Karviná - „Autobus mám zdarma, tak i když bydlím na druhém konci města, jezdím si tady pro léky, protože v Lemaku doplácím nejméně,“vysvětluje sedmdesátiletá důchodkyně, jež čeká v hloučku lidí, kteří stojí ráno před lékárnou, než ji otevřou. Stejně reagují i ostatní. „Mám to tady blízko, tak jsem přibrala recepty i od kolegyň z práce,“přiznává další z čekajících, že doplatky za léky v karvinské lékárně Lemak jsou nejnižší v regionu. Předseda karvinské okresní lékárnické komory Robert Bartas ale potvrdil, že lékárnám v okolí cenová politika lékárny Lemak vadí. „Její chování bych tak trochu přirovnal k velkým hypermarketům, které svého času prodávaly například rohlík za šedesát haléřů,“uvedl Bartas. Zástupci Lemaku se ale brání. „Naše činnost je v souladu s platnými právními normami,“uvedl právní zástupce společnosti Lemak Petr Filípek. Lékárnická komora se však stížnostmi karvinských lékáren zabývala, ovšem po konzultaci s právníkem dospěli její představitelé k závěru, že nemohou nic dělat. „Lemak totiž neporušuje pravidla hospodářské soutěže. Pokud se totiž nedostane pod nákupní cenu, je všechno v pořádku,“uvedl Bartas. Lékárna Lemak má totiž v kraji síť poboček. „Proto si zřejmě může na rozdíl od svých malých konkurentů dovolit snižovat cenu léků na úkor zisku,“míní Bartas. Ministerstvo zdravotnictví přiznalo, že při nákupu stejného léku mohou pacienti v různých lékárnách zaplatit rozdílně a ceny se mohou lišit řádově o desítky i stovky korun. „Problém je v tom, že se jednou za tři měsíce mění systém úhrad za léky. Změny jsou někdy velké. Z toho potom vyplývá, že například v lékárně, kde prodávají léky, které nakoupili před změnou, doplácejí pacienti sto korun, a jinde, kde mají léky nakoupené po změně, doplatek činí třeba jen patnáct korun,“vysvětlil Bartas. Současné potíže by podle něj vyřešilo, kdyby ceny léků zůstaly stejné minimálně alespoň jeden rok. Důvodem rozdílných cen konkrétních léčiv v jednotlivých lékárnách je podle tiskového mluvčího ministerstva Maria Bőhma odlišná obchodní strategie jednotlivých lékárníků vůči případné konkurenci. „Ceny léčivých přípravků jsou v převážné většině regulovány formou maximálních cen. Obchodní přirážka velkodistributora léčiv a lékárníka je regulována formou stanovené kumulované maximální možné obchodní přirážky celkem nejvíce 32 procent z nabídkové ceny léčiva,“vysvětlil Bőhm. Prakticky z toho tedy vyplývá, že výrobce léčiv může svůj výrobek prodávat do velkodistribuce za jakoukoliv cenu, pokud tato cena není vyšší než stanovená cena maximální a velkodistributor a lékárník si k ceně, za kterou jim prodal výrobce svůj výrobek, mohou přičíst dohromady nejvýše 32 procent.
Karin Pelikánová, Gabriela Schnürchová, Moravskoslezský deník, 17.9.2002