Úvodem usnesení byla rozpracována otázka demografického stárnutí. Stále více lidí má možnost dožít se vysokého věku. Naděje dožití v roce 2050 v České republice bude činit pro muže 78,9 a pro ženy 85,4 roku. Počet osob nad 65 let bude podle předpokládaných statistik v roce 2050 v ČR 31,3 %. Demografická prognóza je mylně považována za negativní jev a je redukována pouze na problematiku reformy důchodového systému. Ke zvýšení kvality života ve stáří je nezbytné dát v průběhu života příležitost pro uplatnění učení, vzdělávání a aktivní bytí všem lidem. Na trhu práce, při poskytování zdravotní péče, sociálních a dalších služeb je žádoucí zásadní změna přístupu ke starším osobám.
Stárnoucí společnost si nemůže dovolit vylučovat starší osoby z trhu práce a neposkytnout příležitost těm, kteří chtějí žít aktivně. Zdravotní péče musí předcházet dlouhodobé závislosti na péči druhých osob a institucionalizaci. Potřebujeme nejenom více rezidenčních zařízení pro starší občany, ale také více možností pro aktivní a soběstačný život ve stáří.
Stále větší část dospělého života budeme prožívat ve stáří. Pokud lidé starší 65 let budou tvořit třetinu populace, přestává mít smysl rozlišovat mezi službami a produkty pro seniory a neseniory. Všechny služby a produkty, nejen specifické služby pro seniory, musí vyhovovat potřebám, omezením a preferencím starších lidí. Je nutné udělat maximum pro vytvoření podmínek pro důstojný, zdravý a aktivní život ve stáří. V popředí zájmu stojí zamyšlení, zda jsou naše instituce, prostředí, způsob myšlení i života připraveny na pozvolný, ale jistý příchod společnosti dlouhověkosti. Kvalita života ve stáří vyžaduje ucelený a komplexní přístup a spolupráci vlády a samosprávy, všech sektorů společnosti k naplnění závazku vyšší kvality života ve stáří.
Základní principy
Celoživotní přístup: Věnovat pozornost specifickým rizikům a zaměřit se na potřeby v kritických fázích života v různém věku. Pozornost je také třeba věnovat opatřením k nápravě a kompenzaci již vzniklých poruch a rizik. Celoživotní přístup nelze uplatňovat pouze při ochraně zdraví, ale také vzdělávání, zaměstnatelnosti, bydlení, hmotného zabezpečení a sociální participace.
Partnerství vlády a samosprávy: Samosprávy by měly mít vůdčí úlohu při vytváření stáří vstřícných komunit a podmínek pro zvýšení kvality života na místní úrovni – kvalita a dostupnost dopravy, bydlení, zdravotních a sociálních služeb. Vláda by měla podporovat úsilí samosprávy na celorepublikové úrovni a také zohlednit rozdíly a specifické potřeby v jednotlivých regionech.
Mezigenerační vztahy a soudržnost: Seniorská generace hraje významnou roli v rodinách, komunitě i celé společnosti. Mezigenerační vztahy mají vliv a zásadní význam pro rozvoj jedince i společnosti. Podpora těchto vztahů musí být součástí všech realizovaných aktivit v reakci na stárnutí populace.
Zvláštní pozornost je potřeba věnovat znevýhodněným a zranitelným skupinám (závažné zdravotní postižení, osoby s demencí, duševně nemocní a migranti). Je nutné se zaměřit i na osoby, které se staly obětí totalitních režimů, a válečné veterány.
Genderový přístup: V důsledku prodlužování střední délky života převažují ženy. Bude více vdov než vdovců. A také ženy čelí odlišným rizikům na trhu práce, mají odlišná zdravotní rizika a potřeby. Zdraví žen je obecně horší než zdraví mužů, včetně snížení soběstačnosti a sociální izolace. Přibližně dvě třetiny neformálních pečovatelů tvoří ženy. Je proto důležité zohlednit tuto situaci v jednotlivých oblastech života.
