právě tyto nemocnice, které, navzdory nespravedlivé výhodě nižších osobních nákladů, za uplynulý rok zlepšily svůj hospodářský výsledek nejméně.
Konkrétně z minus devíti miliónů na plus 58 miliónů korun. Těch přibližně sedmdesát miliónů rozdílu tvoří pouhé jedno procento jejich obratu. Naopak zařízení zřizovaná Ministerstvem zdravotnictví si polepšila o procent pět.
Vedle reálného zlepšení hospodářské situace nemocnic však u příspěvkových organizací, bez ohledu na skutečnost, zda jsou jejich zřizovatelem kraje či stát, dochází rovněž k účetnímu vylepšování hospodářských výsledků. Nejde přitom o žádný podvod.
Vyhláška Ministerstva financí číslo 549/2004 reaguje na skutečnost, že nemocnice nejsou schopné vytvořit finanční rezervu na obnovu svých budov a přístrojů.
Částky, které jim chybí k naplnění fondu reprodukce, si nově tyto příspěvkové organizace mohou z účtu odepsat a díky podvojnému účetnictví se stejná suma pochopitelně objeví na straně výnosové.
Nemocnice se tak již nedostávají do ztráty vlivem odpisů. S jistou nadsázkou je možné říct, že čím větší část fondu reprodukce není nemocnice schopná pokrýt svými prostředky, tím lepšího výsledku účetně dosahuje.
Na konci je stav, kdy účetní výsledky příliš neodpovídají reálné hospodářské situaci. A to asi správné není.
Tvrzení, že kraje řídí nemocnice lépe než stát, se při hlubším pohledu na objektivní data musí jevit minimálně jako velmi odvážné. Zázračné výsledky zatím nepřinesla ani transformace nemocnic v obchodní společnosti.
Zde si ale k velkým otazníkům musíme ještě přidat kvalitu poskytované péče poté, kdy Česká lékařská komora ztratila právo kontrolovat personální a technické vybavení těchto nemocnic.
Stav, kdy kraje samojediné kontrolují vybavenost nemocnic, které samy zřizují, má do ideálu jistě daleko.
Hospodářské noviny, Milan Kubek, předseda Lékařského odborového klubu - Svazu českých lékařů