Lidé kvůli únavě často navštěvují lékaře, který se vždy snaží zjistit subjektivní příčiny a kořeny problému, píše francouzský deník Le Figaro. Pomocí dotazníku se zjišťuje, zda její příčinou nejsou problémy se spánkem. K tomu se využívá Epworthské škály spavosti, která byla původně určena ke zjištění účinnosti léčby syndromu spánkové apnoe a podle níž se zjišťuje míra a častost period spavosti.
Jde o to určit, kdy a za jakých okolností se únava objevuje, jak se odráží na sociálních aktivitách, zda ji zmírňuje odpočinek a zda jsou s ní spojeny ještě jiné symptomy. To se ještě doplňuje v případě potřeby rozborem krve, radiografií a echografií.
Měření únavy spojené s nedostatkem spánku může být klíčové. Zvláště v případě, kdy ospalost přichází za volantem. Francouzská zdravotnická zařízení zkoumají hormony kortizolu a melatoninu, jejichž úroveň se mění podle toho, kdy spíme a bdíme. Podle testu slin se také zjišťuje spánkový dluh.
Jde-li o svalovou únavu, je třeba vysvětlit její složky. Jestliže je její původ na úrovni mozku, jde o centrální únavu, když skutečně postihuje svaly, jde o únavu periferní, vysvětlují Claire Moranová a Stéphane Perrey z Montpellierské univerzity. Centrální únavu lze měřit elektrickou nebo magnetickou stimulací, kdy se elektrické nebo magnetické pole umístí buď na hlavní nerv nebo přímo na mozek, a pak se měří reakce dotyčného svalu. Je možné také měřit okysličování tkáně.
Adolescent říká: Jsem líný. Matka zase: Jsem přetížená. A důchodce: Sotva vleču nohama. Každý vyjadřuje svou únavu po svém. Je možné, že by existoval jediný druh únavy? O tom lze pochybovat. Kromě „zdravé“ únavy, která vzniká vydatnou námahou, máme syndrom chronické únavy. Ten má nejméně tři symptomy: únava trvá nejméně šest měsíců, je intenzivní, nevyplývá z fyzické námahy a nezlepšuje se odpočinkem; snižuje se úroveň osobních, profesionálních či dříve prováděných aktivit; po námaze pociťuje postižená osoba nevolnost a spánek nepomáhá únavu překonat.
Únava postihuje touhu tvořit, budovat si život a pracovat. Podle švýcarského lékaře a psychoterapeuta Carla Gustava Junga je celý život otázkou energie. Jestliže je příliš mnoho energie na jedné straně (například budování kariéry), nutně se to děje na úkor druhé strany (citového života). Máme tedy dobře rozdělovat svou energii, abychom byli šťastni? Tato myšlenka je stále aktuální.
Nevysvětlitelná únava může znamenat nevyřešené psychické konflikty: osoba je jakoby v zajetí svého perfekcionismu nebo poslušnosti norem. Nebo po traumatickém zážitku či po úmrtí blízké osoby ustrnula na místě. Nebo je pod „pantoflem“ rodiče, manžela, kolegy. Nebo si v sobě nese zátěže těch druhých. Je tedy její energie vyčerpána, ačkoli se zdá být její životní hygiena v pořádku.
Jak se z toho vymanit? Podle neurologa Alaina Autreta může životní elán navrátit pět pilířů. „Nejdůležitější je potvrdit, že nejde o patologii. Osoba musí pochopit, že své problémy vyjadřuje tímto symptomem a ostatní musejí akceptovat, že je určitým způsobem chorá. Pak je třeba hledat minulé i současné stresy, stát se detektivem své vlastní záhady, jejímž původcem je sama tato osoba. Konečně je třeba být přesvědčen o tom, že se to podaří a dokážeme reorganizovat vlastní život,“ říká Alain Autret.
poznámka