Stal jste se novým prezidentem Svazu zdravotních pojišťoven ČR. Jak na své zvolení reagujete? A s jakým programem jste se o tento post ucházel?
Mou prioritou bude hájit zájmy členských organizací. Hledáme nyní společná stanoviska, především v záměrech vlády okolo novely zákona číslo 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění. Máme za sebou první kolo připomínek k novelám, které předložil ministr Heger, a nyní budeme sledovat jejich další podobu a projednávání v parlamentu. Předpokládá se, že by měly vejít v platnost nejpozději 1. července příštího roku. Budeme se snažit podporovat změny v lékové politice směřující k určitým úsporám v systému. To je zřejmě první balík problémů, který budeme řešit.
Vydali jste doporučení Svazu zdravotních pojišťoven ČR – co je jeho hlavním cílem? A které otázky hodláte řešit v dlouhodobějším horizontu?
Ano, to jsme vydali už před parlamentními volbami a později ho aktualizovali. Reagovali jsme v něm na programové prohlášení vlády a chtěli poskytnout profesionální podporu. Budeme se snažit ovlivnit dění z hlediska propojení nemocenského a zdravotního pojištění a budeme také dělat vše proto, aby nedošlo k omezení dostupnosti zdravotní péče. Chceme jednat o propojení zdravotního a sociálního systému. Hradíme zdravotní péči v léčebnách dlouhodobě nemocných, kdy je stav pacientů stabilizovaný, berou léky a potřebují konkrétnější, víceméně sociální péči. Smazávání striktních hranic, co je sociální a co zdravotní, by bylo jistě prospěšné. Obyvatelstvo stárne a do budoucna to bude zásadní problém.
O efektivitě nedávno hovořil i ředitel VZP Pavel Horák v souvislosti s případy, do kterých už nemá smysl vkládat finanční zdroje. Jak se na tuto problematiku díváte vy?
Nejde o to ušetřit peníze, jde o to je efektivněji rozdělit. Na jedné straně jsme podporovali vznik specializovaných center, protože se tam dosáhne daleko lepších výsledků než v zařízení, které odborníky postrádá. Musíme ovšem brát v úvahu, že rozpočet není bezedný; musí být stanovena reálná pravidla a přenechán větší díl zodpovědnosti na konkrétním zařízení. Nikdo jiný než lékař nemůže říci, koho léčit a koho už přestat trápit, protože jeho život nevyhnutelně končí. Myslím, že je přínosnější nechat ho dožít poslední dny v klidu, s utěšujícími léky, v kruhu jeho blízkých, než nasazovat další drahou léčbu, která už určitě nezabere. Naopak tyto peníze bychom měli vynaložit na léčbu těch pacientů, kteří mají šanci se uzdravit a mohou opět žít plnohodnotným životem. Jsou to sice těžké otázky, podle mého názoru však vzhledem k omezenému rozpočtu nevyhnutelné.
Jedná se o velmi citlivé téma, které vždy vyvolá vlnu emocí. Jste připraveni jim čelit?
Přesně tak, říkám to s plným vědomím. Vím, že to není jednoduché, ale meziroční nárůsty v této oblasti jsou ohromné. Budeme muset v této oblasti najít přijatelné řešení.
S tím souvisí i aktuální jednání premiéra se zástupci krajů o reorganizaci nemocniční péče. Jak hodnotíte tento krok?
Jsem za tuto dohodu velmi rád, z hlediska dostupnosti zdravotní péče v lůžkovém segmentu je zde určitě nadbytek lůžek. Když tedy hovoříme o efektivitě, je třeba otevřít i tuto otázku.
Celý rozhovor s Jaromírem Gajdáčkem čtěte v pondělních Mladá fronta Zdravotnictví a medicínaZdraví.Euro.cz.
