Léčení malobuněčného karcinomu plic

Doc. MUDr. Miloš Pešek, CSc., Pneumologická klinika FN, Plzeň MUDr. Jindřich Fínek, RTO FN Plzeň Klíčová slova: rizikové faktory • diagnostické kroky • limitovaná a extenzivní nemoc • TNM klasifikace • léčebné kombinace • radioterapie • chemoterapie • prognostické faktory • paraneoplastické projevy Malobuněčný karcinom je známý jakožto nejzhoubnější morfologický typ ze všech karcinomů plic. Přibližně každý pátý nemocný s karcinomem plic má zjištěnu tuto prognosticky zvlášť nepříznivou variantu choroby. Hlavním rizikovým faktorem vzniku je především kouření tabáku. Tento faktor se uplatňuje více než u ostatních typů karcinomu plic. Vzestup jeho incidence je v současnosti patrný zejména u žen. K dalším rizikům patří expozice azbestu, pasivní kouření, expozice radonu a chlorovaným metyléterům. Nejčastějšími symptomy jsou kašel (41 %), hubnutí (35 %), dušnost (33 %) a bolest na hrudi (33 %). Často se vyskytuje i chrapot, dysfagie a syndrom horní duté žíly, které jsou důsledkem častého šíření nádoru do mezihrudí (3). Ještě před několika desetiletími, v době, kdy nebyla k dispozici účinná léčba, se uváděla střední doba přežití od diagnózy v rozmezí pěti až dvanácti týdnů. Skutečnost, že vzdálené metastázy lze v době stanovení diagnózy prokázat u dvou třetin pacientů a tzv. velmi limitovaná nemoc (1. stadium, bez známek postižení nitrohrudních uzlin) má naopak jen cca 5 % pacientů, umožňuje pochopit, proč lokální či lokoregionální léčebné postup