Jedním ze základních práv občanů Evropské unie je svoboda pohybu. Závazné směrnice pak migrujícím lidem zajišťují právo na zdravotní péči a výplatu sociálních dávek. Každý občan EU je přitom pojištěn pouze v systému jednoho státu.
V praxi to znamená, že například pendler pracující v Německu se stává německým pojištěncem bez ohledu na to, že jeho trvalé bydliště zůstane v českém pohraničí.
Pro zdravotní pojištění je totiž až na výjimky určující, kde osoba vykonává výdělečnou činnost.
Naopak pojištěnci našich pojišťoven se stávají nejen zahraniční pracovníci u nás pracující, ale i jejich nepracující rodinní příslušníci. České pojišťovny budou povinny jim proplácet zdravotní péči poskytnutou tam, kde tyto osoby žijí.
Druhou zásadou je rovné zacházení, zajišťující našim občanům možnost čerpat péči v zahraničí a cizincům u nás za stejných podmínek a v identické ceně i kvalitě jako občanům domácím.
Pro zdravotnická zařízení to znamená, že provedená vyšetření a léčbu dostanou od pojišťovny zaplaceny stejně, bez rozdílu, zda byl ošetřen cizinec či domorodec.
Občané EU mají pochopitelně nárok na zasílání důchodů či nemocenských dávek do zahraničí. Zároveň se jim, bez ohledu na případné stěhování ze země do země, sčítá doba pojištění nutná k přiznání důchodu či některých specifických dávek zdravotní péče.
Nejmarkantnější změnou je to, že od 1. května nebudeme potřebovat na cesty do států EU žádné cestovní zdravotní pojištění. Nutnou zdravotní péči turistům zaplatí české pojišťovny, které se již nyní děsí z nárůstu nákladů.
Za ošetření našich občanů budou totiž muset platit ceny v dané zemi obvyklé. Ve vyspělých státech jsou však tyto pětkrát až osmkrát vyšší. Naše zdravotnictví, které je neustále osočované z neefektivity, dokáže poskytovat srovnatelnou péči za zlomky západních cen.
Občané EU, od května to bude platit pochopitelně i pro nás, mají ale právo za určitých podmínek čerpat v zahraničí nejen péči nutnou.
S úhradou neakutních výkonů, např. plánované operace, zubní protézy či léčby v lázních, však musí dopředu souhlasit jejich zdravotní pojišťovna. Je pochopitelné, že se české pojišťovny budou bránit placení drahé léčby v zahraničí. Věc má ale háček, který nahrává pacientům.
Evropská legislativa zaručuje občanům právo na poskytnutí veškeré zdravotní péče v přiměřené době. Ta sice není jasně stanovena, avšak rozhodnutí Evropského soudního dvora v Lucemburku ukazují, že nejde o léta.
Pacienti, kteří se nesmíří s tím, že by měli třeba na operaci kloubní náhrady čekat mnoho měsíců, obrátí se raději na soud a ten jim zajistí za peníze našich pojišťoven operaci v zahraničí.
Bude to něco podobného, jako když naši občané, kteří se nedočkali spravedlnosti v ČR, hledají ji v Evropě.
Ministryně Součková chce rušit některé nemocnice a omezovat počet ambulancí. V čase vstupu do EU jde ale tak říkajíc o hru s ohněm. Po prodloužení čekacích dob na operace budou pacienti hledat pomoc v cizině.
Zdravotní pojišťovny by pak neušetřily, ale naopak za jejich léčení zaplatily mnohonásobně více.
V současnosti se však otevírají příležitosti také pro naše zdravotnická zařízení, která jsou schopna v odpovídající kvalitě a za nižší ceny poskytovat péči zahraničním klientům. Německé zdravotní pojišťovny se již o možnost léčby svých pojištěnců v Čechách zajímají.
O rozdílu v cenách snad nejlépe vypovídá to, že za rok 2002 musely české pojišťovny za léčení našich občanů v Rakousku zaplatit 10,3 miliónu Kč, zatím co za obdobný objem péče rakouská strana nám uhradila pouhý 1,7 miliónu. Studie ministerstva zdravotnictví odhaduje vzestup nákladů českého zdravotnictví vyplývající ze vstupu do Unie na zhruba 1,5 miliardy korun ročně.
Právo, Milan Kubek
Autor je předseda Lékařského odborového klubu