Dialog s občanskou společností a sociálními partnery: Neziskové organizace, které často působí na místní úrovni, zavádějí nové služby, disponují cennými zkušenostmi a znalostmi a přispívají ke zvyšování kvality života starších osob. Jejich potenciál je žádoucí využít při zlepšení situace starších osob v různých oblastech života.
Odpovědnost jednotlivce a společnosti: Důstojné a aktivní postavení starších lidí vyplývá mimo jiné z aktivního přístupu a odpovědnosti za vlastní život i za mezigenerační vztahy, předávání důležitých zkušeností, tradic a hodnot. Starší lidé by měli usilovat o aktivní roli a přínos společnosti, komunitě a rodině. Společnost by měla poskytnout podmínky a rovné šance lidem každého věku pro zdravý a aktivní život.
Snižování sociálních a geografických rozdílů (ekvita): Starší lidé tvoří velmi heterogenní skupinu. Stárnutí a stáří přináší jiná rizika a těžkosti těm, kteří byli v průběhu života nějakým způsobem znevýhodněni, mají nižší příjmy a horší zdravotní stav. Je správné a slušné usilovat o sociální spravedlnost a snižovat územní rozdíly v dostupnosti a kvalitě služeb a příležitostí a zajistit rovnost v přístupu služeb a produktům včetně bydlení, dopravy, zdravotní péče pro všechny skupiny starších osob.
Politika podložená důkazy: V oblasti zdravotní a sociální péče, bydlení, zaměstnanosti, vzdělávání a dalších je nutné vycházet z výsledků výzkumů a objektivních dat. Podpora výzkumu vychází z programu výzkumu v oblasti stárnutí pro 21. století, který byl zpracován a přijat ve spolupráci Mezinárodní gerontologické a geriatrické asociace a Programu OSN pro stárnutí v roce 2002.
Důstojnost: Starší osoba má právo volby a spolurozhodování o způsobu, rozsahu a místě poskytování péče a pomoci.
Informovanost a mainstreaming: Systematická pozornost musí být věnovaná specifickým rizikům a potřebám starších lidí v různých oblastech života, aby se zabránilo jejich sociálnímu vyloučení. Dozvědět se více o názorech starších občanů. Přijetí legislativního opatření zaměřené na řešení konkrétního opatření bude vycházet z činnosti různých subjektů (mainstreaming). Je také žádoucí zvyšovat informovanost starších osob o způsobech řešení obtížných situací v různých oblastech jejich života.
Strategické přístupy
Je žádoucí prosazovat horizontálně napříč sektory a na všech úrovních veřejné správy:
* aktivní stárnutí,
* prostředí a komunita vstřícná ke stáří,
* zlepšení zdraví a zdravotní péče ve stáří,
* podpora rodiny a pečovatelů,
* podpora participace na životě společnosti a ochrana lidských práv.
Aktivní stárnutí: Využít schopností a dovedností starších osob. Lidé musí být zdravější a spokojenější, aby byli schopni a ochotni zůstat déle v zaměstnání. To vyžaduje přípravu na delší kariéru a aktivní přístup k rozvoji svých dovedností. Společnost a zaměstnavatelé musí začít investovat do udržení schopností a dovedností a zaměstnatelnosti rostoucího počtu starších osob. Ekonomická aktivita starších osob přispívá k vyšší životní úrovni ve stáří. Bez ohledu na věk, zdravotní postižení, pohlaví by starší lidé měli mít možnost svobodně si zvolit ukončení nebo pokračování pracovní aktivity. Zvýšit nabídku a dostupnost celoživotního vzdělávání pro zaměstnavatele i zaměstnance.
