Možnosti medicíny se zvyšují a spolu s tím rostou i náklady na poskytování dobrých zdravotních služeb. Očekávání pacientů jsou stále vyšší a navyšování peněz na nové léky, přístroje, materiály a personál se nebude možno vyhnout.
Spoluúčast u nás nyní činí 17 procent z celkových nákladů na zdravotnický systém, což je na dolní hranici evropských zemí. Lidé utrácejí více peněz za přímo placené výkony (například kosmetickou chirurgii) či za převážně zbytné volně prodejné léčivé přípravky.
Spoluúčast by se do budoucna měla zvýšit na 22 procent. Stále to nebude mnoho: okolo 25 procent mají například Francie, Německo Maďarsko či Španělsko a přes 30 procent Kanada, Slovensko, Švýcarsko či Řecko.
Na co máme právo
Základní ideou změn ve zdravotnictví je ale především pacient jako rovnocenný partner lékařů i pojišťoven.
Aby však mohl být pacient kvalifikovaným hráčem, musí mít dostatečné informace o zdravotním systému a systém musí mít jasná pravidla. A právě nový institucionální design zdravotnictví je hlavním obsahem reforem.
Zavedením standardů se určí, na co má pacient nárok. Zavedením maximálních dojezdových vzdáleností a místní a časové dostupnosti se dozví, kde a za jak dlouho na to má nárok. Ustanovením sankcí za určité nepravosti ze strany lékařů bude mít jistotu, že jeho nárok nebude ignorován.
Pojišťovny pak budou garanty práv svých pojištěnců, získají nové pravomoci a větší práva k organizaci zdravotnického systému. Budou mít však také větší odpovědnost. Členové správních orgánů budou ručit majetkem a správa uvnitř pojišťoven zajistí transparentnost toku peněz z veřejného zdravotního pojištění.
Platby podle kvality
Reforma přinese i více jistoty poskytovatelům a lékařům. Zmizí dosavadní systém úhrad, kterému málokdo rozuměl a ještě méně lidí považovalo za spravedlivý.
Celý komentář najdete na serveru týdeníku Ekonom nebo ZDE.