Jozef Kubinyi se stal ministrem zdravotnictví, uplynulo deset dnů a prohlásil, že kdyby mohl, tak by odvolal ředitelku Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřinu Musílkovou. Ani dalších deset dnů ale nestačilo, aby vysvětlil, v čem je problém, když vyžaduje tak radikální řešení.
Podezření, že ve VZP není vše, jak má být, doložil obecným tvrzením. Pojišťovna má dluhy a uzavírá nevýhodné smlouvy. Prezident lékařské komory David Rath, který se prohlásil za Kubinyiho spojence, pak některé příklady údajně nevýhodných smluv doložil.
Z toho, jak razantně oba vystupují, lze usoudit, že problém považují za klíčový pro zdravotnictví. V čem je ale vtip jejich kritiky?
VZP je dominantní na trhu a i když od ní utíkají pojištěnci, zůstává u ní přihlášeno 60 procent občanů. Rozhoduje tedy o bytí a nebytí zdravotnických zařízení - kdo nemá smlouvu od VZP, prakticky se k penězům ze zdravotního pojištění nedostane. Pojišťovna nemůže rušit už uzavřené smlouvy se zdravotníky nebo nemocnicemi, volnost ale má v rozhodování, s kým uzavře novou smlouvu, případně jestli podpoří nový projekt.
Kritici mají pravdu, když upozorňují, že VZP (stejně jako jiné pojišťovny) nedodržuje jasná pravidla, podle kterých smlouvy uzavírá. Obvykle se nepořádají veřejné soutěže, o zakázkách pro lékaře rozhodují podle svého uvážení zaměstnanci. V praxi to vypadá tak, že někdy člověk přijde s dobrým nápadem a když přesvědčí jednoho úředníka, dostane smlouvu.
Vzniká korupční prostředí, v němž není možné se vyznat. Často se prosazují drahé zbytečnosti, třeba několik počítačových tomografů v okrese. Rostou tím výdaje a nikomu se příliš nepomáhá.
Jenže, i když to skutečně někdo myslí dobře, chce svým projektem zlepšit zdravotní služby a uspořit zdravotnímu pojištění peníze, nemá jinou šanci, než nastoupit stejnou málo transparentní cestu.
Na to upozorňují Kubinyi s Rathem. Neprůhledné prostředí považuje za hlavní nešvar zdravotnictví i jeden z předních expertů Karel Vepřek, nelíbí se ostatně ani Jiřině Musílkové. Už před půl rokem totiž připravila v pojišťovně organizační změny. Rozhodování o smlouvách by se mělo centralizovat. Měly by se zavést i pravidelné revize zařízení a podle jejich výsledků by se měly jednotlivé smlouvy prodlužovat, anebo rušit.
Zdá se tedy, že ministr i ředitelka vidí problém na stejném místě. Pokud ho chce Kubinyi odstranit, proč útočí na potenciálního spojence? Jsou dvě možné odpovědi.
Ministr může mít doklady, že se v nepřehledném hospodaření VZP někdo z vedení obohatil na úkor pojištěnců. Pak má pravdu: nelze spolupracovat s tím, kdo porušil odpovědnost za svěřené peníze.
Anebo chce Kubinyi zakrýt, že na ministerstvu je nepořádek možná ještě větší než ve VZP.
O tom není pochyb. Ministerstvo utrácí peníze podobně bezstarostně: někdo přinese dobrý nápad, tak by byla škoda ho nevyužít. Pokud ministr kritizuje, že pojišťovna vydala 60 miliónů za projekt poslance Cabrnocha, který chce zavést internetové zdravotní karty, stejně by měl odsoudit projekt Národního referenčního centra, který se rozběhl na ministerstvu a zatím stál stejné peníze.
Je možné si stěžovat na VZP, když vydává peníze bez veřejné soutěže, co ale říci o úřednících, kteří zakládají za peníze daňových poplatníků nové instituce, aniž je k tomu pověřil zákon?
Je možné kritizovat, že VZP přijala projekt poslance, který pak pro výdaje na něj hlasuje ve sněmovně. Stejně je ale možné pochybovat o ministrovi, který jmenoval náměstkem ředitele velké státní nemocnice a přitom ho nenutí, aby se funkce vzdal. A když potom Kubinyi ještě prosazuje, aby VZP platila víc nemocnicím, dostává se do podezření, že podporuje jednu z resortních lobby.
Ministr má stokrát pravdu, když upozorňuje, že ze zdravotnictví utíkají peníze bez kontroly. Jenže vzal problém za správný konec? Zatím útočí na pojišťovnu, jejíž vedení bylo v posledním roce v čele všech pokusů brzdit zadlužování zdravotnického systému. VZP se například podařilo ukončit praxi, kdy ministři zdravotnictví nařizovali pojišťovnám víc utrácet.
Je dobře, že se o zdravotnickém plýtvání a děravém systému začíná mluvit, teď by ale Kubinyi měl nabídnout také nějakou odpověď. Zatím mlčí, sám ale požádal sněmovnu, aby mohl útok na Musílkovou vysvětlit. Termín zřejmě dostane koncem příštího týdne.
Petr Holub, Hospodářské noviny, 7.5.2004