Účast na trhu práce je podmíněna souladem mezi pracovním a rodinným životem. Pro zvýšení zaměstnanosti žen, které poskytují neformální péči, je nezbytné poskytnout podporu prostřednictvím respitních sociálních služeb a flexibilních pracovních podmínek – hlavně pracovní doby. Nabídnout speciální programy rekvalifikace a poradenství. Nezaměstnaným osobám starším 50 let povinně nabízet individuální akční plány (IAP) s komplexním řešením situace. Prohloubit možnost poskytování příspěvku zaměstnavatele na penzijní připojištění zájemcům o penzijní připojištění. Zvýšit informovanost důchodců o možnostech pracovního uplatnění.
Prostředí a komunita vstřícná ke stáří: Pozitivní vztah společnosti ke stáří představuje nejširší a základní podmínku zvýšení účasti starých lidí ve společnosti. Doprava, bezpečné bydlení, které umožní žít starým lidem ve svém přirozeném prostředí. Bezbariérové bydlení zvyšuje bezpečnost a usnadňuje péči neformálním i profesionálním pečovatelům. Byty je třeba vybavit kompenzačními pomůckami pro konkrétní postižení a individuální potřeby starších lidí. Je důležité, aby všichni, kdo poskytují zdravotní i sociální služby, měli informace o potřebách a omezeních starších osob a věděli, jakým způsobem pomoci (gerontotechnologie, tísňová péče, informovanost rodinných příslušníků atd.).
Zdraví a zdravé stárnutí: Dlouhověcí lidé potřebují především vstřícné podmínky k aktivnímu životu v přirozeném prostředí. Zvýšení počtu starších osob se specifickými zdravotními potřebami vyžaduje přizpůsobení zdravotních služeb této situaci, zajištění dostupnosti geriatrické péče, rehabilitace, dlouhodobé a paliativní péče a podporu zdravého života. Zdravotní stav starších a starých lidí je třeba hodnotit nejenom délkou života a výskytem chorob, ale především funkční zdatností a zdravím podmíněnou kvalitou života. Zdraví zahrnuje zdraví tělesné, duševní a sociální a je charakterizováno stavem pohody a spokojenosti, nejen nepřítomností nemoci nebo vady. Kvalitní zdravotní péče ve stáří vyžaduje odbornou, specializovanou geriatrickou péči a současně geriatricky modifikované přístupy v rámci jednotlivých specializací.
Pro efektivní poskytování zdravotní péče je nezbytné posílit primární péči a vytvořit integrovaný model péče a služeb na místní úrovni. Tento fakt si žádá změnu zdravotní strategie rozvoje dlouhodobé péče. Jednou z výzev současnosti je integrace zdravotních a sociálních služeb. Čím širší je spektrum služeb poskytovaných jedním poskytovatelem, tím větší je jeho flexibilita. Komunitní centra představují vhodný model takového pojetí služeb. Podporovat rozvoj rehabilitace v domácí i nemocniční péči pro zachování nezávislého způsobu života ve stáří.
Připravit metodiku komplexního geriatrického hodnocení a podmínky pro její využití v praxi zdravotních i sociálních službách. Zvýšit dostupnost domácí zdravotní péče s důrazem na dostupnost domácí paliativní a hospicové péče se současnou možností poskytování pečovatelské služby ve všech oblastech ČR. Ve vzdělávání praktických lékařů i dalších lékařských specializací zahrnout výuku z oboru gerontologie a geriatrie. Podporovat edukační programy pro veřejnost, zaměřené na prevenci civilizačních chorob – zvýšení pohybové aktivity, zdravé výživy…
Rodina a péče: Úkolem rodinné politiky je vytvářet jak podmínky pro zdravý vývoj dětí, který je jedním z předpokladů zdraví v průběhu života a ve stáří, tak podmínky pro mezigenerační soudržnost a solidaritu v rodině i ve společnosti. V důsledku nízké porodnosti a klesající úmrtnosti máme „více rodičů a méně dětí“. Mnoho starých lidí na sklonku života zůstává podporovateli svých dětí než podporovanými. Nedostatek pomoci a sociální izolace ohrožují zdraví pečovatelů, důstojnost a kvalitu péče a zvyšují riziko zneužívání a zanedbávání. Péče o pečovatele má významný vliv na výslednou kvalitu péče. Kvalitní pečovatelská služba musí být dostupná lidem s různými zdravotními omezeními, být integrována a provázána se zdravotními službami, zejména s primární a domácí zdravotní péčí.
