Plat nebývá většinou rozhodující, protože v jednotlivých nemocnicích se moc neliší. Výsledky zveřejnil v nejnovějším čísle odborný čtvrtletník Zdravotnictví v České republice.
Sestry naopak oceňují dobré vztahy na pracovišti a organizaci práce, férové vedení a možnost dalšího vzdělávání. „Nejméně stabilizovanou skupinou jsou sestry ve věku 26 až 35 let, kde jen polovina neuvažuje o změně, naopak 40 procent hrozí odchodem,“ uvádějí autoři průzkumu.
V Česku je celkem 90.000 sester, z nich 37.000 v nemocnicích. Podle České asociace sester jich zhruba 6000 chybí. Průměrný plat sestry v nemocnici překračuje 24.000 korun, ve fakultních nemocnicích 27.000 korun, v akciových společnostech 21.000 korun.
V průzkumu odpovědělo 355 sester z pražské Fakultní Thomayerovy nemocnice. Konal se v době, kdy hlavní sestrou v tomto zařízení byla nynější ministryně zdravotnictví Dana Jurásková. Více než polovina odpovídajících byla ve věku 26 až 45 let. Z nich 47 procent má odbornou specializaci, šest procent vysokoškolské vzdělání.
Dvě třetiny nemocničních sester v této nemocnici pracují na směny. Téměř třetina je mimopražských a bydlí na ubytovně nebo v podnájmu. Úvahy o odchodu jsou častější právě u těch, které musejí za prací dojíždět, a pak také u sester ve vyšších pozicích - až dvě třetiny těchto odbornic má více příležitostí jinde. Pokud sestry uvažují o odchodu, míří na soukromou kliniku či do specializované ambulance, starší sestry i do sociální sféry.
Častěji uvažují o odchodu sestry z náročných oborů jako chirurgie či anesteziologie a z LDN a dětského centra.
Za nejvýraznější problém považují sestry podle průzkumu nedostatek personálu, množství administrativy, nedostatečné ocenění sesterské práce ze strany lékařů, změny pokynů a instrukcí, špatné zázemí na pracovišti, případně i přístrojové vybavení. Je pro ně důležitější než spokojenost s platem spokojenost se vztahy na pracovišti.
Sestry by zvážily odchod jinam v případě, že by dostaly nabídku výrazně vyšších výhod. Pro dvě třetiny je také důležité zajištění péče o děti a rodinu. Na svém místě obvykle zůstávají, protože si myslí, že „jinde by si nepomohly“. Sestry se také musejí vyrovnat s rozporem, kdy samy jsou v práci spokojené, ale kvůli množství služeb a přesčasové práce je nespokojena jejich rodina.