Pane prezidente České lékařské komory, výpovědi nemocničních lékařů ohrožují dostupnost zdravotní péče. Někteří lidé přirovnávají postup lékařských odborů k teroristickému vydírání.
Akce Děkujeme, odcházíme je oprávněným projevem nespokojenosti nemocničních lékařů, kteří dvacet let trpělivě a marně čekali na důstojné ocenění své práce. Lékaři oznámili svůj úmysl podat hromadně výpověď, pokud nebudou splněny jejich požadavky, mnoho měsíců dopředu a ministr zdravotnictví Heger byl o problému opakovaně informován od prvního dne, kdy nastoupil do funkce. Pokud si tedy někdo bere pacienty jako rukojmí, pak to nejsou lékaři, ale z našich daní placení politici, kteří nic nedělají.
Nespokojenost lékařů asi není způsobena jen současnou vládou.
Viníkem chaosu ve zdravotnictví určitě není pouze současná vláda. Spoluzodpovědnost nesou všechny politické reprezentace, které uplynulých dvacet let ignorovaly skutečnost, že zdravotnictví je chronicky podfinancované. Pro politiky bylo pohodlné, když slušnou evropskou úroveň české medicíny i dobrou dostupnost zdravotní péče dotovali lékaři a ostatní zdravotníci na úkor svých příjmů. Lékaři však toho již mají dost a nechtějí se dále nechat ze strany politiků vydírat.
Proč lékařská komora podporuje protestující lékaře? Neměli byste spíše hájit zájmy pacientů?
Cílem akce Děkujeme, odcházíme není vyhnat lékaře do emigrace, ale zlepšit jejich pracovní podmínky v nemocnicích tak, aby právě naopak lékaři neměli důvod někam odcházet a aby se tedy probíhající personální devastace českého zdravotnictví díky tomu zastavila. To je hlavní důvod, proč akci lékařských odborů Česká lékařská komora plně podporuje. Lékařská komora přece nemůže mlčky přihlížet tomu, že ve většině nemocnic je soustavně porušován zákoník práce a přepracovaní lékaři kvůli tomu představují potenciální nebezpečí pro pacienty. V nemocnicích jsou rutinně falšovány výkazy o pracovní době a jednotliví lékaři pak figurují často ve statistikách jako několik osob Údaje o průměrných platech lékařů, udávané nemocnicemi, jsou tedy naprosto nevěrohodné. Kvalifikovaný lékař totiž musí odpracovat minimálně 1,5násobek měsíční pracovní doby, aby získal ve statistikách udávanou průměrnou mzdu cca 45 000 Kč. Pokud lékaři uspějí, pak z toho budou mít v konečném důsledku prospěch i naši pacienti.
Je však krize, a zatím, co části zaměstnanců veřejného sektoru se platy snižují, lékaři požadují jejich razantní zvýšení. Není jejich požadavek mimo ekonomickou realitu?
Lékaři požadují zvýšení svých příjmů za základní pracovní dobu na 1,5-3násobek průměrné mzdy v závislosti na dosažené kvalifikaci a délce praxe. Nejde o nic jiného než o snahu dosáhnout příjmové relace standardní ve všech civilizovaných zemích, kam z ČR lékaři odcházejí. Tento požadavek představuje zvýšení hodinové mzdy lékaře za současných 100-200 Kč na 200- 400 Kč a k jeho splnění stačí pouhé 3 mld. Kč za rok, což je přibližně jedno jediné procento peněz protékajících naším zdravotnictvím.
Ministr Heger označil požadavky lékařů v podstatě za oprávněné, avšak zároveň žádá lékaře, aby počkali několik let na výsledky jeho reformy.
Podobným slibům snad byla ochotná část lékařů věřit ještě před deseti lety. Dnes by na něco podobného mohl politikům skočit buď úplný hlupák, nebo někdo, kdo nežije v této zemi a nikdy nic neslyšel o korupci vysávající veřejné peníze do soukromého byznysu propojeného se špičkami české politiky. Pan ministr bohužel do dnešního dne neučinil ani jeden jediný krok k odvrácení krize. To považuji za nezodpovědné hazardování se zdravím a životy občanů. Stejně nepochopitelné je i to, že ministr Heger několik měsíců odmítá veškeré návrhy České lékařské komory na úsporná opatření v lékové politice, na zavedení pořádku v investicích a v hospodaření ministerstvem řízených fakultních nemocnic. Peníze potřebné ke splnění oprávněných požadavků nemocničních lékařů, a tím i k zažehnání personální katastrofy, lze snadno a rychle najít v rezervách našeho zdravotnictví. Podmínkou je však dobrá vůle a ochota ministra zdravotnictví zavést pořádek v resortu a skoncovat s korupcí.
