Pohotovost slouží k řešení méně závažných stavů, které v ambulancích ošetřují praktičtí lékaři. Ti také většinou tuto službu vykonávají.
Vážné poruchy zdraví a ohrožení života řeší záchranná služba. Její zaměstnanci mají odbornost a zkušenosti v urgentní medicíně a jsou vybaveni přístroji a léky pro záchranu života.
Občas se stává, že lidé nesprávně popíší zdravotní potíže, přehlédnou nebo spletou příznaky závažné poruchy zdraví. Pak může být stav pacienta dispečerem vyhodnocen jako méně závažný.
Pokud by k tomuto pacientovi vyjel jako dosud pohotovostní lékař, vážné symptomy by rozeznal a mohl pomoci.
Pohotovostní lékařská služba je však omezována. Co z toho plyne? Situace klade větší nároky na zdravotní uvědomělost a disciplínu občanů. Není nutné, aby byl každý zdravotník.
Z praxe vím, že většinou stačí pouze přesně popsat potíže pacienta, aby pracovník dispečinku rozpoznal hrozící vážný stav.
Pokud finanční restrikce související s přechodem na krajskou samosprávu nezasáhnou fungování záchranné služby, nemusí se lidé obávat, že mají menší šanci na záchranu zdraví nebo života než dříve.
Ovšem za předpokladu, že vědí, kam se v případě tísně obrátit, a přesně popíší příznaky choroby.
Záchranná služba však nesmí suplovat omezovanou pohotovostní službu. Kvůli méně závažnému stavu by mohla chybět na místě, kde jde skutečně o život.
To klade nárok na odpovědnost pacientů. S chřipkou nebo angínou budou muset počkat na ordinační dobu svých praktických lékařů.
ALEŠ JAKEŠ, Hospodářské noviny, 6.2.2003
Autor je lékař