Proč? Jeden z důvodů je jistě v tom, že nejlépe se dá zbohatnout na lécích a zdravotnických materiálech. Nikdo z nás nechce stonat a nikdo nechce ležet na lůžku, to je základní myšlenka naší existence, která nás předurčuje být snadnou obětí každého reklamního pracovníka v oboru léčiv.
Mít jeden lék, který je za osminovou cenu nového preparátu používán v nemocnicích a prodáván v lékárnách už roky, a pak mít ten nový, který je lépe zabalený a má reklamu se známým hercem, co byste si vybrali?
V nemocnici se většinou objednává pod tlakem „obchodnických“ způsobů, kterými se nabízí všechno nebo nic. Kdo nechce mít problémy, bere všechno, a navíc nějakou tu pozornost od bosse.
Zákazník v lékárně pak ještě zoufale zkusí zalapat po rozumu a ptá se po důvodu inovace, a tedy i zdražení léku. Dostane se mu odpovědi o lepší krystalizaci léčiva.
Na logickou otázku po tom, co se děje v žaludku se starým i novým preparátem, dostane však stejnou odpověď: rozpustí se.
Peníze těch, kteří se neptají, se rozpustí v kapsách výrobců a distributorů léčiv, ale také lékařů, kterým se za ně nabízejí „ozdravné pobyty“ organizované výrobci léčiv; dokonce si za ně všemohoucí prezidenti komor nechají tisknout časopisy s vlezlými názvy jako třeba Osobní lékař.
Kdyby se někdo odvážil vystřídat nynější paní ministryni zdravotnictví a chtěl by v českém zdravotnictví něco skutečně změnit, pak by to musel být člověk, který ochotně riskuje svou politickou kariéru s úmyslem roztřískat veškeré kontakty s bratrstvy všeho druhu.
Většinou však politické strany vyberou takového člověka, kterého naopak změní ta bratrstva a on podle jejich návrhů vymýšlí a podporuje další „inovace“ zásobovacího systému, který zprostředkovává dobrý výdělek všem. Samozřejmě všem „některým“. Proto je možná dobře, že pan premiér ministryni zdravotnictví zatím nestřídá.
Daniel Kvasnička, Hospodářské noviny, 10.12.2003