Kde se podle vás tedy dají peníze na zvýšení platů lékařů ušetřit?
Velké rezervy jsou v lécích, za které utrácíme zbytečně moc. Jednání o úhradách léků z veřejného zdravotního pojištění se musí zrychlit a farmaceutické firmy nemohou, tak jako dosud, účelovými návrhy na rozšiřování indikací léků blokovat rozhodnutí o snížení ceny a úhrady. Nejsme tak bohatí, abychom si nadále mohli dovolit z prostředků veřejného zdravotního pojištění hradit drahé léky, u kterých výrobce není ani schopen doložit, že jsou účinnější než dosud používané levnější léky. Je třeba regulovat výdaje za ty nejdražší léky používané ve specializovaných centrech. Všeobecná zdravotní pojišťovna například udává, že se její náklady na onkologické léky mezi lety 2007 a 2009 zvýšily i o více než dvě stě procent. Zajímalo by mne, zda se odpovídajícím způsobem zlepšila prognóza onkologických pacientů. Zda se jich více podařilo vyléčit, nebo zda alespoň déle a kvalitněji přežívají. Nechtěl bych, aby má slova vyzněla, že bychom neměli pacienty léčit moderními a účinnými léky. To v žádném případě. Ale nesmíme těmito léky plýtvat a platit za ně vyšší ceny, než je nezbytně nutné. Je nepochopitelné, proč ministr úhradovou vyhláškou nijak nereguluje právě tyto extrémně rychle rostoucí výdaje za léky.
Hlavním cílem úhradové vyhlášky, kterou ministr Heger vydal, je však právě šetření.
Úhradová vyhláška je špatná. Výběr pojistného neklesá a na účtech pojišťoven leží 14 miliard korun. Žádná ze stran vládní koalice neměla ve svém volebním programu zhoršování dostupnosti a kvality zdravotní péče, a ministr Heger nás přesto nutí k tomu, abychom buď bez zákonné opory omezovali oprávněné nároky pacientů, nebo budeme muset část předepsaných léků a vyšetření zaplatit ze svého. V zájmu pacientů však lékař nesmí být existenčně závislý na tom, kolik pro pojišťovnu ušetří na jejich úkor. Společným postupem koordinovaným lékařskou komorou se nám sice podařilo zabránit ministrem navrhovanému poklesu příjmů soukromých lékařů, avšak špatná úhradová vyhláška snižuje o 2 % příjmy nemocnic. Ministr Heger tak výrazně zkomplikoval možnosti zvýšení platů nemocničních lékařů.
Stát ale peníze na platy lékařů nemá?
Nechci se pouštět do polemik, že stejný stát, který údajně nemá peníze na zaplacení zdravotní péče pro děti a důchodce, vyhazuje desítky miliard za předražené zakázky a zpackané arbitráže. Peníze na zvýšení platů lékařů jsou v systému veřejného zdravotního pojištění. Nepotřebujeme žádnou zvláštní dotaci ze státního rozpočtu. Na účtech zdravotních pojišťoven leží 14 miliard korun. Ty peníze jsme zaplatili my občané a máme tedy nárok, aby tyto naše peníze byly použity na úhradu zdravotní péče. Pouhá čtvrtina této částky by stačila na zvýšení platů nemocničních lékařů tak, aby kolegové nemuseli odcházet a aby zůstala pro pacienty zachovaná kvalitní lékařská péče. Úhradová vyhláška ministra Hegera však s tímto nejjednodušším řešením krizové situace vůbec nepočítá.
Ministerstvo zdravotnictví připravuje krizový plán, jak lékařskou péči zajistit, aniž by vláda musela vyhovět požadavkům lékařů.
Na místo skutečné snahy o odvrácení krize vymýšlí v současnosti ministerstvo zdravotnictví nejrůznější „krizové plány“, jejichž cílem je zajistit lékařskou péči bez lékařů. Je škoda, že podobnou energii nevěnoval pan ministr dohledu nad tím, aby ministerstvem řízený Státní ústav pro kontrolu léčiv splnil zákonem uloženou povinnost pravidelně revidovat ceny a úhrady léků. Zdravotnictví mohlo ušetřit několik potřebných miliard korun. Ministerstvo navíc nedokázalo ani včas zajistit prodloužení platnosti administrativního snížení úhrad léků z veřejného zdravotního pojištění o 7 %. Na rizika vyplývající z omezené účinnosti tzv. Janotova balíčku přitom komora pana ministra marně upozorňovala již od září. Od ledna zdravotní pojišťovny každý měsíc za léky zbytečně utratí 100 miliónů korun.