Participace a lidská práva: Zapojení do života komunity a společnosti, pocit uznání a užitečnosti, ocenění zkušenosti a smysluplného využití volného času jsou důležité aspekty pro pozitivní sebepojetí a životní spokojenost člověka v každém věku. Důležitá je podpora účasti seniorů na vzdělávacích, kulturních a společenských aktivitách. Senioři musí mít možnost rozhodovat o řešení otázek, které se jich významně dotýkají. Lidé jsou si rovni v právech a důstojnosti bez ohledu na věk. Je nutné zajistit rovný přístup k novým informačním a komunikačním technologiím a jejich využívání, které vyhovují potřebám osob s různými zdravotními a jinými omezeními.
Potřeba bezpečí je jednou ze základních lidských potřeb. Starší lidé jsou ve vyšší míře ohroženi majetkovou a násilnou trestnou činností. Mohou se stát obětmi domácího násilí, podvodného jednání a být vystaveni různým formám zneužívání, včetně finančního, psychologického a sexuálního. Ke zneužívání může docházet jak ze strany rodiny, tak poskytovatelů zdravotní nebo sociální péče. Starší lidé mohou být nedobrovolně zbaveni bytu, umístněni do sociálního zařízení, zvláště ti, kteří trpí chronickými nemocemi.
Základním přístupem k zabránění těmto jevům je prevence. Zaměřit se na snížení rizikových faktorů, vyhledávání negativních jevů, poradenství a podpora pečující rodiny. Zvýšenou pozornost je také třeba vyvinout v zařízeních dlouhodobé péče o seniory a zamezit nevhodnému chování vůči starším lidem. Důstojnost je základním požadavkem rozvoje služeb a péče pro seniory. Zájem a péče v základních denních potřebách vyžaduje trvalou pozornost, výcvik a vzdělávání profesionálů pro kvalitní poskytování služeb a důstojné zvládání náročných a obtížných situací, zvláště u gerontopsychiatrických onemocnění.
Implementace a spolupráce
Za plnění tohoto programu jsou odpovědné vláda a příslušné resorty. Zprávu o plnění programu předloží každoročně ministr práce a sociálních věcí Radě vlády pro seniory a stárnutí populace. Cíle tohoto programu jsou dlouhodobé a jejich naplnění vyžaduje spolupráci nestátních neziskových organizací, církví, odborné veřejnosti, výzkumných a vzdělávacích institucí, sociálních partnerů a dalších institucí a složek společnosti. Zejména vyžaduje aktivní přístup a zapojení občanů každého věku.
Opatření ke zvýšení kvality života vyžadují komplexní a holistický přístup a spolupráci napříč resorty a úrovněmi veřejné správy. Proto je nezbytné prohloubit dialog a spolupráci mezi vládou a samosprávou v jednotlivých oblastech. Pro zvýšení kvality života seniorů je nezbytná znalost potřeb a preferencí starších lidí. Seniorské a proseniorské organizace jsou proto nezastupitelným partnerem při tvorbě i realizaci politiky v jednotlivých oblastech. Zvláštní význam má zvyšování povědomí a zájmu veřejnosti a médií o priority, problémy a otázky, formulované v tomto programu.
Po uplynutí téměř čtyř let od vyhlášení programu by možná bylo zajímavé zmapovat, jak zainteresovaní lidé a instituce vnímají naplňování jednotlivých bodů programu, resp. programu jako celku, do jaké míry je tento proces úspěšný (či neúspěšný), jaké vidí problémy apod. Výsledkem může být např. společná diskuse, využitelná pro další jednání.
O autorovi: PhDr. Dana Klevetová, chirurgická ambulance, Litomyšlská nemocnice, a. s. (Klevetova@seznam.cz)