Ohlašovaná reforma zdravotnictví bude mít zřejmě zpoždění. Příprava rozdělení zdravotní péče na standardní, tedy hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, a na péči nadstandardní, hrazenou z našich kapes nad rámec zákonných odvodů, zatím také nepostoupila tak daleko, jak se očekávalo. Obdobné to je i s řadou dalších předem ohlašovaných zákonných norem.
Nejen na to, jestli českému zdravotnictví hrozí kolaps, jak varují některé hlasy, nebo situace zdaleka tak dramatická není, ale i na další otázky jsme se zeptali Lubomíra Káni, ředitele Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny(RBP).
„Kolaps v žádném případě. Finanční napětí je však realitou. Přesto si nemyslím, že se české zdravotnictví potýká s fatálním nedostatkem finanční prostředků. Spíše jde o efektivitu a hospodárnost nakládání s vybranými penězi. Zde bych také viděl hlavní cíle reformního úsilí. Výhodou přitom je, že systém přes všechny uváděné a někdy i zbytečně zveličované výhrady doposud funguje v základních parametrech dobře,“ míní ředitel RBP.
Lékaři si stěžují na platy, politické strany mají snahu systém reformovat od samotných základů. Moc kladných názorů na české zdravotnictví u nás slyšet není. Z čeho pramení váš optimismus?
Máme špičkové lékaře, moderní přístroje, dostupné kvalitní léky, a to za nepoměrně nižších nákladů, než je obvyklé i v řadě vyspělých států Evropské unie. Čekací doby na složité operační zákroky jsou zpravidla kratší, efektivní je i systém výběru pojistného a provozní náklady zdravotních pojišťoven jsou jedny z nejnižších v Evropě. Problémy, obdobně jako ve všech ostatních oblastech společenského dění, byly, jsou a budou. Ale v tomto případě nejsou neřešitelné a není kvůli nim nutno bourat celý systém a vytvářet jej nově cestou pokusů a omylů.
V současnosti je aktuální polemika o ideálním počtu zdravotních pojišťoven…
Ano, tyto diskuse jsou stejně staré jako systém českého zdravotnictví. I v Evropě najdeme systémy s jednou nebo více pojišťovnami. Státní zdravotní služba je například ve Velké Británii, jedna celostátní pojišťovna je v Polsku. Námje bližší Bismarckův model solidárního pojištění s více zdravotními pojišťovnami, který klientům dává možnost výběru a pojišťovny motivuje ke zlepšování úrovně služeb pro pojištěnce a lékaře. Je však nezbytné, aby těmto pojišťovnám byl ze zákona dán ke skutečně konkurenčnímu chování příslušný prostor.
Existuje podle vás ideální systém zdravotní péče?
Ideální je takový systém, který nabídne pojištěncům dostatečně dostupnou a kvalitní péči a současně vykazuje alespoň vyrovnanou ekonomickou bilanci. Podle mých zkušeností má k tomuto stavu zřejmě nejblíže systém ve Švýcarsku. Zdravotní pojišťovny zde při naplnění zákonných rezerv vyhlásí vždy na každý rok novou výši pojistného v závislosti na svých ekonomických možnostech. Kmen pojištěnců se chová jako jedna velká rodina. Pokud žije zdravě a stará se o svoje zdraví, spotřeba péče klesá a o vzniklý přebytek finančních prostředků se pro další rok snižuje hodnota pojistného. Užitek tak mají především ti, kteří se odpovědně starají o zdraví a svým chováním se o finanční přebytky zaslouží. Myjsme však v jiné situaci,poměrně vzdáleni švýcarské realitě, amáme, bohužel, tendenci hodnotit kvalitu systému podle počtu provedených závažných operací.
Čeho by se tedy změny systému měly především týkat?
Systém zdravotního pojištění u nás funguje už téměř dvacet let. Je efektivní ve výběru pojistného,problémem je otázka plateb za vykázanou péči a v této souvislosti její opodstatněnosti, dále kvalita zdravotní péče a v neposlední řadě i systém řízení zejména velkých zdravotnických zařízení. Zásadní, avšak doposud neprávem opomíjenou kapitolou je zdravotní prevence a motivace pojištěnců k péči o vlastní zdraví. Tovše jsou oblasti, o nichž je potřeba vést odbornou diskusi a nalézat pro ně optimální řešení. Zavádění nových prvků by však vždy měla předcházet důkladná analýza jejich možných důsledků.