Ministr Heger řekl jasně, že nátlaku lékařů neustoupí a zdravotní péči zajistí občanům třeba i s využitím mimořádných prostředků.
Výhrůžky ministra Hegera, že bude navrhovat vyhlášení „stavu ohrožení“ respektive „stavu nouze“, a že tedy hodlá omezovat občanská práva lékařů prostřednictvím jakýchsi nucených prací, považuji za projev arogance a nekompetentnosti. Podobné zneužití zákona č. 240/2000 Sb. proti lékařům by bylo za hranicí ústavnosti. Akce Děkujeme, odcházíme rozhodně není žádnou nepředvídanou živelnou či jinou pohromou. Pokud tedy nebude od prvního března zajištěna lékařská péče v nemocnicích, ponesou za následky veškerou morální odpovědnost pouze ti politici, kteří v čele s ministrem Hegerem problém mnoho měsíců bagatelizovali a neřešili. Vyhlášení stavu nebezpečí, nebo stavu nouze, by v souvislosti s akcí Děkujeme, odcházíme bylo podle našich právníků nezákonné a protiústavní a komora samozřejmě poskytne všem lékařům, kteří by v případě pokusu o zneužití krizového zákona měli být vystaveni sankcím, veškerou právní podporu a pomoc.
Kdo ponese odpovědnost za poškození zdraví pacientů, pokud k němu v souvislosti s hromadnými výpověďmi lékařů dojde?
Lékaři, kteří ke konci roku 2010 podali výpověď a po uplynutí výpovědní lhůty, tedy od 1. března, již nebudou v pracovním poměru, neponesou žádnou právní zodpovědnost za to, co se bude v nemocnicích po tomto datu dít. Česká lékařská komora je v této souvislosti naopak povinna varovat všechny své členy - lékaře před riziky, kterým by se vystavili v případě své účasti na poskytování zdravotní péče v rozporu s právními předpisy a pravidly lékařské vědy, v nemocnicích, které nebudou disponovat dostatečným počtem kvalifikovaného personálu. Veškerou právní odpovědnost za případná odborná pochybení, ke kterým by došlo, by totiž nesli právě tito lékaři, kteří by se třeba v dobré víře snažili zdravotnictví „zachraňovat“.
Neměla by se lékařská komora pokusit vyjednat nějaké přijatelné řešení této krize?
Jednáme se všemi představiteli státu a regionálních samospráv, kterým záleží na budoucnosti českého zdravotnictví. Naším cílem je splnění oprávněných požadavků lékařů a díky tomu i zachování dostupné a kvalitní lékařské péče pro občany. Těchto cílů samozřejmě nelze dosáhnout cestou výhrůžek a zastrašování lékařů, ale pouze urychleným prosazením úsporných opatření, která komora připravila jako první fázi reformy českého zdravotnictví.
Lékaři už stahující výpovědi mluví o zastrašování…
Nedovedu posoudit, na kolik to bylo jejich svobodné rozhodnutí a nakolik podlehli zastrašování. Na druhé straně se hlásí další lékaři, kteří chtějí výpovědi podat. Řadě kolegů pomohl v rozhodování pan prezident Klaus svým novoročním projevem, jehož pasáž věnovaná lékařům zněla spíš jako citace ze čtyřicet let starých komunistických novin než jako projev, když už ne státníka, tak alespoň politika, který svoji kariéru vybudoval na propagaci tržních principů.
Neutrpí celou akcí prestiž lékařů v očích veřejnosti?
Mám opačnou zkušenost. Jistě, existují mezi lidmi frustrovaní závistivci, kteří se nemohou smířit s tím, že je někdo schopnější a pracovitější než oni sami. Většina pacientů však drží svým lékařům palce. Ve vyspělých zemích patří lékaři jako vysoce kvalifikovaní odborníci nejenom mezi bohaté, ale také vážené občany. V minulosti tomu tak bylo i u nás, a pokud lékaři zůstanou jednotní, pak se k těmto normálním poměrům zase vrátíme.