Poskytování zdravotních služeb v současnosti upravuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon také výslovně uvádí, že poskytovatelem zdravotních služeb může být jak právnická, tak fyzická osoba, přičemž ohledně možnosti zaměstnávání zdravotnických pracovníků není mezi těmito subjekty činěn rozdíl. Lékař, pokud je poskytovatelem zdravotních služeb ve smyslu uvedeného zákona, tedy může mít jako zaměstnance jiného lékaře.
Výjimky z atestace
Problematiku specializované způsobilosti lékaře (atestace), resp. výkonu povolání lékaře před jejím získáním upravuje zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. V § 4 odst. 2 tohoto zákona je uvedeno, že vykonávat povolání lékaře s odbornou způsobilostí (způsobilostí získanou absolvováním příslušného vysokoškolského studia, tedy bez příslušné atestace) je možné pouze pod odborným dohledem lékaře s atestací v příslušném oboru. Tentýž paragraf však zároveň zakládá i výjimku z nutnosti uvedeného odborného dozoru, a to v případě činností vymezených prováděcím právním předpisem. Určité činnosti (specifické pro různé lékařské specializace) tedy smí lékař bez atestace provádět i bez odborného dozoru, avšak pouze pokud je držitelem certifikátu o absolvování základního kmene příslušného specializačního oboru. Některé činnosti při poskytování zdravotních služeb tak lze za podmínek a v rozsahu stanoveném právními předpisy provádět i bez příslušné atestace.
O autorovi| odpovídá Mgr. Jan Tetiva