Je to rok, co začal platit takzvaný konopný zákon, přesto v ČR léčebné konopí není k sehnání. Důvodem je podle některých kritiků snaha minulého vedení ministerstva zdravotnictví a lékového ústavu, aby se léčebné konopí neujalo. Souhlasíte?
Tehdejší ministr Leoš Heger poté, co se mu nepodařilo zákon vzniklý z občanské iniciativy shodit ze stolu, jakkoliv usilovně se o to snažil – ve sněmovně pro něj hlasovalo kolem 90 procent přítomných zákonodárců – nechal své úředníky vytvořit podzákonné normy, které jsou se smyslem zákona v přímém protikladu a znemožnily jeho naplnění.
Jako například?
Maximální měsíční dávka je stanovena na 30 gramů. Úředníci ministerstva se údajně zeptali někoho v Holandsku – nikdy neřekli koho, a to jsem se ptal opakovaně – a ten jim řekl, že průměrná dávka je kolem 30 gramů. Přestože se snažil Úřad vlády, ministerstvo spravedlnosti a nakonec i já osobně vysvětlit úředníkům rozdíl mezi průměrnou a maximální dávkou, v normě to zůstalo.
Nyní léčebné konopí nikdo z lékařů nepředepíše, protože by nemohl pacientovi napsat dávku, která by účinkovala. A poslanec Heger tak dnes „vítězně“ tvrdí, že o léčbu není zájem. To je lež: chtějí ji desítky lékařů a tisíce pacientů. Léčebné konopí navíc mohou podle Hegerových vyhlášek dostat jen pacienti starší 18 let. U dětí by přitom bylo vhodné pro pacienty s leukémií a dalšími rakovinami, do nichž se cpou chemoterapeutika, morfium a další opiáty.
To je podle úředníků pro děti vhodné, ale léčebné konopí, jímž se na rozdíl od opiátů či chemoterapeutik nedá předávkovat, není – přestože zvyšuje kvalitu života o řád lépe než jmenované léky. Přitom je v zemích od Rakouska po USA možné konopím léčit i děti mladší deseti let, pokud k tomu je lékařská indikace.
Navíc jsou ve vyhlášce přesně specifikovány čtyři typy konopí, které má jen holandská firma.
Ano. Nejde ale o výsledek korupce, jakkoliv se to nabízí – spíše o výsledek fatální neznalosti na lékovém ústavu, kde zřídili jednočlennou „konopnou agenturu“ obsazenou pracovnicí bez znalostí v oboru. Ta odjela do Holandska, kde jí parametry nadiktovali podle svých zájmů.
Právě lékový ústav stojí za snad největší komplikací pro pacienty – zakázal, aby na léčebné konopí přispívaly pojišťovny.
To připomínkovalo ministerstvo vnitra a spravedlnosti, Národní protidrogová centrála a dalších 11 subjektů. Nikoho z nich nevzalo tehdejší vedení lékového ústavu v úvahu a opatření vydalo bez jakýchkoliv změn. Navíc, i kdyby se nyní oprávněný lékař rozhodl navzdory překážkám léčbu předepsat, stejně nemůže, protože erecept na léčebné konopí se podle zákona musí uložit do speciálního registru.
Ten má chránit pacienty: když policista najde u člověka na ulici konopí, může zavolat na kompetentní místo, nadiktovat rodné číslo a ověřit, zda jde o pacienta – toho pak nechá být. Jenže registr, který měl zřídit lékový ústav už před rokem, nefunguje. Existuje jen jeho simulace jako testovací prostředí pro výrobce softwaru na recepty.
Lékař tedy nyní může předepsat jen množství, které je pro 80 až 85 procent pacientů neúčinné, a i kdyby tak učinil, vystavuje se riziku trestního stíhání, protože to nemůže zanést do registru, jak mu ukládá zákon.
Teď ale máme novou vládu a ministr Němeček vyměnil také vedení lékového ústavu. Podepíše se to na celé situaci?
Problém začal pálit už expremiéra Jiřího Rusnoka, z jehož rozhodnutí začala na podzim fungovat pracovní skupina při Úřadu vlády. Ta má za úkol vyhodnotit prosazování zákona (to je snadné: nula nula nic) a navrhnout změny vyhlášek, aby byl naplněn. Ty pak předložíme ministru Němečkovi, který deklaroval snahu je rychle prosadit.
Stejně tak prozatímní ředitel lékového ústavu Zdeněk Blahuta projevil ochotu přehodnotit zákaz hradit léčbu konopím z pojištění. Díky tomu by se mohly všechny Hegerovy překážky do tří měsíců odblokovat.
Jak dlouho tedy může trvat, než bude moci přijít pacient k lékaři a dostat předpis na léčebné konopí, které si pak za přiměřenou cenu, ne za současných 9000 a více korun, vyzvedne v lékárně?
Pokud všechno půjde hladce, mohlo by být v září či říjnu. Teď lékový ústav vyhlásí výběrové řízení na pěstitele, kterých by podle zákona mělo být mezi třemi až deseti, aby se nastavilo konkurenční, ceny snižující prostředí. Pokud bude pojišťovnám povoleno vyjednávat o úhradách, pak bude pro část vážně nemocných konopí hrazeno plně a další by si dopláceli částku v řádu stokorun měsíčně.
Vzhledem ke spektru onemocnění, o nichž je řeč, bude úhrada pro pojišťovny výhodná – například když se díky konopí člověk s roztroušenou sklerózou o sebe dokáže postarat, pojišťovna na pomůckách a péči ušetří.
Kolik pacientů by podle vás mohlo léčebné konopí užívat?
Bude to zřejmě nabíhat postupně. Sám znám asi patnáct lékařů, kteří ho „pololegálně“ doporučují už nyní a mají zájem ho předepisovat legálně. Začne se desítkami, pak půjde o stovky a za deset let by to podle zkušeností z Izraele mohlo být zhruba 20 až 25 tisíc pacientů.