Z jedné ambulance by se mi podařilo odnést dokumentaci, v jiné ambulanci sestra spustila na pacienta, co tam dělá o půl čtvrté odpoledne, a do čekárny jiné ambulance jsem se posadila, sledovala personál a čekala, kdy si mě někdo všimne. Po hodině a půl se tak nestalo a já jsem odcházela s různými dojmy.
Také jsem si nechala donést formuláře ošetřovatelské dokumentace. A to jsem se zděsila. Dokumentace na každém oddělení jiná. Někde tak nepraktická, až mi bylo sester líto. Další velké překvapení pro mne bylo, když jsem procházela areálem a zdravotníci se nezdravili. K tomu všemu mně den před nástupem volal pan ředitel, že za ním přijela firma, která před 10 lety stavěla budovu centrálních operačních sálů a radiodiagnostiky se sdělením, že budova je na zavření, protože je porušená statika a je nutná kompletní rekonstrukce.
A následovala pro mne otázka: Jdeš do toho? Odpověděla jsem si ano. Práce se nebojím, zkušenosti mám a s vedením lidí jsem nikdy problémy neměla. To jsem ovšem nevěděla, co mě čeká.
Po nástupu začala tvrdá práce 12 až 14 hodin denně. K tomu se řešil alkohol na pracovišti, konkrétně u chirurga, který se připravoval na operaci, a to s 2,7 promile alkoholu v krvi. Další případ s alkoholem byl u anesteziologa, který jevil známky opilosti ještě večer po oslavě předchozího dne. Sestra, která si sama psala recepty pro sebe a své příbuzné. A otvíraly se postupně další problémy, o kterých všichni v nemocnici věděli, ale minulé vedení před nimi zavíralo oči.
Dlouho neřešený problém - špatná statika budovy operačních sálů. Nebylo možné nad takto závažným sdělením firmy mávnout rukou a jít dál. Vždyť byli ohroženi pacienti a zaměstnanci. Přestavbu sálů jsme začali nejprve rekonstrukcí dvou bývalých operačních sálů, které pro opětovné spuštění musely splňovat ta nejpřísnější kritéria provozu. Dále se pokračovalo s přípravou náhradních prostor pro centrální sterilizaci.
Kdo se pohybuje ve stavebnictví, dovede ocenit to, že se nám tento úkol podařil realizovat za 3 měsíce, a to včetně projektů až po kolaudaci. Přesně za tuto dobu se zaměstnanci stěhovali do náhradních sálů a náhradních prostor pro sterilizaci. A za další 3 měsíce zpátky do rekonstruovaných prostor. A to vše bez poklesu výkonnosti, s velkým pracovním nasazením zaměstnanců a plným financováním od firmy, u které se dílo reklamovalo.
Kromě rekonstrukce budovy se pokračovalo s modernizací nemocnice a zaváděly se procesy, které jsou v ostatních nemocnicích již dávno běžnou praxí a kde kyjovská nemocnice zaspala dobu. Tak třeba byl zaveden elektronický objednávkový systém léků a materiálu, nový rozvážkový systém, zavedena digitalizace rentgenových snímků, zakoupeny dvě klimatizované sanity, nastaven proces hlášení nežádoucích událostí, spuštěny moderní webové stránky, zřízeno oddělení controllingu, zakoupeny nové přístroje za téměř 12 milionů korun, podána přihláška na MZ na zřízení iktového centra, zpracován a zdravotním pojišťovnám předložen projekt na zřízení lůžek DIOP (dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče), sjednocována zdravotnická dokumentace a tak bych mohla pokračovat dál.
Další velký úkol, který jsme si dali a během 4 měsíců zrealizovali, bylo vybudování emegrency se dvěma expektačními lůžky a s plným přístrojovým vybavením pro poskytování urgentní medicíny. Pacienti náš krok ocenili, zaměstnanci se ale bouřili. Do budoucna je tento systém poskytování péče nezbytností a nemocnice má nakročeno správným směrem.
Přesto jsme byli v médiích Občanským sdružením napadáni mimo jiné i za to, že jsme se zaměstnanci nekomunikovali. Opak je pravdou. Zaměstnanci byli plně informovaní, resp. jejich nadřízení byli plně informovaní o připravovaných krocích, o hospodaření nemocnice atd. Jak předávali tyto informace svým podřízeným, ví oni sami. Copak by se nám podařilo udělat tolik změn bez potřebné komunikace?
A nyní se dostávám k tomu, co se vlastně v kyjovské nemocnici stalo. Ne všem lidem vyhovovalo transparentní řízení nemocnice, vymetání kostlivců ze skříně a řešení problémů, před kterými se dříve zavíraly oči. A právě tito lidé, v počtu asi 8, založili Občanské sdružení a svým neustálým obtěžováním ostatních a nesmyslným štvaním proti změnám, které jsou v moderní nemocnici nevyhnutelné, začali tvrdý boj proti vedení nemocnice.
Nejprve chtěli tito lidé strhnout ostatní zaměstnance nemocnice na svoji stranu. To se jim nepodařilo, tak svoji taktiku změnili. Byli si dobře vědomi toho, že ředitele nemocnice jmenují a odvolávají politici, tak svoji pozornost upřeli tímto směrem. Zmanipulovali občany – voliče nesmyslnou a lživou peticí, kdy lidé ani nevěděli, co podepisují. Výsledek snažení Občanského sdružení se dostavil.
Pan hejtman začal naslouchat lidem z Občanského sdružení a komunikovat s nimi. Dal tak Občanskému sdružení nepřímou podporu a tím se zastavila transformace nemocnice v prosperující zdravotnické zařízení. Za této situace bylo jen otázkou času, kdy ředitel z nemocnice sám odejde. Pro nemocnici je to velká škoda, že se v započatých krocích nemohlo pokračovat dál. Pro ostatní zdravotnická zařízení návod, jak se zbavit nepohodlného šéfa.
V nemocnici přitom pracuje velké procento zaměstnanců, kteří nám skrytě fandili a změny podporovali. Byla založena a aktivně pracovala Skupina pro kvalitu, jako poradní orgán vedení, kde byli zastoupeni lékaři i sestry. Tato skupina připravovala nemocnici k akreditaci, popisovala a navrhovala řešení nejrůznějších procesů, které vedly ke zkvalitnění péče a především bezpečí pacienta.
Před mým odchodem jsem dostala SMS, ve které mě sestry prosily, abych neodcházela, protože potřebují někoho, kdo bude komunikovat s „obyčejnými“ lidmi. Bylo mi jich líto, ale nedalo se nic dělat. Jsem ale přesvědčená, že se za necelý rok udělal kus poctivé práce. Za to patří velké poděkování všem zaměstnancům, kteří pochopili nutnost změn a poctivě pracovali.
Nemocnice se novému vedení předávala s vyrovnaným hospodařením. A já osobně? Pocítila jsem po odchodu velkou úlevu. Praktiky a chování členů Občanského sdružení již hraničili se slušností, lidskostí a etikou zdravotnického pracovníka. To dokazuje i hloupý článek v časopisu Tempus Medicorum, na který tímto reaguji a vyjadřuji s ním zásadní nesouhlas.
Mgr. Eva Havlíková