Ministr zdravotnictví Bohumil Fišer se po středečním jednání vlády stal nepřítelem všech léčitelů. Uspěl totiž se svým zákonem o zákazu provozování léčitelských služeb lidem, kteří nemají zdravotnické vzdělání. Pokud tento návrh zákona projde Senátem, poté parlamentem a nakonec ho podepíše i prezident ČR, budou muset léčitelé bez vzdělání, kterých je většina, ukončit ze zákona svou činnost.
Ministr zdravotnictví Bohumil Fišer chce z naší země vymýtit všechny léčitele, kteří nemají alespoň střední zdravotnickou školu. „My ale nechceme léčitelství přece zakázat, jenom ho zkvalitnit,“říká Fišerův tiskový mluvčí Otakar Černý.“Přece když nemáte řidičský průkaz, také nemůžete řídit auto. Stejně tak léčitel, který nemá žádné vzdělání ve zdravotnictví, nemůže léčbu provozovat,“ doplňuje.
Toto tvrzení ale připadá léčitelům na severu Čech jako diskriminace.“Takový zákon je hloupost. Mezi léčitelem a lékařem je totiž obrovský rozdíl. Doktoři ať si studují, ale my máme léčitelství jako dar od Boha,“ vysvětluje léčitel z Mostu, Adolf Sigmund. Stejně tak Magdalena Smutná, léčitelka z Chomutova, nový zákon odsuzuje. „To snad není možné, léčitelé tedy půjdou opět do ilegality. Stejně, jako to bylo za komunistů. To je diskriminace,“ rozhořčuje se. Smutná tvrdí, že vláda léčitelům stále háže klacky pod nohy. Stejný názor má i většina dalších léčitelů na Liberecku a Jablonecku. Nejčastější oponenturou nového návrhu zákona je přesvědčení tak zvaných šamanů, že jejich „dar od Boha“ neovlivní žádné studium. „Mně je přece jedno, jestli má člověk srdíčko na levé, nebo na pravé straně. Najdu dotekem nemoc a tu léčím. Na to studovat nepotřebuji, a proto se k tomu ani nechystám,“ vysvětluje muž „se zázračnýma rukama“ Sigmund. „Letos slavím šedesáté třetí narozeniny a léčím už čtyřicet let. Studovat na stará kolena prostě nepůjdu. Když mi léčitelství zakázali, zruším svou ordinaci v poliklinice a budu ho provozovat doma. Pak může být každému jedno, koho si beru do svého bytu,“ říká bývalý vrtmistr, nyní léčitel Sigmund.
Léčitelé se však takovým postupem chystají obcházet zákon, což by mělo být posuzováno jako trestný čin. Ředitel okresního úřadu vyšetřování Policie ČR Ivan Bejček se k chystanému protizákonému postoji léčitelů nevyjadřuje konkrétně. „Obecně platí, že pokud někdo provozuje výdělečnou činnost, pro kterou jsou vyžadovány nějaké podmínky, které nedodržuje a tím má majetkový prospěch, vystavuje se trestu odnětí svobody,“ vysvětluje Bejček. „Nemohu být ale konkrétní, protože tento zákon jsem zatím neviděl,“ doplňuje.
Druhá strana, lékaři, naopak nový zákon vítají. Očekávají od něj, že vyřeší věčný spor mezi odborníky a léčiteli, který mívá největší dopad na pacienty. Jak řekl mluvčí České lékařské komory Pavel Kubíček, léčitelství musí být kontrolovatelné. Podle něj se stává, že k lékařům přichází mnoho pacientu se svou nemocí pozdě jen proto, že se nejprve vydali k léčiteli. Tak promeškali stadium nemoci, kdy ještě byla léčitelná. „Jako lékař se přikláním samozřejmě k medicíně, než k nemedicínskému postupu léčby,“ říká primář oddělení ARO, nemocnice v Děčíně, Stanislav Bareš. „Konkrétně například homeopatie je obor, který zatím nebyl dokonale ověřen na to, aby se dokázalo, že homeopatika jsou v nízkých dávkách účinná,“ doplňuje.
V návrhu zákona se upřesňuje, co spadá do názvu zdravotní péče. Nyní tam bude patřit i poradenská činnost k ochraně, podpoře a upevnění zdraví. Když ale byla novelou živnostenského zákona zrušena léčitelská živnost, právě pod tímto názvem se léčitelé registrovali. Nyní jsou tedy léčitelé postaveni před otázku, zda si doplní zdravotnické vzdělání, aby jim byla živnost zachována, nebo ukončí svou činnost.
MARTINA TURKOVÁ, Severočeské noviny, 17.9.2001